Ve speciální minisérii podcastů, která dostala název Pětatřicátníci, jsme se rozhodli jít až ke kořenům. A vůbec poprvé popsat, jak vznikl a postupně se utvářel fenomén jménem Kabát.
V prvních čtyřech epizodách jsme s kytaristou Otou Váňou probrali celou historii kapely. Teď přišla řada na ostatní členy Kabátu. Každou středu si v rámci našeho kanálu Headliner CZ na Seznamu pozveme jednoho z nich, aby do mozaiky příběhu Kabátu přispěl svými vzpomínkami.
Poslechněte si sedmou epizodu.
V sedmé epizodě jsme vyrazili směr Teplice za bubeníkem Kabátu Radkem Hurčíkem, kterému nikdo neřekne jinak než Hurvajs. „Já jsem nevěděl, jak se hraje v kapele. Ale Milan Špalek řekl: hele, stačí pít rum a umět na dva šlapáky a jseš v Kabátech,“ vzpomíná, jak dostal angažmá svého života. Řeč byla i o začátcích v Teplicích a policejních buzeracích, které následovaly, když dal bráchovi svůj pas, aby na něj mohl emigrovat.
Sbližování s fanoušky
Ve svých začátcích měli Kabáti pokročilé metody propagace. „Když jsme hráli mimo okres, tak jsme vždycky vyjeli den předem, ožírali jsme se tam po hospodách, abychom nalákali fanoušky,“ vzpomíná Hurvajs. „S místní komunitou jsme se ožrali. A oni si řekli: To bude asi dobrý a přišli. A tak začalo chodit víc a víc lidí, protože jsme dělali brajgl.“ Sláva Kabátu se tak ještě předtím,než měli první hity a nahrávky šířila spontánně po hospodách v okrese.
Bicí jako Kiss
V podcastu Hurvajs vzpomíná i na to, jak si postavil svou první bicí soupravu. Obdivoval tehdy Kiss, kteří měli stříbrné bubny. „Říkal jsem si, že hliník je stříbrnej, tak to půjde.“ Ke stavbě využil, co bylo po ruce. „Byl to rok 88, ještě za komoušů, takže všechno bylo všech. Já dělal ve fabrice zámečníka a tam byly obrovský plechy z hliníku. Tak jsem si říkal, že když všechno je všech, tak si nějaký vezmu,“ popisuje Hurvajs sběr materiálu. „Byla tam skružovačka, nejtovačka, tak jsem si vzal ten rám, vršek od bubnu. Ten jsem si změřil, skružil jsem buben, znejtoval jsem to. Nasadil jsem originál vršky, koupil jsem si blány. A měl jsem bicí!“ Na svéráznou soupravu potom natočil první dvě alba Kabátu. „Ve studiu docela koukali,“ směje se motor Kabátu.
Má ji motorovou
"Z tý doby si pamatuju hlavně to, že jsem dostal padáka z práce," vypráví Hurvajs o okolnostech vzniku prvního alba Kabátu. "My jsme byli tři kluci ve sklepě a jak to v tý době po revoluci chodilo, chtěli jsme vykopnout ředitele. Tak jsme zorganizovali štrajk. Říkali jsme: Je to komouš - musí letět. Druhej den jsme samozřejmě letěli my tři. Dohodou. Tak jsme šel na podporu a kupodivu jsme dostal o dvě stovky víc než v práci," popisuje Hurbvajs. Jeho měsíční příjem byl osmnáct stovek. Jenže pak se kapelo začalo dařit. "Vvydali jsme desku Má ji motorovou a já za ni dostal 50 tisíc korun. Tehdy jsem si řekl: Ty vole a v životě už nejdu do práce. To mi stačí na celej život!"
Kořalku už nepiju
"Šňůra k první desce byla šílená. Řidič byl na nervy, všude cinkaly lahve. Otevřel si dveře dodávky a padaly ven. Pořád někdo křišel: Zastav, já potřebuju chcát, já potřebuju pivo! Já potřebuju hamburgra. Pro řidiče to bylo peklo," vzpomíná Hurvajs na divoké období začátku devadesátých let. Kořalku už přitom dlouhou dobu nepije. "To jsme hráli někde na Ostravsku. Bylo to o třicet let dřív, než byla aféra s pančovaným chlastem," začíná další ze svých historek. "Napil jsem se tam nějaký strašný slivovice... A měl jsem absťák dobře měsíc. Udělalo se mi tak špatně, že jsem šest let nekouřil. A zůstalo mi jenom pivo. Kořalky jsem se od tý doby nedotkl. To už bych tu asi nebyl.
V cizí vaně v cizím pokoji
Během povídání nemohly chybět ani historky z turné, kterými je bubeník Kabátu pověstný. "Já si furt pletu pokoje. Jednou jsem si dokonce spletl patro. Ale klíč pasoval, to mi do dneška nejde do hlavy," popisuje situaci po jednom z koncertů kdesi na Moravě. "Byl jsem po kšeftu, svlíknu se, jdu do vany, jsem nahatej a najednou z pokoje vyjde nějakej chlap a spustí na mě: "Was Ist Das?" A já na to: "Co ty tady chceš?" Nakonec jsme se dopídili, že jsem o patro níž. Dodneška nevím, jak se to povedlo. Tak jsem vylezl z vany a šel jsem do svýho pokoje."
Během rozhovoru došlo samozřejmě i na památné posezení u Dáši. A pátrání po otázce, proč je Kabát už pětatřicet let spolu. „Každej, ať si dělá, co chce. Díky tomu to funguje,“ má na to Hurvajs jasnou odpověď. "A taky je každej v kapele normální, nikdo nechodí s frňákem nahoru."
Seriál Pětatřicátníci můžete poslouchat v rámci podcastového kanálu Headliner CZ na Seznamu. Po vzpomínkách Oty Váni vám postupně přinášíme i rozhovory s ostatními členy Kabátů. Tak si nezapomeňte nastavit odběr.