Páteční dějství se neslo ve znamení kýžených headlinerů, ale i obrovských tuzemských triumfů na hlavních pódiích. Oponu předposledního dne totiž roztrhli blackmetaloví Altars Ablaze, kteří nekompromisně udali temný základ celého dne, který následně k dokonalosti vybrousili polští Hate. Druhou naprosto zásadní českou stopou byli deathmetaloví Sněť. Při jejich drtivém setu bylo nad slunce jasné, že velká pódia téhle kapele bytostně sluší a že se aktuálně mohou pyšnit titulem jedné z nejzásadnějších žánrových formací, a to i za hranicemi naší republiky.
Po několika letech se do vojenské pevnosti vrátili také mistři progresivní matematiky Animals as Leaders. Jako vždy se jednalo o naprostý a bezchybný diktát na poli technického djentu, těžko bychom letos v soupisce hledali sofistikovanější kapelu z tohoto ranku, a to i s ohledem na středeční fenomenální set Periphery. Přes skvělou elektronickou nálož Master Boot Record a těžkotonážní salvou od Paleface Swiss jsme se plynule dostali k milovaným Clawfinger. Ti jsou u nás zkrátka jako doma a jejich nestárnoucí energii si fanoušci budou moci znovu vychutnat už letos v říjnu v pražském SaSaZu.
Přívětivá atmosféra na Brutal Assault
A pak, po pětiminutové pauze, se pódia zmocnili praotcové funk metalu, legendární Primus. Lídr a baskytarový mág Les Claypool přišel, uhranul a zanechal po sobě naprosto nesmazatelnou, bizarní stopu. S dovolením si půjčím přesná slova jednoho z mých přátel v davu: „To byla taková hovadina, až to bylo naprosto skvělý.“ Výstižnější definici pro koncert Primus asi netřeba hledat.
Vrcholem temnoty se v pátek stali islandští Misþyrming s frontmanem polských kacířů Behemoth, Nergalem, kteří společně oživili kultovní debut Sventevith. Tady se ale naplno projevila jedna z letošních dramaturgických záhad. Koncert se totiž neodehrál na hlavním pódiu, ale na menší Obscure stagi (kde ostatně Nergal v minulosti vystoupil i se svým dark-folkovým projektem Me and That Man). Letos se rozdělení scén obecně zdálo poněkud prazvláštní, když na Obscure stage pálily do davu i takové legendy jako Deicide, Marduk či Vader. Únava z pátku už ale byla natolik zdrcující a vidina odpočinku před nabitou sobotou tak mizivá, že se kolem půlnoci plošně složily zbraně a šly se nabrat poslední zbytky sil.
Sobota: Hypnotický chlad, destrukce a kybernetický prach
Poslední den festivalu odstartovali američtí beatdowneři Heavy//Hitter. Těm se podařil husarský kousek, když si na pódium vytáhli fanouška přímo z rozzuřeného publika. V těžkotonážní extralize pak suverénně pokračovali němečtí Gutrectomy. Ti sice do Josefova dorazili jako náhrada za Peelingflesh, ale se svým doposud největším kariérním koncertem se poprali s takovou grácií, že vyvolali jeden z nejmasivnějších moshpitů celého festivalu, propletený nekonečnou řekou crowdsurferů. Po poctivých oldschoolových demolicích v podání Demolition Hammer, Coffins, Monstrosity a Wormed poskytli švédští Imminence chvilkový prostor pro vydechnutí, nicméně mnozí z nás brzy zamířili za jiným hudebním klenotem.
Gutrectomy měli jeden z největších moshpitů na Brutal Assault
Brutální a emočně zdrcující Britové Conjurer totiž předvedli jeden z absolutně nejlepších a nejuhrančivějších koncertů celého ročníku. Nestali se jen hudebním vrcholem, ale i důležitým názorovým pilířem festivalu. Z pódia otevřeně poukazovali na politickou špínu, vyjádřili solidaritu s LGBTQ+ komunitou (což v době probíhající Prague Pride rezonovalo o to silněji) a hlasitě apelovali na důležitost duševního zdraví.
Koncert Conjurer byl uhrančivý
Valná většina publika se poté odebrala žasnout nad drtivým tlakem polských Vader na Obscure stage. A právě tady se opět naplno ukázala výše zmíněná záhada festivalových pódií. Zatímco na hlavní stagi v ten samý čas hráli skvělí The Ghost Inside, pod pódiem zdaleka neměli tak masivní kulisu jako Vader, na které ve vedlejším prostoru praskala kapacita ve švech. Dramaturgie takového kolosu není nic jednoduchého, ale podobných momentů letošek přinesl hned několik. Ti, co u menší stage zůstali, se vzápětí dočkali shoegazových Deafheaven, jejichž koncert byl zkrátka fenomenální. Jejich snový přesah do black metalu vzdáleně připomněl loňský triumf portugalských Gaerea a příslib frontmana, že se kapela brzy vrátí s novou muzikou, vlil krev do žil.
Deafheaven slíbili, že se brzy vrátí s novou muzikou
Se západem slunce padlo na pevnost nezvyklé, mrazivé ochlazení a začalo čekání na temně folkové božstvo Wardruna. Jejich hypnotizující, mystické představení opět dokázalo, že nefunguje jen jako prvotní šok, ale zasahuje hluboko do duše při každém dalším setkání. Přesto se dalo na chvíli přeběhnout k Octagon stagi, kde němečtí blackmetalisté Der Weg Einer Freiheit rozsévali naprostou temnotu. Nekompromisní salva blastbeatů proložená mrazivými atmosférickými pasážemi sedla k chladnému sobotnímu večeru naprosto dokonale.
Onen hmatatelný chlad se ale dal vysvětlit ještě jinak. Jako úplně poslední kapela na hlavní Sea Shepherd stagi totiž vystoupila norská blackmetalová elita Satyricon. V jejich případě jsou jakákoliv slova zbytečná. Jejich koncerty představují absolutní žánrovou špičku, surovou, chladnou a bezchybnou. Ať už black metalu holdujete, nebo ne, když se nočním vzduchem rozezněla nesmrtelná hymna Mother North a kultovní Hvite Krists død, tuhla krev v žilách.
Satyricon potrvrdili pozici na špici žánru
Úplně poslední zbytky sil si nakonec vyžádala vedlejší Marshall stage, kterou opanoval Perturbator. Jeho set plný kyberpunkové dysonance a neúprosných syntetických beatů zadupal všechny zbylé přeživší hluboko do prachu a hlíny josefovské pevnosti. Snad proto, abychom tam v tom samém prachu mohli za rok znovu ožít.
Letošní Brutal Assault je definitivně u konce, ale zraky už se upírají k budoucímu, třicátému ročníku. Ten slibuje gigantický line-up, ze kterého už nyní rezonují jména jako Mercyful Fate, Emperor, The Sisters of Mercy, Mgła, John 5 či Norther. Nezbývá než začít odpočítávat dny, hojit modřiny z kotle a zkrátit si nekonečné roční čekání na další svátek extrémní hudby v přítmí klubových koncertů.
Brutal Assautl, Pevnost Josefov. 5. až 8. srpna 2026