Obrázek k článku RECENZE: Zamilovaní Prago Union? Kato napsal jedny ze svých nejlepších písní
| Josef Vlček | Foto: Honza Vedral

RECENZE: Zamilovaní Prago Union? Kato napsal jedny ze svých nejlepších písní

Prago Union přináší jiný hip hop, než na jaký jsme zvyklí. Jeho zkušený protagonista Kato patří do první generace českých hiphoperů, na scéně je přes pětadvacet let a vzhledem k jeho věku třiačtyřiceti roků už z něj nestříká raperská hysterie na kilometry daleko, jak je zvykem u jeho mladších kolegů.

Kato ve svých skladbách nespěchá, cizeluje texty tak, aby to nebyl jen ohňostroj slov, ale i nějaké poselství. Jak je u něj běžné, trochu šišlá, což místy vede k „zašifrování“ textu. Kupodivu s tím umí pracovat, takže ve skladbě PračoPygo! vysype svým svérázným způsobem na posluchače vodopád přesmyček, který zní jako neologismy. Umí si hrát se slovy a na mnoha místech desky v tom exceluje.

Prago Union si letos připomíná dvacet let existence a album Příduhned má možná i proto dvacet skladeb. V některých momentech jde o poezii všedního dne, o texty, které mohou každému evokovat nějaké běžné nálady. Autorovi recenze například připomínají podzim. Zdá se však, že do popředí vystupují tři okruhy témat.

Prvním tématem jsou drogy. Samozřejmě nic otevřeného, na to je Kato až příliš dobrý básník. Ve Vážně neberu variuje na název skladby vodopád obratů, co všechno vlastně nebere, a mezi tím se najednou objeví „A drogy taky neberu – nikomu!“. A celá píseň končí verši „Kočí práskne do koní, / ty si nastup do kočáru / pojedeme spolu udělat / za tím tlustou čáru.“ Jasný? Nebo stačí jen název jiné skladby Po poslechu smažte.

Asi nejlepší skladba s tímto tématem je Marná. Vypráví o tom, že policie tím, jak bojuje proti drogám, paradoxně dosahuje opak toho, co chtěla ochránit. Finanční nedostupnost drog vede závisláky k dalším kriminálním činům. A pak následuje „Válka z pytlíku. Hrdinství našich strážníků. Marná snaha armády právníků.“ Basa, návrat z ní a všechno se znovu opakuje.

Tím se dostáváme k dalšímu Katovu tématu a tím je protest. Klíčovou skladbou je v tomto ohledu Den otevřených oken, připomínající posluchači zlaté časy defenestrací: „Defenestrace byla krásná tradice / takže hodlám rozjet tuhle káru pěkně z kopce“. A proč? Jde o členy vlády: „Jsou tam proto, aby nám sloužili / Sami jsme si je zvolili / No tak proč to vypadá / že nás ze hry vylili?“

Třetí téma je od předchozích hodně odlišné a pro hip hop poněkud neobvyklé. Milostné rapy! Je tu například roztomilá jazyková hříčka se slovem žena, která se jmenuje Že co? („vysma-žena, zadr-žena…“ atd.). A to přijdou ještě lepší věci. Návrat muže J.Ž. je jednou z nejkrásnějších písní, které v tomto žánru u nás vznikly: „Slečny, chci se rozloučit s vámi všemi / děkuju za všechno, co daly jste mi / těch vzpomínek si budu cenit / ale opět chci být mužem jedné ženy.“ Neméně zamilovaná je Cesta draka, v níž se Kato ocitá v pohádce jako hloupý Honza: „Já chci bejt tam, kde jsi / jsi jako z pohádky princezna i čerti / sundalas mě z pece, ani jsem necek“. Je to hezké, je to něžné, a to i přesto, že najednou zaduní obrat, který jako kdyby do milostného songu nepatřil: „Koukáš na mě divně / zřejmě preventivně / musím působit plaše / jako prase.“ Zní to hodně neobratně, ale v té naivní zamilované pohádkové paralele má i přirovnání k praseti své kouzlo.

Velkým pozitivem desky jsou vymazlené hudební podklady. Základní beaty jsou většinou ve středním tempu, aby se starý pán moc neunavil, ale na každé skladbě se chytnou samply a ostatní nástroje s groovy a riffy, jež se pohybují mezi funkem a jazzem. Kato, který je jejich autorem, si dokonce může dovolit relativně dlouhé instrumentální mezihry nebo dohry. Závěr skladby Vážně neberu je z tohoto pohledu signifikantní – po třech minutách, kdy v doprovodu zní hammondky jak od Jimmyho Smithe, přijde zlom a následuje efektní instrumentální dohra, jež je vůči předchozí části skladby jak z jiného světa. Samplované hammondky nebo trubka, připomínající období cool jazzu, patří k nejvýraznějším prvkům, které dávají skladbám uvolněnou náladu jak z jazz klubu. V kontrastu s tím zase Po poslechu smažte využívá popový track, vycházející skoro ze sedmdesátých let. V nabídce je i něco z Balkánu a parádní pasáže akustické kytary v oné zamilované pohádce.

Verdikt: 82 %

Příduhned je hezká deska. A ty zamilované písničky patří k tomu nejlepšímu, co Kato napsal. Tak to je.

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.