„Můj otec pracoval v telekomunikacích, kolikrát v nějakém regionu zaváděl úplně první pokrytí signálem. Vyrůstala jsem v Indonésii, Surinamu a Jemenu a navštívila jsem i spoustu dalších zemí, takže jsem už jako dítě viděla kus světa,“ vzpomíná Sharon den Adel. „Dalo mi to lepší představu o světě, jak je velký a jak moc se od sebe různé kultury liší. Bylo hezké, že jsem mohla být s rodiči, a ne někde na internátní škole. Na druhou stranu jsem nemohla zapustit kořeny doma v Nizozemsku, dokud mi nebylo asi deset let. To bylo poprvé, kdy jsem si našla kamarády, o kterých jsem věděla, že mi zůstanou. Předtím to vždycky bylo na dobu určitou. Dříve nebo později jsme se zase stěhovali někam jinam.“
Ovlivnily vás ty různé země, kde jste v dětství žila, co se týče hudby?
Myslím, že ano. V některých písních máme třeba arabské vlivy, například Dark Wings. Nebo Blue Eyes, to je ve skutečnosti o obyvatelích Palestiny, souvisí to s dokumentem, který jsme tou dobou viděli. Taky ve způsobu, jak tančím, je něco z břišních tanců z Bali, hlavně co se týče pohybů rukou. Průběžně si berete různé věci s sebou na vaši cestu životem, nejen v hudbě, ale i ve světonázoru. Postoje k tématům, která jsou pro mě důležitá a ke kterým se s kapelou vyjadřujeme, jako je třeba aktuálně Ukrajina nebo Írán, mají původ právě v období dospívání.
Na Ukrajině jste před dvěma lety natáčela klip A Fool’s Parade. Jaké to bylo?
Ta cesta pro mě znamenala hodně. Písničku jsme nahrávali s Alexem Yarmakem, je o tom, jak se vás někteří lidé snaží obalamutit kvůli svým politickým zájmům. Konkrétně je to samozřejmě o Rusku, jak něco říkají a ukazují navenek, ale něco úplně jiného dělají, jak je to všechno jen propaganda. Na natáčení klipu nešlo dostat Alexe do Nizozemska. Sice jsme mohli natočit každý svou část videa jinde ve své zemi, ale řekla jsem si, že raději přijedu já za ním do Kyjeva. Aspoň jsme mohli zachytit i místa přímo postižená válkou, což snad dodalo našemu sdělení na důrazu.
Ukrajinu jsem navštívila už dřív s kapelou, ale teď jsem tam jela poprvé bez nich, a ještě během válečného stavu. Jel se mnou jen náš zvukař, který mě chtěl doprovodit, za což jsem mu moc vděčná. Spousta lidí se bála do toho jít, protože tam jste na vlastní pěst. Nikdo vám nedá pojištění, nemáte žádnou záchrannou síť, nikdo vás nepřijede vyzvednout, když se něco stane. Takže jsme jeli jen ve dvou a na místě jsme pak pracovali se štábem lidí, se kterými nás propojila organizace Music Saves Ukraine. Myslím, že z toho vyšel jeden z našich nejkrásnějších klipů.
Dostali jste se někdy do přímého ohrožení? Podstupovali jste nějaká bezpečnostní opatření?
Když jedete na Ukrajinu, musíte si stáhnout aplikaci s varováním před nálety. Vidíte v ní, jaké nebezpečí se k vám blíží, jaká letadla, jaké rakety. A kolik máte času na to, dostat se do bezpečí. Připadalo mi to relativně bezpečné, protože jsem měla tu aplikaci a viděla jsem kolem sebe, že když se tam objevilo upozornění, tak ostatní lidé to brali v klidu a s přesunem do krytu si dávali na čas. Mimochodem, to bylo před dvěma lety, dnes je ale ta situace horší, a i v Kyjevě lidi vědí, že je potřeba jít do krytu okamžitě.
