Šedesát let od vydání prvního singlu přišel Lenny Kaye se sólovým debutem. V kariéře člověka, který zanechal neopominutelnou stopu jako kytarista a pobočník Patti Smith, producent, publicista i hudební historik, jde o překvapivě opožděný krok. Současně však působí dojmem, že ho vydává ve správný čas. Písně na desce totiž nestaví na mladické potřebě zaujmout, ale na zkušenosti člověka, který už dobře ví, co od hudby očekává.
Největší předností alba není žánrová pestrost, přestože se mezi folkrockem, americanou a jemnými psychedelickými odstíny pohybuje s naprostou samozřejmostí. Rozhodující je atmosféra. Lenny Kaye vytváří na Goin‘ Local svět, v němž není kam spěchat. Většina skladeb stojí na akustické kytaře a aranže jsou nenápadně vrstvené, takže dávají dostatek prostoru k nadechnutí.
Výraznou roli hraje také způsob, jakým zpívá. Často volí spíš civilní vyprávění, jako by seděl naproti přes stůl. Díky tomu fungují i texty, které se dotýkají vzpomínek, přátelství, odcházení nebo obyčejných okamžiků života. Sílu získávají přirozeností.
Lenny Kaye navíc dobře ví, kdy nechat promluvit samotnou hudbu. Titulní skladba dodává desce potřebnou energii rockovým riffem a svižnou rytmikou, zatímco Let‘s Make a Memory ukazuje, jak velký význam může mít několik klavírních tónů zasazených do správného okamžiku. Solstice, napsaná společně s Patti Smith, přináší uvolněnější tah vpřed, A Friend Like You zase připomíná, že dobře napsaná písnička nepotřebuje složité konstrukce, aby fungovala.
Přesto není Goin‘ Local albem bez výhrad. Některé skladby se opírají více o náladu než o výraznější melodickou linku. Celek tak občas splývá do jednoho proudu. Zejména ve druhé polovině desky člověka přepadne pocit, že dramaturgické krácení by albu prospělo. Otazníky vyvolává i skladba Poppy, která pojednává o ne zcela přesně definovaném vztahu muže věku Lennyho Kaye a mladé ženy. „Poppy, můžu se o tebe postarat / Ach Poppy, co s tím uděláme?“ to zní v závěru… zkrátka divně.
Nenápadnost nakonec představuje největší devizu alba. Lenny Kaye na sólovce ukazuje klid, lidskost i radost z obyčejného muzicírování. A právě proto se k jeho desce bude snadné vracet.
VERDIKT: 73 %
Pozdní, ale o to upřímnější debut spoluhráče Patti Smith i Ivana Krále. Škoda, že rozjímavé album nemá výraznější dramatický tah.