Deska Déva je zjevením i po třiceti letech. Zvuk nezestárnul. Ba co více, s každou renesancí synthových žánrů a duchovních trendů v popu nabírá na vážnosti. Vozárymu se před mnoha lety povedlo mistrně kombinovat pop, industrial, ambientní hudbu, a to všechno ponechat v porevoluční náladě českého undergroundu, což funguje perfektně i dnes.
Deska začíná nezaměnitelným intrem, kde okamžitě dochází k uvedení všech hlavních prvků na scénu. Hlavní hit desky a Dušana Vozáryho s názvem Vždyť stačí, který po dlouhá léta fanoušci sledují na Youtube s dobovým klipem, bourá svojí komplexností jakoukoliv představu o popu. Nepopiratelně zde promlouvá inspirace elektronickými projekty s nádechem new-age duchovna, nebo obecně tehdejší představy o duchovně pojaté hudební tvorbě. Písně pak nesou velmi podobné pasáže jako dobově populární věci od Era. Enigma, ale svojí ukotveností ve vážné a především osobní rovině, připomíná velkolepost Dead Can Dance. A také ukázněnost vedoucí k funkční úspornosti Jeana M. Jarrého, kterou pak mistrně přetavil i do svého profesionálního technického procesu, coby producent desek slavných českých elektro kapel jako jsou Khoiba či Vannesa.
Původní klip
K původní nahrávce z devadesátých let je dodán bonus – série pěti skladeb v remixovém provedení, z níž první tři poodhalují pokračování zvuku Dušana V. po Dévě. Dýchají opět tíživou, avšak i trochu pozitivní atmosférou. Psychedelický remix Vždyť stačí je dle mého úplně nejzásadnější písní celého původního i aktualizovaného alba. Dodatek dvou písní, ve kterých slyšíme kapelní orchestraci skladeb v hvězdném složení nejlepšího českého androše své doby – Mejla Hlavsa, Pepa Janíček, Lenka Dusilová, Petr Koláček, bratr Dušana Jan a další, pocházejí původně ze společného akustického alba s Lorien. Mimo to, že je snad nejlepší tečkou za skvělou deskou minulosti, směřuje přirozeně k linii skladby A Tak Dál, jíž Vozáry na původní desku přejal z repertoáru Hudby Praha.
Dévu si z doby, kdy vyšla, samozřejmě nepamatuji. Byl jsem moc malý na takové vjemy, ale pokud mám hodnotit desku dnešníma ušima (a srdcem v tomto případě), musím podotknout, že je to pro mě nahrávka nadčasová. Kombinuje to nejlepší z věcí, které mám rád a znám. Silně mě zasáhla a ovlivnila.
Verdikt: 92%
Jedná se o příklad zvukově špičkové, skladatelsky mistrné a personálně maximálně vytěžené nahrávky, která dělá radost a uvádí do oněmění i po tolika letech. Dušan Vozáry možná pomyslně stojí ve stínu svého bratra Jana a veleúspěšných projektů, kterých se ve své hudební kariéře zúčastnil - Oceán, či androšsky úchvatní Fiction. Nicméně Déva je jeho opravdové opus magnum.