Takže ta moje cesta nebyla bez rizika, ale já taky mám zkušenosti se životem v náročných regionech. Žila jsem v Jemenu během občanské války, byla jsem na Srí Lance během bojů Tamilských tygrů. Otec měl kancelář ve čtvrti, kde sídlila vláda a mířila tam spousta bombových útoků, ale stejně tam pracoval a já ho tam navštěvovala. Takže jsem na Ukrajině tak trochu věděla, do čeho jdu. Jen jsem se teď už nemohla opřít o rodiče, ale musela jsem spoléhat na lidi, které jsem neznala zas tak dobře.
Jaké to je, být v kapele s manželem, kytaristou Robertem Westerholtem? A jak jste došli k rozhodnutí, že on přestane vystupovat naživo a zůstane pouze studiovým členem?
Dva kapitáni na jedné lodi prostě nemůžou fungovat a my jsme oba tvrdohlaví a máme vyhraněné představy o tom, jak by věci měly vypadat. V jednu chvíli jsme se dokonce rozešli, i když už jsme měli spolu dítě, ale pak jsme si zase našli cestu zpátky k sobě. A dohodli jsme se, že bude lepší, když on na koncertech už nebude, protože když s někým sdílíte opravdu úplně všechno, nakonec toho začnete mít po krk. Chcete od partnera slyšet i jiné historky než ty stejné, které vyprávíte i vy. Není dobré, když pracujete spolu takhle úzce. Abych byla upřímná, myslím si, že i teď pracujeme spolu víc, než bychom měli. Taky jsme díky tomu zažili úspěch a spoustu krásných společných zážitků, ale bere si to na vztahu svoji daň.
Na čem teď s Within Temptation pracujete?
Děláme na novém albu. Nepospícháme, chceme si na něm dát opravdu záležet, i proto, jak bude jiné. Já jsem sice o každé desce říkala, že bude jiná než ty předchozí, a taky každá deska více nebo méně jiná byla. Ale tady ten rozdíl od předchozí tvorby bude mnohem větší. Jsou tam vlivy úplně jiných hudebních stylů a myslím, že to naše fanoušky překvapí. A doufám, že to přijmou.
Můžete prozradit něco víc?
Těžko se to popisuje, protože na tom ještě pořád pracujeme, hledáme ten finální tvar. Řekněme, že jsou to všechno styly, které jste od nás ještě neslyšeli, jiné stupnice, jiné tóniny… Budete si říkat: Jsou to vůbec ještě Within Temptation? Ale ano, pořád jsme to my, pořád je to temné, náladové, melancholické. Jen z jiného pohledu. Není to ta pohádková hudba, jakou jsme dělali na začátku, je to mnohem syrovější.
A je to dělané absolutně bez AI. V minulosti jsme AI použili v několika videích, když to byla novinka, ale od té doby jsme změnili názor, vůbec se nám nelíbí, kam se ta technologie ubírá. Samozřejmě AI najde využití i pro dobré věci, ale obávám se, že to nevyváží všechny ty špatné, které páchá. Sledování civilního obyvatelstva, deep fake videa, obrovské škody pro celá odvětví… Bojím se, co bude dál, a bojím se, že to nejde zastavit. Takže i proto teď chceme dělat muziku co nejsyrovější. Klidně jeden náběr kytary, jeden náběr bicích, a pokud tam nejsou žádné velké chyby, ale třeba jen nějaké drobnosti, pojďme to takhle dát na album. Pojďme to takhle vydat a ukázat lidem, že tak to má být. Měli bychom přijmout nedokonalosti. A právě v tom je dokonalost.
Seznamte se
Nizozemskou kapelu Within Temptation založili v roce 1996 zpěvačka Sharon den Adel a kytarista Robert Westerholt. Napříč osmi dosud vydanými studiovými alby se pohybují ve vodách symfonického a gotického metalu i rocku, vždy s působivými vokály a rozmáchlým, takřka filmovým zvukem. Hudební i životní partneři den Adel a Westerholt se v roce 2011 dohodli, že v koncertní sestavě z nich dvou nadále zůstane pouze zpěvačka, zatímco Westerholtova role v kapele se omezí na skládání a nahrávání.