Na rozdíl od Akropole s sebou 26. ledna do Brna nepřivezli banjo, Bereniku Kohoutovou ani videoprojekce, ale i tak za vydatné pomoci živých bicích Cyrila Kaplana a dvojice Jan Vejražka a Jiří Konvalinka publikum rozradostnili, roztančili a rozsekali.
O úvodní rozehřátí se postaralo brněnské alternativně-rapové duo Laokoon tvořené producentem Jirkou Machů a rapperem Mikulášem Hamerlou. Ti loňském roce vydali své třetí, a za mě nejpovedenější, album Doping. Na něm ten vlastní svět experimentální elektroniky a alternativního rapu posunuli k agresivnější produkci a čistokrevnějšímu rapovému projevu. A zdá se mi, že ubylo i abstraktnosti v textech (ne všechno čemu nerozumíš je dada), aniž by však postrádaly ty geniální slovní obraty, na které jsme od Mikuláše zvyklí.
Tento posun se logicky projevuje i v živé produkci. Jejich neskutečná multifrekvenční zvuková masáž, nad jejíž kreativitou zůstává rozum stát, doznala větší energičnosti ale i tanečnosti. Přesto však při tanci doporučuji i poslouchat. Je opravdu co, protože Jirka je za těmi svými čudlíky, tlačítky a poťáky neskutečnej synťákovej kouzelník. Ve spojení s geniálním performerem Mikulášem intenzivně recitujícím svoje texty výsledek dohromady prostě tlačí jako atomový ledoborec a rozráží kolem sebe nejen čas i prostor ale i veškerá rapová klišé. Jediná škoda je, že ne všichni, kteří přišli na Mutanty a Kabinet Múz vyprodali, si přišli z předsálí nebo od cigarety před klubem Laokoon poslechnout a rozšířit si obzory. Rozhodně by nebyli zklamaní.
Poté ale opanovali kabinetí pódium ti, na které všichni čekali. Album Puma je jejich čtvrté a o poznání temnější a osobnější album. To se však na uvolněné performanci Mutantů hledajících východisko kombinující téměř divadelně podávanou recitaci, rap i zpěv vyprávějící příběhy vybízející k nadhledu s experimentální elektronikou občas oživenou kytarou a nakopnutou živými bicími, perkusemi (ten uříznutej kopák má zvuk jak hovado) a různými zvonky, zvonečky a chrastítky téměř neprojevilo. Jako všechna jejich živá vystoupení to byl neskutečně silný a intenzivní zážitek. Tentokráte již na ten dunivý zvuk bicích a tepající beaty tančil celý po strop zaplněný Kabinet a i já jsem se chvílemi o tuto, mě nic neříkající disciplínu, chvílemi pokoušel. A když setlist od tracků z nového alba, mezi kterými samozřejmě nemohl chybět pilotní singl Lexus, skvělá Něco tu smrdí nebo výborná kotlíkářsky pojatá a akustickou kytarou doprovázená (jak jsem psal banjo cybělo) Šlapací mlýn, vygradoval k virálním hitům jako Klimeš nebo Du prát, tak už se publikum přidalo i vokálně a sekundovalo Vejražkovi hlasitým zpěvem či deklamací textů na pomezí reality, absurdity a černého humoru. Byl to prostě večírek starých známých, na kterém, parafrázoval-li bych mutantí texty, ať ti bylo, jak ti bylo, tak jsi se ničeho nebál, nepatlal jsi se ve svých pocitech a byl jsi šťastnej. Více takových koncertů.
Co říct závěrem? Nevím, zda Mutanti již východisko našli, ale je dobře, že ho stále hledají a doufám, že ho stále hledat budou, ať již na dalších koncertech nebo na dalších nahrávkách.
Verdikt 90%
Mutanti hledaj východisko, předkapela Laokoon 26. ledna, Kabinet Múz, Brno
