Národů, u kterých je ženám hudba zakázána nebo jim jsou zapovězené některé nástroje a přísluší jim pouze role sboristek, známe dost na to, abychom pochopili, že to tak někde prostě chodí. Bylo to tak po staletí a někde tomu tak je dodnes, i když už převážně z náboženských důvodů. A pokud se žena rozhodla porušit tabu, čekalo ji veřejné odsouzení, exkomunikace ze společnosti nebo dokonce z rodiny, takže si takový akt vzdoru každá pořádně rozmyslela. Penda a Leah Zawose si proto musely počkat, až stařešina klanu a jeho zástupce zemřou. I tak se jim dostalo důrazného doporučení, aby se krotily a v žádném případě nehrály a nezpívaly rodinnou hudbu. Pokud tedy navštívíte koncert The Zawose Queens, sledujete, jak se poprvé v historii tanzanského národa Gogo (Wagogo) ujímají vůdčí hudební role ženy.
Ale popořádku, aby vám to dávalo smysl. Charakteristickým znakem hudby Gogo jsou nezvyklé polyrytmy, obdivuhodné vokální polyfonie a hypnotické melodie vycházející z drnkací skříňky illimba nebo čtyřstrunných houslí chizeze, stejně tak ale i odvěký zákaz, aby je braly do rukou ženy; těm náležely pouze bubny, sborový zpěv a tanec. Přes to nejel vlak a když dr. Hukwe Zawose založil v Tanzanii první uměleckou školu, kde se vyučovala hudba z celé země, na tradicích Gogo nepřestal trvat. A nikdo se tuhému konzervatismu tehdy světově nejproslulejšího tanzanského hudebníka nedokázal postavit. Možná si na dr. Hukwe Zawoseho v péřové čelence pamatujete. Měl pětioktávový hlas, doprovázel se na illimba, na labelu Real World vydal dvě úspěšná alba Chibite (1996) a Assembly (2002), vystupoval na festivalech Womad a Glastonbury a Peter Gabriel, kterému předskakoval na americkém turné, o něm neustále pěl chválu. Měl sedm manželek a dvacet dětí (některé prameny dokonce uvádějí čtyřicet) a když „národní poklad a magická postava téměř mytických rozměrů“ v roce 2003 zemřela na AIDS, vedení klanu Zawose převzal synovec Charles. Jenomže i toho rok na to zkosila ta samá nemoc a početná rodina, o jejíž umění přestal být zájem, se ocitla ve stavu finanční nouze. A tehdy muži poprvé ustoupili od tradic a nechali ženy na koncertech hrát na illimba. Jinak zůstalo vše při starém: v Zawose Family Bandu byly naprosto podřízené mužské nadvládě. Ne nadlouho.
Aziza, dcera dalšího tanzanského velikána Remmy Ongaly, začala pořádat celonárodní workshopy a po celou dobu myslela na ženy ze Zawose Family. Když do Tanzanie v rámci kulturní výměny dorazila britská dvojice Tom Excell a Oli Barton-Wood, vzkázala doktorově dceři Pendě a vnučce Leah, aby se k nim přidaly. Nemusela jim říkat dvakrát a po získání požehnání rodiny se pustily s Brity do natáčení. „Měli jsme v úmyslu je v rámci jejich dědictví představit jako ženské průkopnice. Mají úžasné hlasy, a proto jsme se rozhodli nepřidávat k nim příliš nástrojů a podpořili je pouze jemnou elektronikou. O zbytek se obě s bubny, xylofony a illimbami postaraly samy,“ vysvětlil producent Tom Exell poměrně radikální koncepci alba Maisha, na kterém se podíleli také členové rodiny, nicméně už pouze v roli doprovazečů dvou nových královen hudby národa Gogo.
„Nebylo to pro nás snadné. V tradičních kruzích se pořád očekává, že by se ženy měly držet zpátky, takže jsme vzaly věci do svých rukou. A doufáme, že albem inspirujeme další ženy, aby se staly součástí evoluce. Elektronika naší tradiční hudbě dodala moderní ráz a zpřístupnila ji běžnému posluchači, z čehož jsme měly obě velkou radost,“ řekla Leah, současně přiznávající, jak jim nová produkce dodala na skladatelském sebevědomí a odvaze zahrnout do textů ženská témata.
Album Maisha (Life) vyšlé u Real World je bez debat vynikající a právem se stalo jednou z událostí roku 2024. Při všem obdivu vás ale nepřipraví na dechberoucí zážitek z energicky strhujícího koncertu The Zawose Queens nabízející labyrint rytmů, melodií a hlasů dvou mimořádných multiinstrumentalistek, tanečnic a showmanek v tom nejlepším slova smyslu.
The Zawose Queens vystoupí na festivalu Respect v neděli 14. června.