Když Samantha Fox vydala 7. července 1986 debutovou desku Touch Me, rozhodně nebyla žádné vyplašené kuře. Naopak, měla za sebou dráhu modelky, a tak už byla dobře vycepovaná. A navíc v sobě měla vždycky trochu exhibicionismu. Už v šestnácti letech se začala objevovat na pověstné třetí straně britského bulváru The Sun, což bylo něco jako celostránková Dívka Blesku. Zkrátka pózovala nahoře bez.
„Už v sedmi letech jsem chodila do dramaťáku a v patnácti měla první kapelu,“ vzpomínala Fox v rozhovoru pro magazín TNT. „Takže už jsem se v životě začala dost otrkávat. Byla jsem nejmladší dívkou, co se kdy na straně 3 objevila, a získala jsem smlouvu na čtyři roky. To bylo vůbec poprvé, kdy někomu něco takového nabídli, takže jsem se cítila výjimečná a taky jsem byla díky tomu zajištěná.“
Krach v Lamborghini
Samantha Fox se díky této práci stala sexsymbolem Británie. Kdekdo si lepil její fotky do skříněk a spolu s princeznou Dianou a královnou Alžbětou II. patřila mezi nejfotografovanější ženy v celém království. Na nezájem si tedy Fox rozhodně nemohla stěžovat. Horší to bylo s muzikou. Chtěla zpívat, stát se součástí scény, ale upsala se špatné firmě. Sice pod pseudonymem S.F.X. vydala první singl už v sedmnácti a o rok později už pod vlastním jménem druhý singl Aim to Win, ale její tehdejší label Lamborghini pořádně nevěděl, co s ním. Byli to amatéři. Label založil Patrick Mimran, francouzský skladatel a zvláštní postava tehdejšího šoubyznysu. Mimran byl totiž v 80. letech spolu s bratrem majitelem a generálním ředitelem automobilky Lamborghini. Z této pozice došel k závěru, že by značka měla pro dobrou image expandovat do uměleckého světa. Pořádal výstavy, skupoval umělecká díla a v Británii založil nahrávací společnost, aniž by do ní ovšem dokázal přitáhnout profesionály.
„Starý pan Lamborghini vzal peníze a dal je synáčkovi, ať si založí nahrávací společnost,“ vyprávěla Fox v rozhovoru s Garym Jamesem. „Podepsala jsem s nimi smlouvu, ale moc jim to nešlo. První singl se vyšplhal na dvaačtyřicáté místo v hitparádě, druhý někam k padesátce. Vůbec nevěděli, jak se to má dělat, a já to nevěděla jakbysmet. Byla jsem tak mladá… o šoubyznysu jsem neměla ani páru. V podstatě jsem všechno nechala na nich a oni to zbabrali.“
Tato zkušenost ovšem Samanthu Fox poučila. Věděla, že na to musí jít příště z druhé strany, tedy ozvat se těm největším možným profesionálům. Což ovšem zároveň znamenalo přijmout z uměleckého hlediska submisivní roli, začít obcházet konkurzy a dělat na nich, co se po ní chce. Tak se dostala na konkurz Jive, tehdy mladého, ale dravého labelu, který za oceánem viděl nástup Madonny na scénu a rozhodl se v Británii vytvořit novou hvězdu přesně tohoto typu.
Britská Madonna
„Věděla jsem okamžitě, že to bude hit,“ vzpomínala Fox pro TNT na období, kdy se přihlásila na casting na zpěvačku vhodnou pro píseň Touch Me. „Pamatuju si, že tehdy zazářila Madonna s Like a Virgin, a label se někde dočetl, že ráda zpívám. Tak mě pozvali na konkurz, bylo tam dvě stě dalších holek. Dva týdny jsem se to učila a pak jsem se vyfintila úplně jako Madonna. Dala jsem do toho naprosto všechno.“
Klaplo to dokonale. Jive našel v Samantě Fox svou Madonnu, která už měla navíc coby topless modelka zaručenou popularitu po celé Británii, což jim usnadnilo promo. A Samantha Fox se zase upsala labelu, který přesně věděl, co chce a co má dělat.
Dostala smlouvu na čtyři alba a se singlem Touch Me (I Want Your Body) vydaným v březnu 1986 se stala přes noc hvězdou i v zemích, kde o její předchozí kariéře neměli ani potuchy.
Singl se dostal na třetí místo v Británii, čtvrté v USA a na špičky hitparád v Austrálii, Kanadě, evropských severských zemích nebo Řecku. Touch Me je, jak už název napovídá, skladba se silným sexuálním podtextem. Když si ji dnes poslechnete, může vám připadat zbytečně teatrální. Uvzdychaná, přehnaná, Fox tam touhu ve srovnání s modernějším popem až deklamuje. Ale taková byla tehdy doba, sex, erotika a odhalování rozhodně nebyly v tehdejším popu běžné, takže odvážnější pop jako kdyby jednou nohou dělal trochu divadlo, aby se vždycky mohlo říct, že je to jen hra. A tohle přesně po Fox chtěli manažeři z Jive. Tlačili to zkrátka na sílu.
