Obrázek k článku John Wolfhooker: Devadesátky jsou zpátky v mainstreamu. Utahuje si z nás brazilský Kazma
| Kristina Kratochvilová | Foto: Warner Music

John Wolfhooker: Devadesátky jsou zpátky v mainstreamu. Utahuje si z nás brazilský Kazma

Předskakovali Hollywood Undead a Enter Shikari, získali nominaci na album roku v kategorii rock cen Anděl a hned první koncert, který hráli, byl vyprodaný. Teď natočili EP 626, které stejně jako zbytek tvorby kapely sahá od metalcoru až k popu.

Povídáme si v době těsně před vyhlášením cen Anděl. Na ty jste v roce 2020 byli s albem 313 nominováni v kategorii rock. Zajímalo by mě, jak vnímáte hudební ocenění. Mají podle vás velký vliv na kariéru hudebníka?

Martin: Osobně je neberu jako moc důležitou věc. Samozřejmě takové ocenění potěší, do určité míry je i skvělým PR, ale myslím si, že o interpretovi více vypovídají ocenění od fanoušků.

Adrian: Vážíme si ale toho, že kolektiv akademiků naši hudbu oceňuje a považuje ji za relevantní v české popkultuře. Nominace nás potěšila, ale různá ocenění samozřejmě nejsou důvodem, proč hrajeme.

Takže byste raději dostali cenu od fanoušků než od hudebních odborníků?

Martin: Kdybych si měl vybrat mezi Českým slavíkem a cenami Anděl, rozhodně volím ceny Anděl. Ty mají podle mě větší hodnotu.

Adrian: Podstatné je, že naším cílem je hrát v zahraničí, a tam ty ceny takovou relevantnost nemají. Potěšilo nás, že hudební kritici vědí, že existujeme, a myslí si, že děláme kvalitní hudbu. Nejvíc nás ale potěší, když přijdou fanoušci na koncerty. Tak nás podpoří nejvíce.

Kde v zahraničí se vám momentálně nejvíce daří?

Martin: Aktuálně v Německu. Snažíme se na něj zaměřovat a hrát tam hodně koncertů, ale covid nám bohužel trochu přeházel plány. Před pár lety jsme měli fanklub v Brazílii.

Adrian: Podle statistik Spotify máme na prvním místě posluchače z Česka, na druhém z Německa a překvapivě až na třetím je Slovensko.

Jak jste se dostali do Brazílie?

Martin: Vůbec nevíme. Na Facebooku jsme našli skupinu John Wolfhooker Brasil, která měla asi pět set fanoušků. Měla svůj web, a dokonce jsme pro ně dělali rozhovor, ale po několika měsících jsem se chtěl na skupinu podívat a zmizela, web taky a už jsme o nich nikdy neslyšeli. Možná to byl brazilský Kazma, co si z nás jen dělal legraci.

Na scéně vašeho žánru funguje docela silná sounáležitost jak mezi kapelami, tak mezi fanoušky. Připadáte si stále součástí této scény, nebo vaše vzrůstající popularita vás z této úzké skupiny určitým způsobem vystrkuje?

Martin: Minimálně jednou nohou se stále cítíme součástí core-metalcore-punkrockové scény, ale zároveň rádi koketujeme s popovou hudbou. Některé naše songy hrají na Evropě 2 a některé jsou progresivní metalcore, tak i naše fanbase je hodně pestrá. Bavíme se s lidmi od metalu až po mainstreamový pop, tak se nedá říct, že bychom byli úplnou součástí core škatulky.

Adrian: Máme v ní ale své kořeny.

Vyčítal vám někdo z tvrdé metalové scény komerčnost některých vašich singlů, které hrají i na Evropě 2?

Adrian: Singl 1999 z nového EP 626 vznikl tak, že chtěli kluci dát dohromady nostalgický poppunkový song, a tak jsme to udělali. To, že ho hrají na Evropě 2, je zázrak. Nebylo ale naším cílem vytvořit věc, která bude prvoplánově líbivá pro rádia.

Martin: Určitě jsou na scéně lidi, kteří nás za to do určité míry hejtují, ale náš skutečný fanbase ví, že může počítat úplně s čímkoli. Děláme pop i metal už od roku 2013. Fanoušek, který by byl z popovější věci překvapený, naši tvorbu asi nesleduje moc dlouho.

