Dave Mustaine je absolutní thrashmetalová legenda a opravdu se sluší jej na začátku recenze jeho poslední desky Megadeth takto uvést. Po vyhazovu z Metalliky se postavil na nohy a stvořil počátkem osmdesátek na tehdy formující se americké thrashové scéně kolos, který se jeho bývalé kapele dokázal vyrovnat. A podle některých fanoušků dokonce Metalliku i překonat po stránce songwrittingu a schopnosti napsat opravdu ikonické riffy pro žánr jako takový.
Megadeth a Mustaine přesto dodnes rozdělují fanoušky na dva tábory. Na ty, kteří milují jeho charismatický ječák, a na ty, kteří hlasu kapely prostě nemohou přijít na chuť. Jistě, Dave Mustaine byl vždycky spíše famózní kytarista než zpěvák, ale i tak dokázal svým vokálním charakterem zaujmout. Velkou životní zkouškou se proto v roce 2019 stala rakovina jícnu, která (dnes již čtyřiašedesátiletého) rodáka z Kalifornie málem porazila. Thrashmetalový titán se s ní ale poměrně rychle dokázal vypořádat, nemoc v roce 2020 porazil a o další dva roky později vydal desku The Sick, the Dying… and the Dead! Na ní bylo slyšet, že se na něm životní bitva podepsala, hlas zkrátka ztratil značnou část energie i charakteru, přičemž Mustaine sám přiznal, že musel změnit vokální techniku. A tento hendikep se, bohužel, přenesl i do poslední kapitoly Megadeth.
Album Megadeth má dohromady jedenáct tracků o stravitelné stopáži sedmačtyřiceti minut, přičemž celek táhne zejména první polovina desky. Úvodní Tipping Point album skvěle nakopne kulometnými kytarami Mustaina a Fina Teemu Mäntysaariho, jenž s Megadeth nahrával vůbec poprvé. Po instrumentální stránce naprosto svébytná pecka, na které Megadeth prostě poznáte na první dobrou. Mustainovy nakřáplé hlasivky působí opravdu dost sevřeně a jsou značně vytažené. Studiová práce je vskutku solidní – v tom byli ostatně roky Megadeth napřed.
Kapele nelze upřít ani odvahu experimentovat. Hned druhý song I Don‘t Care doslova šokuje hardcore-punkovým rázem a celkově svižným tempem. Nechybí ani zběsilá sóla a pevná rovná basa. Trochu komicky ale působí text, jenž spíše než zkušeného metalového veterána evokuje náctiletého fracka, který si vyřizuje účty se všemi okolo. Řečeno hiphopovou terminologii, tohle je až moc přímočarý diss track, který mimo jiné pravděpodobně míří i směrem k bývalému basákovi Davidu Ellefsonovi, jehož Mustaine vyhodil v roce 2021 po skandálu se sexuálním podtextem. Podobně přímočaře a zároveň minimalisticky působí text skladby I Am War, která se poměrně nezáživně vleče.
Co ovšem příjemně vytrhne z gauče, je pecka Let There Be Shred, která patří mezi nejlepší skladby desky – taky si zasloužila i klip. Svižné tempo a skvělé kytarové výkony, které ostatně oslavuje i samotný text. Je v tom také notná dávka old schoolu, tohle zkrátka připomíná Megadeth na začátku kariéry. Píseň rovněž demonstruje sílu starých dobrých kytarových riffů, jež do značné míry s vývojem současného metalu ze žánru ustupují. Příjemně pak osloví i Another Bad Day, jež sice jede v pomalejším tempu, ale jako by měla ze všech písní na desce tu správně potemnělou atmosféru, kterou jsme mohli zaslechnout třeba na skvělé Dystopii (2015).
Oproti této, opravdu poslední velké desce skupiny ale právě charakter nového alba Megadeth působí spíše singlově – deska si nedrží pevnou koncepci a hodně náladově přeskakuje. V podstatě jediný závan ucelenosti, vyjma úvodní Tipping Point, vnímám až v samotném závěru s poslední (respektive předposlední) skladbou The Last Note, která hezky uzavírá Mustainovu hudební kariéru. A to dynamickou jízdou, v níž zní – nečekaně – i akustická kytara. Nese v sobě symboliku a především sílu.
To se však nedá říct o závěrečném bonus tracku Ride the Lightning, kterým Mustaine podivně uzavírá kruh a vrací se na začátek kariéry v Metallice. Ano, Mustaine má nepochybně nárok na písničku, na níž se před vyhazovem podílel, ale proč recyklovat starý materiál na posledním albu skupiny, která se v začátcích naopak vůči Metallice vymezovala?! Skladba zdaleka nedosahuje energie verze od Metalliky, ba naopak působí spíše jako stará vykopávka, která v moderní produkci zkrátka nefunguje. Tohle opravdu budou glorifikovat jen ti, kteří Mustaina zarytě milují a Metallikou opovrhují…
VERDIKT: 70 %
Megadeth končí na své poměry kariéru spíše průměrnou deskou, z níž si fanoušci vyzobou jen to nejlepší. I tak si tato ikona zaslouží pozornost. Poslední příběh Megadeth skalní fanoušky určitě nezklame.