Sex? Ocaď pocaď
„Říkala jsem jim, že s Touch Me to nemusíme přehánět. Že je v tom všechno,“ vyprávěla v rozhovoru s Garym Jamesem. „Trochu jsem tušila, o jakou hovadinu jim jde, vždyť jsem se účastnila konkurzu na novou Madonnu a hledali hezkou drzou holku. Sedla jsem jim do toho. Čtyři roky jsem fotila polonahá, byla jsem v Playboyi, takže už jsem to touhle cestou nechtěla tlačit. V Anglii mi to trochu sabotovalo začátek kariéry, protože když jsme Touch Me vydali, měli mě lidi za zpívající nahou modelku a mysleli si, že je to vtip. Takže jsem lidem z Jive říkala pořád dokola, že jestli něco určitě nechci, tak propagovat svou muziku svým tělem. Nakonec jsme našli nějaký střed, který nám všem vyhovoval, ale pamatuju si, že když se Touch Me vydávala, dostali nápad, abych nafotila kalendář, který by posílali jako dárek dýdžejům. Navrhla jsem, ať uděláme plakát, kde budu v džínových šortkách a tričku. To jim nestačilo, chtěli víc, tak jsem řekla: ‚Tohle není potřeba. Ta písnička je dobrá sama o sobě.‘ Když k nějaké propagaci chcete použít sex, musíte být hodně opatrní. Je tam čára, kterou nesmíte překročit.“
K tématu se vrátila i v rozhovoru pro Los Angeles Times: „Chtěla jsem album o lásce, klucích a sexu. To je všechno, co vás zajímá, když jste mladí. A chtěla jsem, abychom to podali zábavně a zlehka. Rozhodně jsem odmítala do toho jít natvrdo.“
Válka s kritiky
Další nepříjemná věc, kterou Fox po podepsání smlouvy s Jive zažila, byl střet s producenty. Tedy, střet není přesný výraz. Samantě Fox zkrátka diktovali, co bude a nebude vydávat. Debutovou desku Touch Me skládali a produkovali samí profíci, byl to dokonale vymyšlený a vykalkulovaný produkt, u něhož tušili dopředu, že na trhu uspěje. Potřebovali pro něj jenom najít ideální hlas a tvář. Samantha Fox měla za úkol album nazpívat, ale o moc víc už ji do toho nenechali mluvit. A tak se stalo, že ve studiu nahrála Too Late to Say Goodbye od legendární autorské a producentské trojice Stock–Aitken–Waterman. Jenže přišla věc typická pro tehdejší hudební průmysl: v půlce práce na desce Fox skladbu sebrali a dali ji Australanovi Jasonovi Donovanovi, ať si ji raději nazpívá na jeho tehdy vznikající debutové album.
„To jsem byla fakt naštvaná, protože jsem si tu skladbu moc oblíbila,“ vzpomínala v podcastu A Journey Through Stock Aitken Waterman věnovanému historii a písním této trojice. „Fakt jsem ji tehdy odmakala, tu písničku jsem totálně milovala!“
Když album Touch Me 7. července 1986 konečně vyšlo, kritika ho strhala. V Jive na to byli připravení a připravili na to i Fox. Když začne zpívat topless modelka, tak nějak se dá čekat, že si na tom kritici smlsnou. Fox jim to v rozhovoru pro Los Angeles Times vrátila s drzostí sobě vlastní: „Když mé album recenzovaly ženy, vůbec neřešily muziku. Navážely se do mého těla. A když pak vidíte jejich fotky, jsou to fádní, prostý ženský s nulovým sexappealem. Jeden z důvodů, proč se kritici vozí po umělcích jako Madonna nebo George Michael je, že vypadají tak skvěle. Problém s většinou mužských hudebních kritiků je, že vypadají jako Elvis Costello.“
V tom samém rozhovoru ovšem prozradila zajímavou věc, která dobře ilustruje, jak Fox stála od začátku nohama na zemi. Ve všem, do čeho se pustila. „Kritici mi nemůžou ublížit. Jsem na ně příliš mazaná. Víte, mně je jedno, co si o mně myslí. Lidé, kterým kritici můžou ublížit, si o sobě myslí, že jsou bůhvíjaký zázrak. Mají všechny ty velkolepé nápady a představy, jací jsou velcí umělci. Já vím, jak na tom jsem a kde je moje místo. Neexistují žádné sny, které by mi mohli kritici zničit.“
Nezničili. Po zbytek 80. let byla Samantha Fox popovou hvězdou, možná až na hranici popkulturní ikony. Kromě debutu se dobře prodávalo i následující eponymní album a třetí I Wanna Have Some Fun. Vstup do devadesátek se sice moc nepovedl a pozdější nahrávky už se v prodejích a hitech těm prvním nemohly vyrovnat, ale nebylo to ani tak Samanthou Fox, jako spíš celkovou proměnou hudebního trhu. Dnes je zpěvačka v pozici ikony osmdesátých let a užívá si všelijaké retro festivaly pro fanoušky starší muziky jako řada podobných interpretů. V osmdesátkách byla sexsymbolem, nyní je symbolem osmdesátek. Ovšem po právu, protože právě debutové album Touch Me, které nyní slaví čtyřicet let od vydání, je svým způsobem esenciální nahrávka té éry.