Stačí se podívat na letošní evropské festivalové turné. Rock am Ring, Rock for People, Download, Pinkpop nebo Rock in Rio. To je přehlídka největších akcí, na nichž The Pretty Reckless pravidelně obsazují hlavní pódia. Právě v této fázi kariéry přichází Dear God, bez přehánění nejsilnější kolekce skladeb, jakou autorské duo Taylor Momsen a kytarista Ben Phillips dosud vytvořilo.
Je to album kapely, která už nemusí nikomu dokazovat, že umí napsat poctivou rockovou desku. Místo hledání nových tváří se soustředí na to, co ji vždy šlo nejlépe. Výrazné melodie, silné emoce a sebevědomá práce s rockovou tradicí. Kapela čerpá z odkazu sedmdesátých, osmdesátých, devadesátých i nultých let, aniž by sklouzla k pouhému kopírování vzorů. Inspirace rockovými velikány jsou patrné, ale výsledný zvuk zůstává jednoznačně rozpoznatelný. Nad vším navíc dominuje Taylor Momsen, která na nové desce podává patrně nejlepší vokální výkon své kariéry.
Kapela nešetří nikoho, ani sebe samu, a hned od prvních tónů servíruje jednu emocionální šlehu za druhou. Chladná For I Am Death je zlověstným portrétem osobního rozkladu, nad nímž se vznáší stín Smrtky, zatímco When I Wake Up se během několika okamžiků překlápí z bezstarostné, rozjeté jízdy do zadýchaného střetu s realitou. „Když se probudím, ani nevím, kde jsem včera v noci byla."
Přestože The Pretty Reckless během čtrnácti skladeb bez ostychu zabrousí do folku, funku, psychedelického rocku i klasického písničkářství sedmdesátých let, album neztrácí soudržnost. Naopak. Opakující se mezihry Life Evermore fungují jako tematické orientační body, které propojují úvahy o lítosti, sebepoznání, smrtelnosti i naději a dávají celé desce pocit uzavřeného příběhu.
Ty největší vrcholy přicházejí o něco později. Emocionální balada Love Me může sice na první dojem působit jako obyčená kytarová písnička, ale skrývá v sobě až hmatatelnou frustraci: „Moje tělo je to jediné, co má nějakou cenu… proč mě nikdo nemiluje? Potřebuju jen, aby mě někdo chtěl." Titulní Dear God zní jako zoufale vykřičená modlitba. Vedle strhujícího vokálního výkonu Taylor Momsen v ní cítím i výrazný grungeový otisk, který mi v nejednom okamžiku připomněl nejsilnější polohy Chrise Cornella. Ještě větším překvapením je ale doutnající Dragonfire, jejíž proměnlivé akustické kytary postupně přerůstají v psychedelicky zabarvenou kompozici a dávají desce zase trochu jiný rozměr nasáklý country.
Na opačné straně náladového spektra stojí Rollercoaster of Life, která se s lehkostí opírá o funkový groove připomínající melodické experimenty Red Hot Chili Peppers, aniž by ztratila vlastní tvář. Také About You, přestože vznikla z frustrace a vzteku, překvapí příjemnou energií a optimismem. Její refrén se netají stadionovými ambicemi a evokuje písničkářský rukopis Jona Bon Joviho. O něco méně přesvědčivě působí snad jen čarodějnická pomsta Spell On You, jejíž kouzelné hůlky, lektvary a voodoo panenky už balancují na hraně kýče.
Jenže světlo vzápětí znovu pohasíná. Eye Of The Storm se zastavuje u beznaděje současného světa, zatímco předposlední Dark Days zpomaluje tempo a místo hardrockové razance sází na hřejivou melancholii albového rocku sedmdesátých let. Její atmosféra má blíž k Fleetwood Mac než k hutným riffům, na kterých The Pretty Reckless vybudovali svou pověst. Nepřináší žádné grande finale, ale spíš posluchače drží v lehkém napětí, než závěrečná repríza Life Evermore symbolicky uzavře celý příběh.
Po několika posleších Dear God jsem měl podobně nadšený pocit jako loni při albu Futique od Biffy Clyro. Ten vzácný okamžik, kdy vás napadne, že lepší rocková deska už letos možná ani nepřijde. Na takové soudy je ještě brzy, ale The Pretty Reckless natočili 50 minut toho, co na rockové hudbě milujeme. Jsou tu silné písně, poctivé riffy, výrazné melodie a emoce.
Verdikt: 93%
Dear God je nejsilnější nahrávkou, jakou The Pretty Reckless dosud vydali. Jedenáct sebevědomých skladeb doplněných třemi mezihrami vzdává hold tomu nejlepšímu, co rocková historie nabízí, aniž by kapela ztrácela vlastní tvář. Pokud měl někdo pochybnosti, jestli The Pretty Reckless patří mezi světovou rockovou elitu, Dear God je suverénně rozptýlí.