Pokud započítáme všechna sólová alba a EP, která Renne Dang během poslední dekády vydal, dostaneme se s trauma party už na číslo devět. To je na domácí poměry víc než solidní bilance. Rapové začátky mu sice vybudovaly pevnou fanouškovskou základnu, dnes už k jeho tvorbě ale neodmyslitelně patří spíš kytary, živé bicí a výrazně emotivnější poloha.
trauma party je už podle samotného názvu silně emo deska, která se tematicky nejčastěji točí kolem vztahů, hledání blízkosti, zklamání i idealizace lásky. Místy možná až příliš důsledně, ale právě to je očividně součástí celého konceptu.
Úvodní první terapie má téměř stadionové ambice a nezapře inspiraci současnými žánrovými chameleony typu Bring Me the Horizon. Výrazné elektronické vrstvy a místy až metalcorové bicí ženou skladbu vpřed ve vysokém tempu a nastavují energický tón celé desce. Následující dealer funguje v podobném duchu. Dang si zde pohrává s vlastní medializovanou kauzou a místo nelegálních látek se stylizuje do role „dealera emocí“. Právě tahle skladba patří při opakovaných posleších k nejvýraznějším momentům alba a má potenciál stát se jedním z jeho největších hitů. Tím největším ale zřejmě zůstává nezavoláš, což ostatně potvrdil i vyprodaný křest ve Foru Karlín, kde skladba fungovala jako jeden z vrcholů večera.
Renne Dang nikdy nebyl příliš technicky silným zpěvákem a právě v nezavoláš nebo v písni bod zlomu jeho vokál občas lehce zatahá za uši. V kontextu celé jeho stylizace to ale nepůsobí jako zásadní problém. Syrovější a nedokonalý projev do podobně emotivní hudby vlastně přirozeně zapadá.
Skladba dům pak překvapí depresivní atmosférou, kterou nečekaně rozbíjí metalový breakdown. V podobných momentech je cítit, že se Renne Dang nebojí sahat ani do tvrdších poloh. Přesto zůstává lehkou škodou, že jsou kytary i bicí v mixu často upozaděné. U skladeb jako dům nebo tombola, což je svižná poppunková pecka, která naživo funguje výborně, by si člověk dokázal představit výrazně ostřejší a agresivnější zvuk. Produkce místo toho často zůstává až příliš opatrná a uhlazená, což některým skladbám ubírá část jejich potenciální energie.
Skladba v cizí posteli je další výrazný kandidát na hit – střednětempá píseň s drzým, ale stále romantickým výrazem, která v lecčems připomene současnou tvorbu Machine Gun Kellyho. O poznání slabší dojem naopak zanechává skladba ostatní, kde se Dang snaží ukázat pozitivnější podobu lásky, ale celé to působí jako slaďárna od Chinaski.
Právě zde se trauma party dostává k jednomu ze svých hlavních problémů. Některé skladby působí spíš jako výplň potřebná k dosažení dvanáctipoložkové stopáže než jako skutečně nezbytná součást alba. Kdyby výsledná kolekce přišla o dvě nebo tři slabší skladby, působila by kompaktněji a sebevědoměji. Místy totiž nelze přehlédnout, že album až příliš kalkuluje s tím, aby zasáhlo co nejširší publikum. Naštěstí to nijak zásadně nepodkopává celkový dojem. I tak trauma party funguje jako velmi osobní a zároveň důležitý mezikrok v kariéře interpreta, který se postupně stává jednou z nejvýraznějších postav současného českého mainstreamu.
VERDIKT: 77 %
Škoda častého sázení na jistotu. Album by si zasloužilo využít naplno syrovější energii, kterou Dang dokáže bez problémů přenést na koncertních pódiích. Tvrdší a méně uhlazený zvuk by celé nahrávce dodal větší autenticitu. Přesto jde o jeho dosud nejsilnější album.