Epsworth podkreslil Duryho typický mluvený vokál plný ironie, suchého humoru a lehké otrávenosti odvážnou zvukovou konstrukcí, která stojí na basových linkách, vrstvených synťácích a rytmech odkazujících k francouzskému houseu nebo britskému elektro-popu. A právě ten kontrast mezi tanečním pulsem hudby a sarkastickými obrazy v textech dává albu sílu.
Úvodní song Allbarone navozuje zvuk i náladu celého alba a představuje všudypřítomný kontrast mezi jeho tanečností a introspektivností. Skladba je inspirována návštěvou baru řetězce All Bar One a Dury v ní z obyčejné běžné situace vykřesal melancholii, frustraci i humor. Hudebně je postavena na vrstveném beatu, basové lince a jemném synthu a hostující JGrrey dodává skladbě emotivní kontrast. Následující Schadenfreude s hypnotickým klubovým rytmem postaveném na ostrém kicku, který jako by vypadl z francouzské klubové scény, zase balí do taneční extáze téma radosti z neštěstí druhých. Je to přesně ten typ kontrastu, v němž je Baxter Dury nejsilnější, hudba vás nutí do pohybu a kývání hlavou, zatímco slova mrazí.
K nejchytlavějším momentům alba se řadí funky groove a hravé aranže songu Kubla Khan. Podobně je to na Alpha Dog, která začíná jako diskotéka s nádhernou basovou linkou, a to až do okamžiku, než se ozve Duryho hlas, který tu disko euforii vrátí do tvrdé reality. The Other Me a Hapsburg zpomalují tempo a přinášejí introspektivnější polohu alba a ambientnější aranže, které dávají více prostoru atmosféře a melancholii.
Vrchol přichází s hymnou vzdoru Mockingjay, která si vypůjčuje symboliku Hunger Games. Synth-popový banger stojící na výrazném groovu a vrstvených refrénech má překvapivý hitový potenciál, i když si zachovává temnější podtón. Je to další ukázka toho, jak Dury mistrně balancuje mezi popovou přitažlivostí a cynickým obsahem. Album uzavírá Mr W4, kde beat ustupuje a skladba se rozplývá v melancholické elektronice. Návrat k intimitě, která připomene, že i pod tanečním kabátem zůstává Dury především osamělým vypravěčem.
Allbarone je jedno z nejlepších Duryho alb. Je energické, skvěle produkované, s přitažlivým spojením tanečních prvků a surovostí textů. Album není monotónní; skladby se liší náladou, rytmem i energií. Od energické Allbarone pokračuje mixem tanečních stop a introspektivnějších pasáží a končí skladbou, jež uzavírá pocity, které album během poslechu nastolilo.
Verdikt: 89 %
Allbarone je jedním z nejkompaktnějších a nejlepších alb Baxtera Duryho. Nová produkce dodala jeho hudbě svěží energii, aniž by pohřbila ironii, ostré glosy a melancholii, jež ho definují. Možná se trochu vytrácí intimita, kterou nabízely starší desky, ale na oplátku dostáváme hudebně odvážnější a přístupnější kolekci skladeb. Baxter Dury se ocitl na zajímavém rozcestí. Stále je to ten outsider, ale tentokrát s nahrávkou, která má potenciál zasáhnout i širší publikum.