Žebříček nejlepších českých alb čtvrtstoletí vznikl na základě ankety mezi redaktory Headlineru. Jde tedy o průnik našich vkusů, který si neklade za cíl být definitivní nebo kompletní. Ostatně, museli jsme ho „seškrtat“ z více než 150 titulů, které se nám v anketě sešly.
Neděláme z hudby závody, je to naše pocta všem skvělým deskám, které na české scéně po roce 2000 vznikly. A taky všem českým muzikantům, producentům a studiím, díky nimž máme co poslouchat a o čem psát.
A pokud vám v našem žebříčku něco chybí?
Schválně nám napište na info@headliner.cz, na koho jsme podle vás zapomněli!
2
David Stypka, neboj., 2017
Když pánbůh rozdával talent, David Stypka tu frontu vystál několikrát. Byl to skvělý muzikant a textař, ale také vynikající grafik. Tohle album je důkazem, že píle a talent porazí úplně všechno, jen to chce čas. To album je nesmírně silné, osobní, autentické a je nesmírně důležité i pro mě osobně, protože jsem byl jeho kmotrem.
Společně s Davidem jsme k desce udělali do Headlineru článek s titulkem Příběhy. Byl to jednoduchý průvodce, který přibližoval, o čem pojednávají jednotlivé písničky. Pěkně skladbu po skladbě. Jenže moje představa, jak budeme společně hloubat nad texty, vzala rychle za své. Prostě jsme tehdy tři hodiny klábosili u kafe a skleničky o všem možném. Myslím, že jsme to nakonec před vydáním dopisovali po telefonu.
Když jsem totiž Davida žádal o komentáře k textům jednotlivých písní, zeptal jsem se, jestli každý vypovídá o nějaké jeho konkrétní životní situaci. „Není to úplně přesné,“ odvětil mnohoznačně. „Spíš vychází z nějakého vnitřního zápasu. V podstatě je to vždycky něco, co aktuálně řeším, co mě sere, nebo co zrovna zkoumám. U mě nenajdeš žádný text, ve kterém by hrála hlavní roli událost nebo konkrétní situace.“
A právě tohle je jedna z věcí, kterou je album neboj. výjimečné. Okamžitě si v něm každý posluchač najde sebe a pak už si jenom tiše říká: „Ten chlapík mě zná, tohle napsal o mně, nebo se nám stala úplně stejná věc.“ A je to samozřejmě mimořádné i hudebně. Jsou tam nečekané detaily v aranžích, někdy až neobyčejné hudební postupy, ale přitom pořád zůstává písnička, která se dá zahrát doma na kytaru nebo piano.
Díky tomuto albu se David Stypka zapsal do povědomí běžných posluchačů, nejen hudebních kritiků a fajnšmekrů. Duet s Ewou Farnou nazvaný Dobré ráno, milá dostal rozervance s kytarou do rotací v rádiích u nás i na Slovensku, má dodnes obrovskou poslechovost na streamingových službách i na YouTube. Skladba Kříž se objevila ve filmu „o alkoholu, vůli a vesmíru“, tedy v Úsměvech smutných mužů, ze kterého vyšel i videoklip. Samozřejmě i další singly vyvolaly v době, kdy česká hudební scéna konečně objevovala Davida Stypku, veliké ohlasy. Píseň Vrány taky vyšla už o rok dříve na EP Jericho a má krásný videoklip vůči textu v nečekané podobě a režii. A Jericho je dalším klenotem alba. Dle slov Davida: „Jericho je o extrémně bolestivém rozchodu, kdy i ten vztah byl extrémně bolestivý. Je to taková výčitka i přání do dalších let. Něco mezi ‚běž už do prdele‘ a ‚ať se ti daří‘.“
Celé album je koncentrovanou hudební básnickou sbírkou. Navíc souhra s kapelou Bandjeez a producentem Martinem Ledvinou tomu celému dala mimořádný zvuk, atmosféru a energii.
Jen máloco na české scéně může tuhle desku překonat. Když za album David přebíral Anděla, byl jsem šťastnější než on. Věděl lépe než já, že to není důležité. Předčasný odchod Davida Stypky je největší ztrátou současné hudební generace. Poetika jeho textů a jeho osobnost je nenahraditelná.
Zajímavost: Po albu Čaruj David Stypka nějakou dobu pracoval pro hudební magazín Headliner jako grafik a DTP operátor.
Dále čtěte