Vítá mě ale milý pán, který mi nabízí vodu, otevřeně mluví o problémech s rukou, ochotně vysvětluje, jak hraje kytarová sóla, a na mobilu mi ukazuje fotky rodinné vinice. I přes zdravotní problémy, které ho přiměly oznámit postupný konec Megadeth, je Dave v dobrém rozmaru: „Mám se dobře. Hraju dobře, zpívám dobře, kapela šlape… A v Česku jsme teď dostali platinové album. Z toho jsem nadšený!“
Kytarista a zpěvák Dave Mustaine začínal krátkým působením v Metallice, po vyhazovu si založil vlastní kapelu Megadeth a v rámci velké thrashové čtyřky se hrdě postavil po bok Anthrax, Slayer i bývalých kolegů. Po čtyřech dekádách thrash metalu Megadeth vydali poslední album a vyrazili na rozlučkové turné. To je zavedlo i na festival Rock for People, v jehož zákulisí si po koncertu povídáme.
Jak na tom teď jste s rukou?
Problém je přímo tady. (Dave mi ukazuje dlaň levé ruky. Pod kůží je vidět vystupující pruh zjizvené tkáně.) Vidíte to? Je to jen tady, na pravé ruce to nemám. Je to blbý. Doufám v zázrak, ale jednou se dostanu do bodu, kdy budu muset buď přestat hrát, nebo jít na operaci. A ta operace může vyjít a taky nemusí. Jestli vyjde, tak to pak celé bude něco úplně jiného! Ale aktuálně mě dost děsí představa, že nechám chirurga řezat mi do ruky.
To musí být pro kytaristu hrozné.
Ano. A už teď to bolí. Nevím, jak dlouho to ještě zvládnu. Kdo chce vidět Megadeth naživo, tak by měl jít teď, a ne to nechávat na příště, protože je možné, že žádné „příště“ už nebude.
Změnilo to nějak styl nebo techniku vaší hry?
Ne, ono to začalo asi před třemi lety a postupovalo to pomalu, tak jsem nic měnit nemusel. Trvalo dlouho, než se to dostalo do aktuálního stavu, kdy je to na ruce vidět na první pohled a nepřestává to bolet. A bude to postupovat.
Jak se vám hraje s aktuální sestavou kapely?
Hrajeme plno skladeb napříč celou diskografií a ne pořád to samé dokola jako s minulou sestavou. Baví nás dělat společně muziku a trávíme spolu i volný čas, třeba hrajeme ping-pong v zákulisí. Dřív to takhle nebývalo.
Čím to je, že tahle sestava tak funguje?
Já jsem se nezměnil, takže to musí být těmi ostatními v kapele. Dirk byl vždycky skvělý. S Jamesem jsme už hráli dřív a mám ho rád, ale Shawn Drover a Chris Broderick z tehdejší sestavy pak místo něj chtěli zpátky do kapely Davida Ellefsona a já jsem chtěl hlavně klid. Myslím si, že teď jsme Dirk, James, Teemu a já našli recept na nejlepší možnou verzi Megadeth. Ale vážím si všech, se kterými jsme kdy nahrávali, byla to spousta talentovaných muzikantů a skvělých písní.
Jaké máte plány po konci Megadeth?
Rád bych pomáhal jiným kapelám, když mě o to požádají. Do managementu se zapojovat nechci, ale pomohl bych jim třeba s nahráváním nebo skládáním. A jsem teď dědeček, takže budu trávit čas s mými dětmi a vnoučaty.
Alba Megadeth jsou vždycky zvukově na špičkové úrovni. Jak toho dosahujete? A nakolik jste vy osobně zapojený do všech nuancí nahrávání desky?
Jsem koproducent všech našich alb, takže jsem vždycky byl u toho a na celý proces osobně dohlížel. Šlo mi o to, aby všechno bylo na nejvyšší úrovni, jaké jsme aktuálně byli schopni. Studoval jsem nahrávací techniku a učil jsem se, kdykoli jsem byl ve studiu. Bylo pro mě důležité podílet se na produkci naší hudby, protože jsem chtěl vědět, co přesně producent s kapelou dělá. A nechtěl jsem, aby nás někdo využil.
Když jste oznámil poslední album a pomalý konec Megadeth, změnilo to něco na vašem přístupu ke koncertům? Nebo to, jak se během nich cítíte?
Ne. Kdykoli hraju koncert, jsem nabitý energií. A zároveň nevidím moc daleko, protože bez brýlí dohlédnu jen asi tak na druhý konec místnosti. Takže se soustředím na kytaru, na stojan s mikrofonem a na lidi úplně vpředu. Dál už je to rozmazané, ale vím, že tam je publikum, které mě sleduje, tak se snažím, aby bylo poznat, že se usmívám, a baví mě to.
Jak skládáte dobré kytarové sólo?
