U nás vánoční setkání bezmála osmdesátileté hudební celebrity a o generace mladšího folklorního agitátora asi nedoceníme, zato pro Španěly představuje ojedinělá skladba Un Mundo Feliz něco jako vánoční zázrak; a k tomu pořádně peprný, protože v titulku by se správně mělo objevit slovo, na kterém v textu oba trvají: maricón, tedy buzerant. Společně zpívají o světě, ve kterém existuje nenávykový tabák, bohatí nelétají do vesmíru, vyhazovači nočních klubů se chovají zdvořile, všichni mluví asturijsky a ke všemu ve verších, města plná transvestitů připomínají zahrady a jezdí se v nich na kolech bez sedel.
Takže račte vstoupit, dveře nám bez náznaku ironie navíc otevírají dvě báječné bytosti s nabídkou žít svobodně podle svého ve světě, kde žijí lidé ochotní usilovat o štěstí druhých.
Jaká úleva vědět, že mezi čtenáři Headlineru a redaktory se najdou pamětníci koncertu asturijského zpěváka Rodrigo Cuevase na ostravských Colours v roce 2022, kde nás, přestože jsme v Gongu seděli, během jeho gay kabaretu místy přepadaly závratě. Nesnadno zařaditelný zpěvák, hudebník, skladatele a queer aktivista před nás předstoupil v dřevácích a šatech s elegantní erotikou na hony vzdálenou exhibicionismu, aby nás oslnil elektro aktualizací starých písní a tanců, strhujícími rytmy akustických perkusí, vyprávěním a humornou nadsázkou, jakkoliv cílem Rodrigo Cuevase zůstává seriózní připomenutí autentické síly a platnosti starobylé asturijské hudby, kterou mu pomohl znásobit také producent Raül Refree.
Zpěvačku Massiel u nás známe v zastoupení Marty Kubišové, která od ní pod názvem Magdaléna převzala v roce 1968 skladbu Aleluya nº1. chvíli po tom, kdy už tehdy slavná španělská zpěvačka vítězně reprezentovala Španělsko na Velké ceně Eurovize (Eurovision Song Contest) s písní La, la, la.
Zasloužený úspěch Massiel na podium londýnské Royal Albert Hall však provázela kontroverzní událost. Skladbu měl původně zpívat idol dívek Joan Manuel Serrat, protože ale odmítl zpívat španělsky a trval na katalánštině, vedení prorežimní španělské státní televize delegující zástupce země do soutěže ho z ní za takovou drzost vyřadilo. Španělsku tehdy vládl diktátor Franco proslulý nenávistí k regionům, jejichž kulturní identitu s vizí jednotného Španělska nekompromisně zašlapával do země, včetně jazyků, které úředně dokonce zakázal. Takže, už jen z představy, že by Serrat zpíval katalánsky, šly na televizní šéfy mrákoty, spojené se strachem z následků. Oprávněně: Serrat na dlouhá léta zmizel z obrazovek. Massiel za vítezství spojené údajně s úspěchy režimu Franco navrhnul Řád Isabely Katolické, který ale zpěvačka odmítla a když se navíc ohradila k zařazení svého jména na telegram zaslaný diktárovi španělskou delegací z Londýna, o televizi si také mohla nechat zdát. Přesto se z ní stala umělecká ikona nové generační hudební vlny, která vedle popu zpívala skladby Bertolta Brechta, ve Španělsku představila Astora Piazzollu a co mohla, podporovala komunitu LGBT.
V posledních dvaceti letech ale Massiel do studia nevkročila, takže nadšení Španělů z možnosti slyšet ji se šibalským úsměvem zpívat novou skladbu nebere nadšení. Pochopitelně, abychom z toho nedělali nadgenerační událost, především u těch starších a leccos pamatujících. Po boku Rodrigo Cuevase se na druhou stranu ale dostala do hledáčku i těch mladších, což sebou, jak je známo občas nese jedinečný efekt: návrat na scénu. Nechme se proto překvapit.