Obrázek k článku RECENZE: Editors radikálně změnili pravidla hry. Elektronika jim svědčí
| Marek Reinoha | Foto: Rahi Rezvani, PIAS

RECENZE: Editors radikálně změnili pravidla hry. Elektronika jim svědčí

Už nejsou žádnou vzývanou novou senzací, a tak se birminghamští Editors svým sedmým albem rozhodli znovu rozdat karty. S EBM jim do ruky přišly trumfy.

EBM je prvním albem s novým členem kapely Benjaminem Johnem Powerem alias Blanckem Massem, který je i jedním ze zakládajících členů droneové kapely Fuck Buttons. Ten si za posledních deset let vydobyl pověst odvážného zvukového experimentátora, název alba je tak nejen odkazem na žánr Electronic Body Music, ale i zkratkou Editors and Blanck Mass.

Na první poslech mě zaujaly dvě věci. Tou první je jeho rozsah. Album sice obsahuje pouze devět skladeb, ale pouze jedna z nich je kratší než 5 minut. A právě stopáž songům dodává na velkoleposti. Tou druhou je, že se tu kapele poprvé podařilo smysluplně spojit typické kytarové indie s elektronikou inspirovanou například New Order, Nitzer Ebm nebo Front 242. Právě to je ten impulz, který nahrávku posouvá dopředu.

Nahrávku otevírá pomalu se rozvíjející, přesto strhující skladba Heart Attack, která je tak bezprostřední, že by se klidně mohla objevit na kterémkoli z prvních tří alb Editors. Naplno se v ní projevují vlivy elektroniky, které však ponechávají dostatečný prostor kytarám a bolestivému pláči Toma Smithe. Heart Attack hned od startu ukazuje, jak zajímavý mix kytar a elektroniky se Editors na EBM podařilo vytvořit. Následuje neúprosná, temná electro ghotic rocková pecka Picturesque, jež ukazuje, že kapela neztratila nic ze své hřmotné energie, na kterou jsme si zvykli na živých vystoupeních. Třetí položka track listu, palčivá Karma Climb s basovou linkou ve stylu New Order, v níž frontmanův baryton poskakuje nad zádumčivými kytarami, oplývá temným leskem rané tvorby Editors. Jenže díky Powelovým úderným elektronickým beatům song získal nový rozměr – čerstvou šlehu adrenalinu.

Přestože album v podstatě neobsahuje slabou skladbu, dle mého názoru si to nejlepší Editors nechali na jeho druhou polovinu. Ať již to je balada Silence, v níž se Smithův zpěv vznáší v syntezátorovém oparu obklopený zvonkohrou, aby se zřítil k zemi v meteorickém dešti elektrického kytarového skřípotu a digitálního zkreslení, nebo intenzivně progresivní a úderná skladba Strawberry Lemonade, ve které krautrockový rytmus tlačí křečovitou kytaru k téměř diskotékové nirváně, či závěrečná Strange Intimacy s pavoučími klávesami a vzletnými indierockovými refrény.

EBM je skvělé album, z něhož je patrná chuť kapely zkoumat nové světy. Přestože by se mohlo zdát, že dlouhé stopáže skladeb hrozí vyčerpáním konceptu, díky muzikantským schopnostem jednotlivých členů a jejich aranžérským dovednostem se to neděje. Albu ani jednotlivým songům nechybí rozmanitost. Prostě na něm je co poslouchat a obdivovat, přičemž songy působí důvěrně známě a zároveň nečekaně svěže.

Verdikt: 77 %

EBM je okouzlující deska, která jasně ukazuje, že Editors mají i po dvaceti letech stále co ukázat. Vývoj jejich zvuku svědčí o ambicích a ochotě překonávat očekávání. Album představuje vítaný posun a možná příslib věcí příštích.