Sóla se tak trochu skládají sama. Protože když dojde na sólo, tak už jste tu písničku samozřejmě slyšeli a máte povědomí o tom, jak zní a o čem je. Pokud v tu chvíli pořád nemáte tušení, jak by mělo vypadat sólo, tak by ho asi měl hrát někdo jiný. Když slyšíte písničku a nenapojíte se na ni hned, tak se to pravděpodobně nestane nikdy. Ale je pravda, že občas si potřebuju dát odstup a později to zkusit znova. Taky se to měnilo v průběhu času, teď třeba při skládání beru v potaz i všechny ty písně, které už mám za sebou. Tím jsem se na začátku nemusel zatěžovat.
Takže když tu píseň nacítím, tak je čas na sólo. V tu chvíli už vím, jestli to třeba má začít pomalu, nebo to bude hned divočina jako například u skladby Tipping Point. A ještě jedna věc – když měl sólo nahrát nějaký jiný kytarista, vždycky jsem chtěl, aby si pozorně poslechl text a řekl mi, co si o tom myslí. Protože pokud neví, o čem to je, tak se na tu píseň nemůže napojit. Sólo nesmí být jen bezduchá exhibice, má to být umělecké vyjádření. Když má kapela písničku, která je dost dobrá na to, aby se dostala ven, tak sólo nesmí zaostávat. Nechcete přece, aby někdo vzal Rembrandta a něco přes něj patlal prsty. Je potřeba, aby se sólo vyrovnalo kráse písně.
Mimochodem, o nic jednodušší to není ani s texty. Musíte přemýšlet, jestli někdo už nenapsal píseň o tom stejném, jestli se to rýmuje, jestli to dává smysl, jak se to celé přenese do jiného jazyka… Třeba když hrajeme v Japonsku, tak tam fanoušci zpívají, ale jsou trochu nejistí, zato latinskoamerické publikum se s rytmem a frázováním v naší hudbě naprosto ztotožňuje.
Co jste se za 40 let vaší kariéry naučil o hudebním průmyslu?
Nevím, potřeboval bych na učení ještě víc času. Pořád se učíte nové způsoby, jak skládat, jak dělat koncerty, jak plánovat turné, jak cestovat levněji, jak urvat nějaké peníze zpátky od vlády, promotéra nebo provozovatele koncertní haly… Třeba právě provozovatel kolikrát chce až 40 % z ceny prodaných triček a to opravdu není v pohodě. Obzvlášť pro menší kapely, to pak ani nemá smysl nějaký merch vůbec vozit s sebou.
Vy se kromě hudby věnujete i vínu, které prodáváte pod značkou House of Mustaine. Jak vás to napadlo, pustit se do vinařství?
Když jsme hráli se symfonickým orchestrem v San Diegu, chtěl jsem něco, co by spojilo metalisty a symfoniky dohromady. A věděl jsem, že pivo nestačí, že by to mělo být něco stylovějšího. Takže jsme nechali udělat dvě palety vína, jmenovalo se to Symphony Interrupted. Koncert měl úspěch, víno mělo úspěch, a protože jsme tehdy bydleli ve Fallbrooku, což je vinařská oblast na jihu Kalifornie, společně s rodinou jsme se rozhodli s vínem pokračovat. Měli jsme vinici přímo u domu. Později jsme už nechtěli žít v Kalifornii, tak jsme to tam prodali a přestěhovali se do Tennessee. A protože mám ještě dům na pobřeží v Itálii, výrobu vína jsme přesunuli tam. Mořský vzduch je pro víno dobrý.
Takže ve vínu frčíte…
Stará se o to hlavně moje dcera Electra, je z ní teď certifikovaná sommelierka a jsem na ni moc pyšný. Snažíme se k vínu přistupovat stejně jako k hudbě, dělat to, jak nejlíp umíme. Nechci nic dělat jen napůl, kdo by taky sakra chtěl pít nějaké odbyté víno! To mi připomíná, jak jedna slavná kapela, kterou nebudu jmenovat, chtěla prodávat vlastní víno. Nakoupili ho v ceně osm dolarů za láhev a chtěli ho prodávat za mnohem víc, nakonec to ale všechno skončilo ve výprodeji za jeden dolar, protože to bylo tak špatné.
Seznamte se
Kytarista a zpěvák Dave Mustaine krátce hrál s Metallikou v jejích úplných začátcích, než ho vyhodili kvůli jeho alkoholovým excesům. Založil si vlastní kapelu Megadeth, se kterou se bývalým kolegům přinejmenším vyrovnal a řadí se do velké thrashmetalové čtyřky. V sestavě se okolo Mustainea v průběhu let protočilo přes čtyřicet dalších muzikantů, aktuálně s ním hraje kytarista Teemu Mäntysaari, basák James LoMenzo a bubeník Dirk Verbeuren. Mustaine v posledních letech čelil několika vážným zdravotním problémům. Překonal nádor v krku a nyní zápasí s Dupuytrenovou kontrakturou, která mu postupně deformuje levou ruku. To je také hlavní důvod, proč oznámil, že letošní eponymní album Megadeth je poslední a následující koncertní turné je rozlučkové.