Obrázek k článku RECENZE: Kylie je stále do tance. Nahrála zatraceně chytlavé jednobrdo
| Jarda Konáš | Foto: Press

RECENZE: Kylie je stále do tance. Nahrála zatraceně chytlavé jednobrdo

Australská zpěvačka pokračuje v trendu, který si nastavila na předchozích dvou deskách. Tension II má z trilogie nejpevnější zvuk, což mu paradoxně trochu škodí.

Taneční pop tu byl vždycky, málokdo ho ale umí dělat s takovou šťávou a zápalem jako Kylie Minogue. Stala se z ní disko diva, která nestárne. Pořád umí chytlavé, až nakažlivé skladby a s otvírákem a zároveň pilotním singlem Lights Camera Action nastaví tempo a zvuk, které bude držet po zbytek desky.

Jediné výraznější změny tu jsou víceméně v tom, zda se v té či oné skladbě přikloní víc ke klasickému disku nebo současné house music, v obou případech však servíruje dvou až tříminutové jednohubky na protočení na parketu, víc v té hudbě opravdu hledat nejde. Což ovšem není výtka, je sympatické, že Kylie jednoduše ví, co od ní fanoušci chtějí, a servíruje jim to na zlatém podnose.

Někdo v Tension II bude mít nadstavbu v podobě „party anthems“ pro LGBTQ+ komunitu, ale teď, krátce po vydání, si písně ještě nezačaly žít svým životem a nezbývá než se soustředit na samotný obsah alba. A ten je tak jednolitý, že písně můžou časem začít splývat.

Zvuk Tension II je nicméně chytlavý, zábavný a v party playlistu s tím půjdete na jistotu. Vlastně můžete desku pustit od první skladby a máte na půl hodiny vystaráno. Pokud jste slyšeli předchozí alba Disco a Tension, už teď víte, jak zní Kylie na Tension II s tím rozdílem, že novinka je produkčně i obsahově mnohem přímočařejší. Na jednu stranu je to dobře, protože cíl, tedy roztančit a pobavit publikum, je tu splněn na výbornou. Na stranu druhou je ovšem Minogue na nové desce předvídatelná jak číz v mekáči. A když v písni Hello nápadně opisuje loňský megahit Padam Padam, člověk by si řekl, jestli má tohle ždímání zapotřebí. Stejně jako vyzobání starších singlů s featy s Diplem nebo Siou, jimiž naředila zvuk i stopáž Tension II Vzhledem k produkční celistvosti desky tu působí jako přilepené bonusy.

Není pochyb, že Minogue z Tension II vykutá pár solidních singlů, možná dokonce víc, než bývá zvykem. Co na tom, že jsou ty písně poněkud šablonovité, když zkrátka fungují?
Someone for Me nebo Good As Gone chytnou už s prvními takty. Kiss Bang Bang zase
tlačí rytmika a Dance to the Music je hezké zasalutování směrem k french houseu. Takto prohopsáte skladbu za skladbou a najednou je party s Kylie u konce. Byl to hudební zážitek? Ne. Byla to zábava? Sakra jo!

Verdikt: 71%

Ideální deska na party. Je tu řada potenciálních singlů, chytlavých, zábavných a snadno se jim odpustí, že jsou trochu šablonovité a zvukově visí v bezčasí diska posledních dvou dekád.