Z glosátora doomscrollování nebo lásky k (nyní už bývalému) slávistickému středopolaři se nyní stal dospělý muž bojující s vlastním stárnutím. Alespoň to sám říká v tracku Písnička mládí: „Jsem moc starej na to asi první dítě mít, / ale to nezodpovědný mládí je tak příjemný. / Jsem moc mladej na to dávat rady, víš / Jsem moc starej na to dělat chyby začátečnický.“ Odkazy na sociální otázky jeho generace, jako je nedostupnost bydlení nebo globální oteplování, se v Retroskepsi neřeší, namísto toho je středobodem interpretovo špatné mentální zdraví.
Dozvuky ironického komentování života se na Retroskepsi vyskytují, příkladem může být track 2016, který odkazuje na trend ze začátku roku, kdy se sociální sítě plnily (většinou pubertálními) fotkami lidí, kteří nyní krouží kolem třicátého roku života. „2026 fakt není 2016. / Je tou minulostí opravdu posedlá. / Podepsal se na tobě zub času. / Proč to dobrovolně sdílíš, že jsi dřív bejvala i hezká?“ Tato skladba, která se celou dobu naváží do neznámé dívky, se ke konci změní ve vlastní pohled do zrcadla: „Máme glowdown, nemám z toho radost, ale aspoň si tě bejby už konečně můžu dovolit.“
Motiv stárnutí není pro Matěje Čecha novým. Na minulé desce má s Radkem Lajfrem track 50, který začíná popěvkem: „Až mi bude padesát. Uvidím, jak jsem byl hezčí, a budu si mega lhát, / že teď jsem aspoň chytřejší, když už mi nemůže stát.“ Na nové desce se Mat213 raději rozhodl pro útok: „Nostalgický tracky znásilňujou reprák, / Co to breptáš? Nikdo se tě neptá. / Vím jen, že bundu, co nosíš furt, nosils ji dřív, / a byla ti míň těsná.“ Říkám si jen, proč se z ironického pošťouchnutí stal možná až zbytečně silný útok na solar?
Vysvětlení se nalézá napříč albem, nejexplicitněji v písni Se spálil, kde se vedle Mata objevuje i Marie April. Ačkoli sám sebe popisuje jako workoholika, který za minulý rok vytvořil přes 300 písní, přestalo ho bavit tvořit a zničil si vztahy se svými přáteli. „A jak tohle celý dopadlo? Shořel jsem, shořel hlas, / Doufám, že budu jak divadlo a Češi se na mě složej zas.“ Škoda, že nejchytlavější píseň desky doprovodila kontroverze, když v headlinerovské podcastové revue NOTY VOLE vyšlo najevo, že si Mat213 autorsky přivlastnil hudbu Macklemora.
Právě vyhoření je červenou nití prostupující celou deskou. Dozvídáme se například, jak se „poslední rok choval jako dement“ (bubák) anebo „rochním se v sebelítosti, která mě zahřívá“. Otázkou však zůstává, zda je takový brek nad rozlitým mlékem dostatečně silným tématem na celé album. Už je to trochu dokola.
Na Retroskepsi se v osmi z dvanácti skladeb vyskytují hosté. A jde o opravdu zvučná jména současné mladé pop music: například GUFRAU, Lajfr, Rohony, Victor Kal. nebo Marie April, která z nich stojí za vyzdvižení. Hosté se jinak drželi podobného sebezpytu a osobní noty jako Mat. A tak se dozvídáme, jak Rohony přišel o řidičák nebo jak Lajfr navštěvuje terapeuta.
Velká změna oproti albu Nesu oheň je také ta hudební. Od minulé desky se Mat213 odklonil od elektronických beatů a přešel do kytar a pomalejších melodií. To není něco, co by bylo v moderním rap-popu ojedinělé: stačí se jen podívat na poslední sólové singly hostů desky Retroskepse. Řada fanoušků tento krok rozhodně ocení, což je přece jen to hlavní. Ale pocit, že se tu děje něco nového, ten se tentokrát nějak nedostavuje.
VERDIKT: 60 %
Deska Retroskepse je vhled do nitra člověka, který se dotkl slávy a vyhořel. Na často kytarových beatech s největšími jmény současného popu posluchačům vypráví o tom, jak špatně se choval a co špatného dělal. Ironii a nadhled vyměnil za průzkum vlastního ega a nitra. Někoho bude tato opravdovost bavit, ovšem je to trochu brek nad rozlitým mlékem.