Singlem 1999 vzdáváte hold devadesátkovým kapelám, které jste jako mladí sami poslouchali. Vracíte se ke svým idolům často, nebo je to jen náhlý projev nostalgie a nejedná se o něco, co by bylo vaší každodenní součástí?

Martin: Na pop punku jsme vyrůstali hlavně já s Filipem a dodnes mě baví. Pop punk v současné chvíli zažívá velký návrat a třeba díky Machine Gun Kellymu se dostává více do mainstreamu.

Vaše EP 626 má hodně rozmanitý zvuk. Podílel se na jeho tvorbě s vámi ještě někdo?

Adrian: Jen my čtyři. Produkujeme si hudbu sami. O zvuk se stará náš kytarista Rony a baskytarista Filip. Chceme mít kontrolu nad tím, co děláme. Je to náš kreativní safe space, kde si můžeme dělat, co chceme, a nikdo nám neříká, že kdybychom něco přidali nebo ubrali, bude to znít lépe a třeba si to poslechne více lidí.

Martin: A klipy dělal creative house FERO production v čele s Adrianem a jeho přítelkyní Alex Hraškovou.

Takže do budoucna ani neuvažujete o přizvání někoho dalšího?

Adrian: Zvukově si myslím, že tohle je to nejlepší, co ze sebe umíme dát. Ke zvuku si tedy nikoho zvát neplánujeme, ale co se týká songwritingu, díky session s Benem Cristovaem jsme zjistili, že nás baví dělat songwriting dohromady s dalšími hudebníky, a plánujeme je dělat i dále. Od té doby jsme se zúčastnili několika dalších songwriterských setkání a máme v plánu jít touhle cestou i dál. Nechceme dalšího člověka, který bude dolaďovat zvuk u počítače, ale kdo si s námi sedne nad text.

Kdo to produkuje?

Jak se stal baskytarista John Wolfhooker jedním z nejzajímavějších současných mladých hudebních producentů?
Připomeňte si rozhovor Honzy Vedrala v podcastu Headliner CZ.

Jak jste se vůbec dali dohromady s Benem?

Martin: S Benem jsme se setkali, když s Filipem pracoval na songu Omaga, s nímž soutěžil v Eurovizi. Setkávali jsme se ve zkušebně, když jsme pracovali na novém songu, ze kterého vyšel náš společný singl Tidal Wave. Společná spolupráce vznikla naprosto přirozeně.

Jací jste jako kapela vlastně byli úplně na začátku? Vnímali jste kapelu jako hobby, které se postupně přetavilo v to, co je dnes?

Martin: Nikdo z nás kapelu nechápal asi úplně jako hobby, vždycky jsme to brali vážně. Měli jsme od začátku ambici dostat nás dál než jen na nějaký klubový koncert. První koncert jsme měli v pražském Chapeau Rouge a bylo plno. Neměli jsme tak úplně typický start, kdy začneš dole a postupně se vypracováváš, ale hned první show byla nahoře a my si mysleli, že už to tak bude pořád, ale nebylo.

Co zpětně považujete za zlom ve vaší hudební kariéře?

Adrian: Za zlomové momenty by se dalo považovat naše předskakování velkým kapelám, jako jsou Hollywood Undead. Nic ale nevzniklo přes noc. Všechno, co děláme a jaký má naše hudba dosah, je o konzistenci a nekončící práci, kterou do naší tvorby dáváme. Zahrát si ale před kapelami s tisíci fans bylo opravdu super.

Předskakovali jste i Enter Shikari. Jak jste se k takovým nabídkám vůbec dostali? Obvolávali jste organizátory akcí?

Martin: Ne. Měli jsme obrovské štěstí. Během jednoho měsíce mi zavolali, jestli nechceme předskakovat Enter Shikari a Hollywood Undead v Praze a v Bratislavě. Během tří měsíců jsme tak měli několik koncertů před obrovským publikem. Hodně za takové příležitosti vděčíme našim fanouškům, kteří psali na událostech akcí, jestli na nich taky zahrajeme, a pár dní nato se nám ozvali organizátoři.

Seznamte se

Česko-slovenská kapela John Wolfhooker se na scéně pohybuje od roku 2013. Zaujali hned svým prvním singlem Chupacabra a čerstvě novým EP s názvem 626. Společný track vydali s Benem Cristovaem, Poetikou a Pam Rabbit a úspěch sklízí i v sousedním Německu.