Ctib, jinak součást kapely Chorobopop, je už dlouholetou ikonou na alternativní i punkové scéně severovýchodní výspy naší země. Ač nerapuje, ale spíš chrlí své vize a jedovaté i sarkastické šlehy v podobě komentářů dnešní reality, hodně připomíná alternativní hip hop tak, jak ho u nás definovali WWW Neurobeat. Živelnost projevu dobře koresponduje s hudbou, kde se osmdesátková elektronika míchá s post punkem i občas až divokou jízdou agresivních beatů. Ale právě u toho tentokrát zaznamenává Ctibova tvorba největší posun. Zatímco v obou předchozích albech spoléhal jen sám na sebe a jistý minimalismus v přístupu, tentokrát přizval spoustu hostů z řad přátel a kolegů lokální scény. A ti mu pomohli vytvořit mnohem barevnější i zvukově pestřejší výsledek.
Hned od úvodu, kde kromě důrazných kytar asistuje respektovaný Milan „Banán“ Trachta, je jasné, že Ctib stále nevyčerpal všechna témata, a opět se tak střídají osobní pochybnosti a nejistoty s až politicky proklamativními zamyšleními. V textech, se kterými tentokrát pomohl kamarád Vaant z kapely Kultra!, se dobře daří ventilovat dnešní znepokojení vývojem, znovunástup fašizujících tendencí v politice i určitá ztížená orientace a nejistota mnoha lidí, jak se k tomu všemu postavit.
Ctibovy skladby ani tentokrát netrpí přeprodukovaností či zbytečným vrstvením balastu zvuků. Vše tu má svoje místo a citlivé dávkování. Příjemnou novinkou jsou ale dechy hostující Andrey Tomečků. Dodávají ledové syrovosti odosobnělých beatů i syntetických zvuků občas až latinsko-americký nádech a rozbíjející jistou surovost. Ale ať už je základem elektronická brutalita (Rozhovory noci), nebo tradiční a rovná punková jízda (Příběhy ožijí), nikdy nepadá energie a nevytrácí se nasazení.
„Trestem je dar a darem je trest,“ drtí mezi zuby Ctib v jedné z nejzdařilejších písní novinky, a je už víc než jasné, že nějaké návody či manuály, jak se vyrovnat s dnešní realitou, tu nikdo nenajde. Ale dost možná, že mu Ctibovy úvahy pomohou srovnat si jeho vlastní myšlenky a najít tak správné odpovědi. A že ten podprahový optimismus, který tahle deska přináší, i svého posluchače dokáže nakazit.
VERDIKT: 74 %
To, že je Ctibovo album určitým vyrovnáváním se, hlavně pro jeho autora, se současným světem, ještě neznamená, že v tomto směru nemá co nabídnout a nemůže ovlivnit i své posluchače.