Jak už to dnes chodí, na slovenskou interpretku Sonaatu jsem narazil na Instagramu. Pravidelně tam prezentuje úryvky svých písní, které mají blízko ke světovým parametrům. Snad nejvíce oslovuje chytlavými refrény a zároveň na poměry současného alt rocku i živým a konkrétním zvukem kytar. Její muzika má drive, emoce a sílu, zkušenosti získala studiem na konzervatoři, kde se skvěle naučila ovládat svůj hlas. Ostatně sama vyučuje zpěv na vyhlášené pražské hudební škole zpěvu Prague Sirens.
Oproti stylu Terezy Balonové a její doprovodné kapele si Sonaata našla svou vlastní cestu, přičemž ji její blízcí přátelé a posluchači často srovnávají se skupinou The Pretty Reckless, respektive zpěvačkou Taylor Momsen. Zejména na posledních singlech působí velmi energicky a nebojí se jít do vyšších poloh. Začíná tak velká rokenrolová jízda, která má nemalý potenciál oslovit i zahraniční scény.
„Byl to můj velký sen, proto jsem také před lety odešla do Prahy studovat. Na konci minulého roku se mi rozpadla kapela, s níž jsem stačila vydat první dvě písničky. Následně jsem se do toho obula sama,“ začíná svůj příběh mladá a talentovaná hudebnice, která se zhlédla v anglicky zpívaných textech.
Snový debut
Zní to až trochu bláznivě, ale Sonaata si za svým snem jde sebevědomě s vědomím, že občas musí narychlo kolem sebe poskládat slušný tým muzikantů. Takový případ se udál letos v červnu na festivalu Rock for People, kde mladá interpretka předvedla svůj vůbec první koncert. Záda jí přitom kryly kytaristka Petra Pohanková (The Agony) a bubeník David Kubec (StayJ).
„Najednou se před létem objevila kapelní soutěž Rock for People, kterou mi poslal někdo z nějaké party, co si tam chtěla zahrát. Asi po mně chtěl, abych jim kapelu nasdílela, a tím jim poslala hlas. Tak jsem si řekla, že se tam nasdílím sama,“ směje se Sonaata, pro kterou se tak z ničeho nic otevřela zajímavá příležitost k prvnímu hraní na jednom z největších festivalů v zemi.
A udělala pro to maximum. Vyjma kampaně na sociálních sítích dokonce vyšla do ulic a oslovovala náhodné kolemjdoucí se žádostí o sdílení na Facebooku. Snaha se vyplatila, na konci hlasování se Sonaata vyhoupla na třetí a zároveň poslední postupové místo, což jí zajistilo set v odpoledním programu. Díky tomu její povedený koncert viděly stovky diváků.
Od alternativy k přímočarosti
Vraťme se ale ke kořenům projektu. Zpočátku Sonaata skládala muziku hlavně s kytaristou Richardem Svobodou, jenže po rozpadu kapely se rozhodla jít čistě vlastní cestou. Postupem času vydala další písničky, a tak vzniklo její první EP s názvem Under Surface, kterým, jak už název trochu naznačuje, se poměrně intimně otevírá. Zároveň je žánrově pestřejší, než by se od nahrávky o pěti skladbách dalo čekat.
„Ponořila jsem se tady hluboko do sebe. Under Surface je celé takové alternativnější i proto, že jsem hodně experimentovala s kompozicí. Něco jsem skládala s klavírem, něco s basou a každá tak zní trochu jinak. Teď už je to čistě můj projekt a jsem moc ráda za muzikanty, kteří jsou nyní kolem mě.
