Není pochyb o tom, že český pop našel nový sexsymbol. Kdo někdy navštívil Medjmedjův koncert, byl svědkem moderní beatlemánie po česku, kdy s ním dojaté fanynky odzpívají každou píseň a odchází s mobilem plným fotek a klipů jejich idolu.
Medjmedj tomu šel hodně naproti, jeho písně jsou prakticky pořád o holkách, lásce, zlomeném srdíčku a sexu. Sem tam to proloží nějakým tím bušením do hrudi, kam až to dotáh. Pak zase zpívá na sto způsobů o holkách. Taková je i nová deska PORTIMÃO, na níž v osmi písních střídá víceméně jen dvě polohy: playboy a popstar. A v obou je otravný.
Nejde to ani tak na jeho triko, na vině je přeplácaná produkce. Medjmedj je jinak výborný zpěvák, jehož hlas umí zaujmout i mimo svou cílovku. Z nějakého důvodu se ale on a jeho producenti rozhodli na PORTIMÃO prohnat zpěv tolika zbytečnými autotune efekty, až z toho Sofian vylézá jako další hejsek bez talentu, který si ve studiu bez počítače neškrtne. Když se pak s takto přemodulovaným hlasem snaží zpívat, jak po něm pálí holky nebo válí na pódiu, působí to afektovaně a falešně. Někdy zkrátka platí, že méně je více, a písně z PORTIMÃO budou znít lépe a čistěji na koncertě než na desce.
Autorsky umí zaujmout, je zajímavé sledovat, jak pracuje s melodiemi. Naskakuje na ně jako surfař, který po nich jako na vlně s pár zapruženími v kolenou dojede dál, než je v popíku běžné. A už úvodní skladba DON’T STOP dokazuje, že když má nápad na dobrou melodii, nenechá se jí opít a klidně to utne v půlce, aby raději píseň zlomil do nečekané polohy, než ji ždímal do ztracena.
Medjmedjovou Achillovou patou jsou texty. Máme tu typickou současnou hybridní textařinu, kdy se čeština mísí s angličtinou. Místo koncertů hraje shows, místo písní skládá tracky a podobnými anglickými ekvivalenty a obraty je PORTIMÃO prošpikované. „On my way, už jsem on my way, v levý ruce joint, pravou zdravím svoje friends.“ Proč ne. Ale když se přichýlí víc k češtině, začne se to Medjmedjovi bortit pod rukama. V současnosti se hodně mluví o změně slabičných přízvuků v českých písních, někoho to tahá za uši, jiný v tom vidí vítaný progres česky zpívaného mainstreamu. Ale když slyšíme Medjmedje, jak láteří: „Furt jsem si na tooo nezvyyyyk a asi si na toooo nezvyyyknu,“ tak to se nedá brát jako progresivní fonetika ani s oběma přivřenýma očima. To mu jenom nevychází text do melodie, nic víc. A přidává to na oné výše zmíněné otravnosti poslechu.
Je to škoda, protože Medjmedj je talent. Jasně, jeho fanynky budou paf a dojaté i z toho, co slyší na PORTIMÃO. Skladby jsou na ně dobře zacílené a dokonale srozumitelné. Ale na nezaujatého posluchače novinka může působit jako produkčně přeplácaný patvar, na němž Medjmedj působí jako textařský diletant s nepoužitelným hlasem, ačkoliv ani jedno není pravda.
Verdikt: 59%
Každý umělec má slabší chvilky, Medjmedj si tu svou vybral na PORTIMÃO. Jako dávka nové hudby pro fanoušky to i tak postačí.