Ačkoliv byl stan plný, z celkové atmosféry a zvědavých pohledů v davu bylo cítit, že tuhle kapelu většina přítomných objevuje teprve teď a tady naživo. Jejich předešlou českou koncertní zastávku, kdy poctivě zahřívali pódium jako předskokani skotským Vukovi, totiž zjevně zaregistroval jen málokdo. O to zajímavější ale bylo sledovat, s jakou přirozeností si publikum v průběhu setu dokázali podmanit.
Parta, na kterou už teď poměrně s respektem odkazuje celá řada slavnějších ostrovních kolegů, aktuálně stojí před vydáním debutové desky. Ve svém festivalovém repertoáru tak logicky těžili primárně z materiálu na svém dosavadním, nutno dodat, že velmi solidním EP. Tuto osvědčenou kostru navíc proložili hned dvojicí úplných novinek. Žádný strach z neznámého materiálu se ale nekonal, publikum se postupně chytilo a s chutí kapele zobalo z ruky naprosto všechno, co mu čtveřice naservírovala.
Jejich hlavní předností a zbraní, která je na scéně odlišuje, totiž nejsou jen samotné nástroje a chytrá kytarová instrumentace. Jsou to především vokály. Do úderných hudebních podkladů se nečekaně proplétají vtíravě chytlavé melodie a sborové zpěvy všech členů, které v určitých pasážích evokují spíše nedělní návštěvu kostela než klasický zablácený rockový koncert. unpeople jsou svým způsobem hodně specifičtí a „divní“. Už jen podle jejich samotného názvu asi nikdo nemohl uvnitř stanu čekat standardní, přímočarý rokec. Přece jen „nelidi“ logicky nebudou hrát úplně lidsky.
I pro samotnou kapelu byla tahle česká zkušenost zjevně hodně intenzivní. Od prvních minut na pódiu dávali jasně najevo svůj neskrývaný údiv nad počtem lidí, kteří si k nim našli cestu, a jejich radost z pozitivní odezvy působila naprosto civilně a upřímně. Snad se jich tedy v našich končinách dočkáme znovu a poměrně brzy, ideálně už v rámci plnohodnotného klubového turné k nadcházející debutové desce. Pokud brali Rock for People jako testování české půdy, můžou si do deníku zapsat hodně úspěšný zásek.