Bez nich bych si asi moc nevěděla rady. Nejsem kytaristka ani producentka, říká Sonaata, pro niž je její první delší nahrávka spíše mixem různých, ne příliš sjednocených písniček. „Snažili jsme se tomu dát nějaký výraz. Písničky jsou také psané z období mého života, které bylo takové smutnější, melancholické a trošku depresivní.“
Oproti tomu zejména v posledním roce našla konkrétnější směr, když na EP navázala dalšími dvěma singly Not Enough a Pretty Words. Oba mají mnohem rockovější a obecně nadupanější přímočarou polohu. Skvěle a svěže zní i díky živějšímu kytarovému zvuku, hudebnice je sama přirovnává k jakési fúzi moderního rocku a starého dobrého oldschoolu.
„Not Enough a Pretty Words chystám do budoucna sjednotit v nové EP, které bude trochu naštvanější – možná i proto se mohou zdát ‚rockovější‘. Jsem ráda, že jsem společně s nimi našla i nějaký svůj vizuální charakter, který se mi začal formovat společně s klipem k songu Maybe I z Under Surface. Ten vizuál jsme pak už vyladili právě ke klipu Not Enough, který je podle mě zatím nejlepší.“
Slovenská Taylor Momsen?
Těžko říct, ke komu repertoár Sonaaty vlastně přirovnat. Jak sama konstatuje, miluje současnou rockovou i popovou muziku, přičemž na nějaké vzory příliš nehledí. „Miluji současný pop, a to třeba Zaru Larsson nebo Duu Lipu. Opravdu se za to nestydím a myslím si, že to jsou skvělé zpěvačky a interpretky. Zároveň ale miluji i kytary. Často mě ostatní přirovnávají k The Pretty Reckless, které jsem hodně poslouchala přibližně v sedmnácti letech, ale dnes je poslouchám méně. Raději si dnes poslechnu spíše alternativnější interprety, jako jsou Nothing but Thieves nebo Voila.“
Vyjma srovnání s frontwoman The Pretty Reckless mě na Sonaatě také zaujalo její umělecké jméno. Při dotazu na něj jsem ovšem tvrdě narazil… „Lidé se mě na to často ptají a já pořád nechápu proč!“ zvýšila s trochou nadsázky hlas. Sonáta je hudební forma a mé křestní jméno je Soňa. Proto jsem si dala Sonaata se dvěma áčky za sebou, protože jsem si tak zadala jméno na Instagramu, kde Sonata s jedním áčkem byla už bohužel obsazená. Ale líbí se mi, že to je možná trochu originální.“
A jak bude vypadat Sonaatina další cesta? Nechme se sami překvapit. Už teď je jisté, že se do konce roku dočkáme dalšího EP, které bude podle jejích slov mnohem agresivnější a s větším důrazem na kytary. Také se možná do budoucna můžeme těšit na celé album, to ale hudebnice zatím nechce slibovat. „Uvidíme, všechno je o procesu. Album mě láká proto, že mám obecně ráda konceptuální práci. Ještě ale nevím, jak ho budu chtít uchopit. Každopádně mám ráda storytelling, toho se od začátku držím jak v textech, tak v hudbě. Obecně bych také byla ráda, aby moje písničky, stejně jako ten můj příběh o prvním koncertu na Rock for People, byly určitým vzkazem pro mé posluchače, že není třeba se vzdávat. Prostě jít za svým cílem,“ zakončuje naše povídání Sonaata. Na podzim chystá první klubové koncerty, na něž by chtěla příští léto navázat hraním na festivalech.
Seznamte se
Soňa Bachledová alias Sonaata je slovenská zpěvačka, baskytaristka a klávesistka, která se vyjma učitelství zpěvu věnuje také hraní v kapele Terezy Balonové. Jakožto mladá sólová interpretka vstoupila na scénu v roce 2024 prvními singly, které posléze sjednotila v debutové EP s názvem Under Surface. Po prvním vystoupení na Rock for People v červnu letošního roku se společně s novými singly Not Enough a Pretty Words posouvá k přímočařejšímu stylu, přičemž jí po produkční stránce nemalou měrou pomáhá producent Damián Kučera. Zpěvačka rovněž oslovuje melancholickou vizuální identitou.