Název The Wow! Signal odkazuje na nevysvětlený rádiový signál zachycený radioteleskopem Ohijské státní univerzity v roce 1977, který je mnohými nadšenci do UFO dodnes považován za možný důkaz mimozemského kontaktu s naší civilizací. Hudba Muse ostatně vždy působila nadpozemsky. Od silné inspirace Radiohead na prvních deskách se jejich tvorba postupně vyvinula přes stadionové chorály, elektronické snové plochy až k metalovým breakdownům. Předchozí album Will of the People fanoušky moc nenadchlo. Kapela se na něm utrhla ze řetězu možná až příliš a celý koncept zahltila pozitivními melodiemi i masivní produkcí, která v kombinaci s přemrštěnou pompézností nepůsobila dostatečně autenticky.
Asi i proto šli Muse na novince jinou cestou. Album otevírá monumentální a výpravná The Dark Forest, která sice stopáží nedosahuje legendární Knights of Cydonia, svým výrazem ji ale okamžitě připomene a na její odkaz přímo navazuje. Monumentálnost podtrhuje účast Crouch End Festival Chorus i London Metropolitan Orchestra, kteří mají též na starosti okázalé latinsky zpívané pasáže. Zbytek skladby se pak nese ve známém kovbojském rytmu připomínajícím jízdu na koni, přesně tak, jak jsme u zmíněného hitu z roku 2006 zvyklí.
Nightshift Superstar jako by vypadla z alba Simulation Theory z roku 2018. Silně elektronicky postavená skladba stojí na výrazném beatu, který ji žene od začátku až do konce, a z hlavy jen tak nedostanete ani podobnosti s velikány žánru, jako jsou Daft Punk. Přesto funguje překvapivě uceleně. A i když orchestrální prvky zcela nezmizely, atmosféra je oproti úvodní skladbě naprosto odlišná.
Shimmering Scars je metalová balada, která připomíná Linkin Park. Nebude pro každého, ale nabízí působivý instrumentální bridge i mohutně gradující refrén. Text otevřeně pojednává o odcizení a rozpadu vztahu, který postupně vychladl. Je poměrně přímočarý, Matt Bellamy ho ale zasazuje do vesmírné symboliky způsobem, který funguje.
„Tohle zní jako staří dobří Muse,“ musel si říct nejeden fanoušek při poslechu skladby Cryogen. Úvodní riff už snad ani nemůže být pro tuto kapelu typičtější a je okamžitě jasné, že právě tahle píseň bude na zaplněných stadionech fungovat skvěle. Jde o příběh ženy vykreslené jako ledová královna, přičemž falzetové refrény a dechberoucí kytarová sóla vytvářejí výbornou kombinaci.
Nebyli by to Muse, aby atmosféru alba čas od času neodlehčili něčím pomalejším. Tuhle roli plní Be With You, ve které Bellamy zpívá o hledání vyšší síly za doprovodu majestátních varhan a melodie připomínající kostelní sbor. Do ní se postupně vplíží taneční beat, aby skladba nakonec vygradovala ve výrazné kytarové finále.
U Hexagons jsem měl pocit, že album poprvé lehce ztrácí dech. Skladba se nese ve středním tempu a ani všudypřítomné aranžérské kudrlinky ji nedokážou posunout na úroveň předchozích písní. Textově jde ale možná o nejzajímavější moment celé desky. Bellamy rozvíjí myšlenku, že se rebelie a revoluce staly komerční komoditou, která je lidem prodávána jako jakékoli jiné zboží. Společenský přesah k Muse vždy neodmyslitelně patřil.
Za zmínku stojí také Unravelling, první zveřejněný singl, který kapela teď zároveň používá jako koncertní otvírák. Není se čemu divit. Skladba má všechno na svém místě. Pomalý úvod drží posluchače v napětí, aby jej následně smetl megalomanský refrén, který září až někam do vesmíru. Jde o nejtvrdší skladbu celé desky, v níž se majestátní zvuk kytary a baskytary opakovaně střetává v těžkých breakdownových pasážích.
Ve skladbě Hush hostuje Ellie Goulding, což je vůbec první hostující zpěvačka na studiové nahrávce Muse. Oceňuji snahu propojit dva rozdílné hlasy v příběhu o rozchodu, odloučení a zlomeném srdci. Tyto motivy následně uzavírá závěrečná skladba, pomalá téměř jako pohřební pochod. Bellamy zpívá: „Obíhá pomalu, zatímco její duše se rozpadá / Jako vesmírný odpad bude dál unášena prostorem.“ Silnější tečku si celé album snad ani nemohlo přát.
Muse se překonali. Všechno tu působí jako pečlivě vystavěná pocta vlastnímu odkazu. Ti, kteří na kapele milují experimentování a neustálé hledání nových cest, budou z The Wow! Signal možná zklamaní. Pokud ale chcete slyšet sebevědomou, silnou desku Muse, která bez kompromisů staví na tom nejlepším z jejich dosavadní tvorby, budete pravděpodobně nadšení tak, jako už jste dlouhá léta nebyli.
Verdikt: 85%
Desátá řadovka The Wow! Signal působí jako pomyslná best of deska Muse složená výhradně ze zbrusu nových skladeb. Kapela svůj charakteristický zvuk dovedla téměř k dokonalosti a místo odvážných experimentů sází na vše, čím si během let získala miliony fanoušků po celém světě. Album shrnuje všechny důvody, proč se Muse zařadili mezi největší rockové kapely současnosti, zároveň ale nenabízí žádný výrazný posun. Jestli je to přednost, nebo naopak slabina, už bude záležet na každém posluchači.