V pátek jsem hodně fotil k článkům kolegů a měl jsem méně času odbíhat na malá pódia. Což bylo dobře, protože jinak by mi uteklo například fantastické vystoupení Toma Morella, o kterém jste si včera mohli přečíst článek z wladova pera. Přesto jsem si však některá „menší“ vystoupení ujít nenechal.
ivri. Od digitální anonymity k hypnotickému shoegaze
Ve stanu E2 se na Rock for People představila americká umělkyně vystupující pod pseudonymem ivri. Vzhledem k tomu, že jde o aktuálně velmi populární a rychle rostoucí jméno na nezávislé rockové scéně, zašel jsem se na ni podívat. Zatímco v počátcích své kariéry se ivri skrývala za rouškou anonymity a její tvorba se spoléhala na éterickou křehkost a lo-fi textury, v současné době se přiklání k temnějšímu rockovému zvuku a shoegaze prvkům. Právě tato žánrová proměna definovala i její živé vystoupení. Doprovázena bubeníkem, basákem a kytaristou přinesla nečekanou kytarovou naléhavost. S každým úderem bicích a vrstvenou stěnou shoegazeových kytar se prostor pod plachtou stanu plnil hustou, hypnotickou atmosférou. Ona sama na pódiu působila jako zjevení. S minimem gest, ale s maximální soustředěností na interpretaci každého verše, se jí podařilo svoji někdejší digitální anonymitu přenést do intenzivní fyzické přítomnosti. Bylo to velmi sugestivní vystoupení podtrhující introspektivní charakter její tvorby. Hodně mě to zaujalo.
Fvck_kvlt. Mrtvá revoluce, živý nářez
Je pravda, že na Fvck_Kvlta si člověk může zajít kdykoliv, ale jeho klubová vystoupení bývají tradičně narvaná k prasknutí. Proto jsem tentokrát zvolil jeho open air set na Ecoflow Stage. Denis Bango společně se svou KVLT CREW od první chvíle nastolil tempo, které nebralo ohledy na hranice žánrů. Byl to syrový, punkem nasáklý rapový nářez, ve kterém se technické beaty střetávaly s drsnou naléhavostí jeho textů plných neklidu a frustrace dnešní slovenské společnosti. Sám Bango působil na pódiu jako ztělesnění naprosté autenticity. Žádné zbytečné pózy, jen naléhavý a přímočarý projev, který se zařezává pod kůži. Bylo to surové, osvobozující a v kontextu festivalu naprosto funkční. Fvck_Kvlt opět potvrdil, že je v tuto chvíli jedním z nejsilnějších slovenských hlasů, který dokáže v jediném setu propojit ‚mrtvou revoluci‘ s žánrovou rozmanitostí a neskutečnou energií, která udržuje publikum v neustálém napětí
Tata Bojs. Tuzemská stálice na závěr
Než jsem se vypravil z areálu festivalu, zašel jsem si ještě do stanu E2 na koncert tuzemské stálice Tata Bojs. Mám je rád, viděl jsem je nesčetněkrát a z několika jejich vystoupení jsem už pro Headliner psal reporty. Ale proč si na závěr dne neodpočinout při koncertu jedné z nejlepších českých koncertních kapel současnosti, která vás nemůže překvapit a o níž nemusíte přemýšlet? Hned od prvních taktů bylo jasné, že Tatáčům v žilách stále koluje ta jejich typická klukovská energie, která se i po třech dekádách na scéně jeví jako nevyčerpatelný zdroj. I ve festivalovém stanu, kde zvuk někdy bojuje s akustikou, dokázali vytvořit svůj propracovaný zvukový svět, v němž se s lehkostí mísí melancholie s nezkrotnou hravostí. Byl to přesně ten druh vystoupení, které působí jako bezpečný přístav. Přesně víte, co dostanete, a přesto vás to pokaždé znovu baví. Bylo to zkrátka fajn zakončení dne.
