Obrázek k článku Největší koncert Jelenů byl divoký. Publikum zaskočilo i Jindru Poláka
| Josef Vlček | Foto: Václav Ryba

Největší koncert Jelenů byl divoký. Publikum zaskočilo i Jindru Poláka

Jelen jsou odjakživa pozitivní energií nabitá kapela, ale stejně jako jiní umělci si v těchto časech ještě navíc užívají postcovidového návratu k živému hraní. Navíc to byl podle slov kapely první tak velký samostatný koncert v desetileté historii souboru. A když vynecháme účinkování na různých festivalech, Jeleni se poprvé pokusili přenést své zkušenosti z klubového prostředí do velkého sálu.

Folk-rock-pop-punková skupina představila rozsáhlou kolekci různorodých, ale stylově do sebe zapadajících písní. Stihli přehrát většinu skladeb z poslední desky Věci a sny, které pro jistotu proložili svými nejznámějšími songy. Nebylo to ani potřeba, protože publikum dobře znalo i nejnovější písně a spolu s Jelenem je s chutí odzpívalo. Nutno říct, že společný zpěv publika s kapelou a někdy i bez ní patřil k zásadním dramaturgickým prvkům vystoupení a fungoval tak bezchybně, že se místy zdálo, že to zaskočilo i zpěváka Jindru Poláka.

Jelen je ale na prozpěvování s publikem silně disponován. Jejich písně mají chytlavé a přehledné melodie a texty, v nichž mnohdy pracují se slovní zásobou, kterou známe z městských i venkovských lidových písní. Sdělují složité lidské city a pocity jednoduchými slovy a symboly. Jsou srozumitelní.

Dalším dramaturgickým prvkem, který pomohl pozvednout už beztoho nabroušený výkon, bylo rozpohybování devítičlenné skupiny. Jelen obvykle hraje stísněně na menších pódiích, ale plocha pódia O2 Universum dovolila muzikantům řádit jak se sluší a patří na partu kamarádů. A přátelství, které z bezprostředního vyvádění vyplývalo, se pak přenášelo na diváky.

Rozpohybovanost muzikantů je rovněž signálem jistého posunu v projevu Jelena. Zatím se o nich mluvilo jako o „české odpovědi na Mumford & Sons“, ale spolu s robustnějším zvukem a bombastickým soundem refrénů jsou dnes blíže jakési semiakustické variantě na první desky Bruce Springsteena.    

Stejně jako Springsteen má i Jelen svá klišé. Daří se mu je zakrývat pestrostí různých folkrockových stylů. Pohybuje se od typického českého písničkářství přes melodie s kořeny ve slovanské, irské a americké lidové hudbě až k moderní country. Vyhovují mu rychlá tempa, ale jednou z nejlépe provedených písní byl pro Jelena netypický Smutný pocit, dumka východního nebo balkánského typu. 

Kateřina Marie Tichá jako host (dříve se říkávalo předskokan) odvedla poctivý blok svých písní. Tím, že se dnes může opřít o výbornou doprovodnou kapelu Bandjeez, kterou zdědila po Davidovi Stypkovi, získala na sebejistotě a uvolněnosti. Její pódiový projev má v sobě příjemně civilní charakter, nikdy nepřehrává. O to zajímavější je její gestikulace, kterou jakoby doplňovala obsah písní.

Slabinou Kátina programu je ještě nevyrovnaný repertoár. Z jednoho alba, které zatím vydala, se žádné zázračné show udělat nedá, ale tam, kde může uplatnit hladivou polohu svého altu, její charisma získává výraznou romantickou příchuť. Publikum právě proto nejvíce ocenilo písně jako  Zničená zem nebo závěrečnou Čaruj. Zajímavé jsou momenty, kdy její projev směřuje k šansonu s poprockovou příchutí. Kateřina Marie Tichá vydržela na pódiu skoro celý večer, protože si s gustem odzpívala s Jelenem celou druhou polovinu jejich show.

Výtěžek večera věnovali muzikanti na podporu Ukrajiny. Neplácali se přitom v prsa, nechlubili se tím, jak jsou dobří, nelechtali si vlastní ego, prostě to jen tak udělali. 

Jelen, Kateřina Marie Tichá & Bandjeez
O2 Universum, Praha
10.4.2022

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.