Dlouho to vypadalo, že rozhovor nedopadne, a byl jsem proto trochu smutný. Zařídit se ho snažili nejen promotéři Prague Sounds, kde billy woods vystoupí 4. listopadu, lidé z Pop Messe, ale i někteří přátelé z řad amerických hudebníků. Nakonec se všechno seběhlo (doslova, já běžel přes celý Velodrom) a seděl jsem proti němu a rapperovi ELUCIDOVI v improvizovaném zázemí Fléda stage. V Brně spolu vystupovali pod značkou projektu Armand Hammer, což je opravdu syrový a ostrý rap, bůhvíproč pojmenovaný po kontroverzním olejářském magnátovi. Během rozhovoru jsme se dostali i k opravdu zajímavé paralele – k hraní koncertů a vaření.
Jak se pánové máte a jak se těšíte, až za chvíli vyběhnete na stage?
billy woods: Letos hrajeme opravdu hodně festivalů. Vlastně i minulý rok jsme jich objeli hodně. Je zajímavé sledovat, jak rozdílné jsou. Minulý festival jsme hráli někde v lesích na anglickém venkově – končili jsme svůj set někdy před osmnácti hodinami a najednou jsme na velodromu v České republice. Napadá mě, že v Americe velodromy snad vůbec nemáme – něco takového tam vůbec neexistuje, nebo o tom nevím, vidím něco takového poprvé v životě a je to super!
Je pro vás nějakým způsobem jiné nebo zvláštní vystupovat před publikem, pro které není angličtina rodný jazyk, a nemusí vám tedy úplně rozumět?
Do rozhovoru vstupuje technik a ptá se, jaký zvuk a jaká světla by si kapela přála mít na pódiu během vystoupení…
ELUCID: Narvi to pořádně nahlas!
billy: A pokud možno ještě hlasitěji do odposlechů než do lidí. Ohledně světel – chci mít co nejtemnější osvětlení dokážete, modrá a červená třeba, ale ať je to hlavně temné a hlasité, děkuji… Abych se vrátil k tvojí otázce – není to pro nás až tak zvláštní. Lidé, kteří přijdou na naši show, pravděpodobně vědí, proč přicházejí, a i když vystupujeme pro publikum, které hovoří anglicky, tak se někdy může stát, že se ztratí kontext. Nemusí chápat některé reference v textech. Když budu vystupovat pro bělochy v Idaho, nemusí plně rozumět tomu, jaké to je vyrůstat v imigrantské rodině, žijí úplně jiné životy než já – ale doufám, že hudba je transcendentní životní zážitek a jako posluchač nemusím vždy naplno rozumět umělci. Vystupovali jsme třeba v Japonsku a tam je publikum vyloženě tiché a tolik nereaguje. Po koncertě jsem se tedy ptal, zda se jim to líbilo, a fanoušci říkali, že byli ticho, protože chtěli naplno rozumět tomu, co říkám. Když jsem vystupoval například v Athénách v Řecku, byl to přesný opak, tam byli všichni hluční a divocí… Navíc angličtina je jeden ze základních světových jazyků a všude se najdou lidé, co dobře rozumí, i když pro ně angličtina není rodný jazyk.
Teď jste zvukaři říkali, ať vás dá, co nejhlasitěji to jde. Proč?
ELUCID: Hlasitost je sama o sobě nástroj. Díky hlasitosti se dostaneš do nových úrovní hudby. Když vidíš hudebníky, kteří si zapojují kytary, tak díky hlasitosti získávají takový ten nakřáplý sonický hlasitý zvuk – miluju to a chci vždy hrát, co nejhlasitěji to jde. I ve studiu vždy všechno pouštím na maximální možnou úroveň.
Vaše poslední deska We Buy Diabetic Test Strips vyšla v roce 2023 – už pracujete na novém materiálu?
billy: Nová deska už je hotová, vlastně jsi první, komu to můžeme oznámit a říct veřejně, že vyjde snad v říjnu tohoto roku a bude se jmenovat Revelator.
Co vám bylo inspirací?
billy: Život. Každodenní zážitky. Samozřejmě mě inspirují filmy, knihy a umění, další umělci. To všechno se snažím nějak zpracovávat ve svých textech. Věci, co vidím, nebo i konverzace cizích lidí, které zaslechnu. Inspiruje mě i ELUCID. Něco udělá, zarapuje a okamžitě mě to inspiruje k reakci. Snažím se pracovat s vlastními prožitky, ale také věcmi, které mnou rezonují…
Jste známý tím, že často a rád spolupracujete s různými umělci i mimo žánr, například jste dělal písničku pro kapelu Algiers…
billy: Oba jsme spolupracovali s Algiers.
ELUCID: Já jsem dělal písničku na Shook World, což není přímo jejich deska, ale King Vision Ultra, který udělal desku jako přímou referenci na album Shook.
Je pro vás rozdíl, když pracujete sám na své písni, anebo když spolupracujete s někým na featu?
billy: Pro mě je ten proces vlastně pořád stejný. Snažím se najít nějakou silnou myšlenku, se kterou můžu pracovat. Samozřejmě, pokud pracuješ se skvělými hudebníky, dojde k nějakému spojení. Jde o pochopení – co oni mohou dodat mně a co já mohu dát jim, aby naše společné dílo bylo co nejlepší. Ale nevidím velký rozdíl, když píši sám pro sebe nebo spolupracuji s jiným umělcem.
V listopadu budete vystupovat poprvé v Praze, a to v rámci festivalu Prague Sounds. Jaký je rozdíl vystupovat v rámci dua, jako například Armand Hammer, a vystupovat pouze sám se svým materiálem?
billy: Je to tak, v Praze jsem nikdy nebyl. Slyšel jsem ale, že je opravdu krásná, a moc se těším, až ji uvidím. Když hraji sám, můj přístup zůstává stejný, jen mám dvakrát tolik práce na pódiu. Je pro mě důležité snažit se lidem opravdu přinést emoce a zážitek, pokaždé se snažím odehrát svůj set úplně naplno a dát do toho vše. Jen když vystupuji sám, je to trochu jiná interakce. Je to, jako když doma vaříš třeba večeři sám, nebo s někým…
Když mám vařit dohromady s někým dalším, jsem dvakrát tak nervózní a většinou toho hodně pokazím.
billy: my s ELUCIDEM spolu už „vaříme“ přes deset let, takže je to podobné, jako bychom spolu vedli nějakou restauraci – už si věříme, spoléháme na sebe a víme o tom druhém, co jak nakoření a co připraví. Když vystupuji sólo, musím si sám krájet cibuli a česnek a všechno dělat sám…
Seznamte se
billy woods je jedním z nejuznávanějších newyorských alternativních rapperů současnosti. Unikátní styl textů a rýmování z něj činí opravdový originál na scéně. S poslední deskou Maps, kterou mu produkoval Kenny Segal a která vyšla v roce 2023, se dokázal konečně opravdu prosadit. Je známý tím, že rád a často spolupracuje s různými umělci i mimo rapový žánr – do Brna přijel s rapperem, který si říká ELUCID. Spolu mají projekt Armand Hammer. 4. listopadu billy woods vystoupí sólo v pražské La Fabrice v rámci festivalu Prague Sounds.