Jako první zahrála Natálie Rotterová, vystupující pod pseudonymem Taliraw. Česká hudebnice, která své vystoupení staví na violoncellu, looperu a intimním zpěvu, má za sebou také bohaté zkušenosti z britské nezávislé scény. Její rukopis spočívá především ve smyčkách, které si buď přímo na místě vytváří pomocí zpěvu a violoncella, nebo je doplňuje jednoduchými beaty.
Taliraw přišla ten večer představit mimo jiné své nové EP METAMORPHOSIS, zazněly ale i česky zpívané písně. Bylo vlastně až s podivem, jak pestrobarevně může její písničkářství působit a zároveň si udržet onu introvertní polohu, která je základem jejího projevu. Takže i když s sebou zpěvačka nepřivezla žádnou velkou párty, její zhruba čtyřicetiminutový set byl skvělým a emotivním otvírákem tohoto srpnového večera. Zvláště pro pozorné posluchače.
Při prostém pohledu na pódium bylo zřejmé, že následující vystoupení bude slušná show. Ještě před začátkem totiž bylo téměř celé zaplněné aparaturou. Kontrast oproti Taliraw snad nemohl být větší, když se na něm následně objevilo uskupení Nadnárodní Divadlo v čele s excentrickým Williamem Valeriánem. Vystudovaný herec a saxofonista ani na okamžik nepůsobil jako „neobjevený talent“ hudební scény, ale spíš jako sebevědomá hvězda, pro kterou je vystupování před publikem naprosto přirozenou záležitostí.
Hned zkraje si Valerián, mimo jiné člen kapely Sépie z Hor, kterou jsme mohli vidět na Pontonu už v minulém roce, odškrtl prezenční listinu příchozích diváků, aby následně začal do publika sypat jednu bizarní píseň za druhou. V jejich motivech se střídala Ewa Farna s Pavlem Bobkem, všechno bylo protkáno absurdním humorem, ale hlavně skvělou hudbou. Celá kapela byla perfektně sehraná, slyšeli jsme nespočet instrumentálních sól a neustále se pohybovali od funku přes jazz až po všemožné těžko uchopitelné variace popu.
Jeden z nejsilnějších momentů nastal, když se na pódiu objevila čtyřnásobná mistryně světa ve stepu Kateřina Marie Fialová, která Nadnárodní Divadlo během večera hned dvakrát doplnila. Zejména ve chvíli, kdy se rytmus jejích bot propojil s baskytarou Petry Kubošové a společně vytvořily nečekaně silný groove, bylo jasné, že něco takového jsme na Pontonech ještě nezažili.
Celý set díky kombinaci divadelních průpovídek, neskutečně zábavných písní, výborných muzikantů a především charismatu Williama Valeriána utekl dost rychle. Frontman během něj střídal několik dechových nástrojů včetně elektronického EWI, kterým zvuk kapely rozšiřoval až do syntezátorových poloh. Nadnárodní Divadlo se nakonec rozloučilo pochopitelně svými hity Pivečko, pohodička a Já mám peněz.
Takový rock'n'roll náš Headliner Ponton dlouho neviděl. Moc děkujeme všem, kteří přišli podpořit náš další showcasový dýchánek v samotném centru Prahy. A pro ty, kteří letos ještě neměli šanci tuto atmosféru zažít, stejně jako pro ty, kteří s námi chodí objevovat pravidelně, máme dobrou zprávu. Poslední večírek letošní série se koná 16. září. Je zdarma a všichni jste zváni. Pivečko, pohodička, však to znáte. A kdo zahraje? Nechte se překvapit.
