Nejpopulárnější česká rocková kapela slaví pětatřicet let na scéně. Jak a proč se zrovna tahle parta kluků ze špinavých sklepů v Teplicích dostala až do vyprodaných hal po celé zemi? A co všechno u toho zažila? Ve třetím dílu pokračování podcastové minisérie Pětatřicátníci rozebírá Honza Vedral s kytaristou Otou Váňou období vydání zlomového alba Go Satane Go a všechno, co následovalo až do prvního koncertu na Vypichu.
Ve třetí epizodě podcastu Pětatřicátníci se dozvíte o zákulisí nahrávání alba Go Satane Go, kompilaci Suma Sumárum, na které poprvé zazněla Pohoda, i vznik alba Corrida, které se zpozdilo tak, až Kabát musel přeplánovat turné. Ale stálo to zato.
Když je ve studiu plno
Album Go Satane Go chtěli Kabáti původně nahrávat v osvědčeném studiu Sono v Praze, jenže zaspali rezervaci. Po tíhou nového materiálu proto společně s producentem Milanem Cimfem studio přestěhovali do města Smečno, pár kilometrů za Prahou. Kapela zde po dobu nahrávání jednu noc i bydlela v místní ubytovně. Bylo tedy pochopitelné, že se na nějaký čas jejich útočištěm stala také místní hospoda. Nahrávání ve Smečnu probíhalo přibližně měsíc a kapela si odtud přitáhla nemalé množství historek.
Hurvajsův bodyguard
Na první den hned po příjezdu nezapomene bubeník Radek Hurčík zvaný Hurvajs. Zatímco se kapela okamžitě nahrnula do hospody a usedla za stůl s místními, do Hurvajse se zamiloval řidič kamionů.
„To se tak popíjelo… Byl tam u stolu jeden Slovák, nějaký řidič kamionu. Zamiloval se ten večer do Hurvajse, jakože doslova. Milan Špalek to přiživil a řekl, že Hurvajs je gay. No a ten Slovák to vzal vážně. Samozřejmě za to nemohl,“ vypráví Ota Váňa historku o chlapíkovi, který bydlel na stejné ubytovně jako Kabáti.
„Byli jsme pak na té ubytovně a najednou vidím toho chlapa za prosklenými dveřmi na chodbě, jak klepe na náš pokoj a říká: „Hurvajs, otevři, to jsem já!“ Tehdy jsem byl trochu nasvalený a docela dost jsem cvičil. Tak jsem vylezl a říkám mu: „Hele, vypadni.“ Byl překvapenej a říká: Sorry, to jsem netušil, že má Hurvajs ochranku!“
Druhý den se Kabáti domluvili s Milanem Cimfem a raději se přestěhovali do pronajatého rodinného domu, aby měli na natáčení klid a nehrozily další nezvané návštěvy.
Kafe hasí Motol
Po nahrávání se Kabáti přesunuli do Prahy, aby zde desku domíchali v Řepích, kde tehdy Sono mělo další prostory. Jeden dlouhý večer, kdy Ota Váňa s Tomášem Krulichem řešili ve studiu kytarové aranže, se to však malinko zvrtlo.
„Spali jsme tam, Milan už odjel domů a Tomáš si šel ještě dát jedno pivko na pumpu. Dlouho se nevracel, a tak jsem usnul. Najednou mě probudily strašné rány a slyším, jak na mě buší, abych mu otevřel, protože si zapomněl klíče. Slyšel jsem jako by spadlo sklo. Otevřel a vidím, že byl pořezanej, ale jako fakt hodně…“ Následoval okamžitý přesun do motolské nemocnice, kde oba kytaristé museli chvíli zůstat v čekárně.
„Tomáš tehdy řekl: Oťas, ty vole, já si potřebu zahulit, já to nevydržím. Říkám mu na to: Hele, tak si zahul, já jdu hlídat, až půjde doktor, tak ti řeknu. Samozřejmě, Tomáš si zapálil v té čekárně, načež, když uslyšel doktora, hodil to cigáro do koše… Já tam na něj čekám, zatímco ho šijou a najednou koukám na ten koš, začal hořet… Naštěstí tam byl automat na ty kafíčka za 10 korun. Měl jsem drobný, tam jsem je házel do automatu a hasil to tím kafem.“
Satanské nápady
Začátkem nového milénia Kabáti začali spolupracovat s agenturou Pink Panther. Ta jim pomohla posunout úroveň koncertů na laťku zahraničních kapel. Poprvé tak Kabáti zažili, jaké to je mít na pódiu náročnou projekci. Zároveň si i po vzoru Metalliky vyzkoušeli otevřené „360° pódiu“.
Albu Go Satane Go pomohla i eponymní píseň. Název přitom vznikl v reakci na billboardovou kampaň Go Ježíšku Go mobilního operátora Eurotel. S nápadem přišel Hurvajs, který jednou po cestě do studia billboard zahlédl a letmo ze srandy prohlásil „go satane go“. Milan Špalek se toho chytl a napsal tak první text.
Hurvajsova americká jízda
Po vydání důležité desky byli Kabáti v roce 2001 pozváni na několik koncertů do Spojených států. Stalo se tak jen těsně před událostmi z 11. září. Zážitků má kapela hodně, avšak Ota Váňa rád zavzpomínal na opileckou historku s Hurvajsem, který se mu uprostřed noci snažil „dobouchat“ na dveře hotelu v Chicagu poněkud neobvyklým způsobem.
„Najednou slyším strašné rány. Tak rozespalý, jdu a otevřu dveře. Na nimi byl strašný výjev, Hurvajs tam ležel na zádech a nohama bouchal do těch dveří od pokoje. Nad ním stál hotelový černoch v livreji, který v hotelu pracoval, a něco na něj hrozil. „Ty vole, proč jsi mi neotevřel?!“ řval Hurvajs. Já mu říkám: „Co tady děláš?“ Šel v noci na záchod a místo do koupelny zamířil na chodbu. Zabouchl si dveře a procházel celý hotel v trenkách s ovečkami.“
A to zdaleka nebyl jediný zámořský highlight bubeníka. Kabáti se do Ameriky vrátili ještě o rok později v roce 2002 po vydání úspěšné kompilace Suma sumárum. Na klubovém turné jim tehdy na šňůře chodilo v průměru mezi dvěma až čtyřmi stovkami fanoušků. Skoro v každém městě se přišly podívat i hokejové hvězdy jako například Milan Hejduk nebo Martin Škoula. Samozřejmě, na šnůře nastala i situace, že skupina měla pár dnů osobního volna. Zatímco skoro všichni členové chtěli vyrazit do studií Universal, Hurvajs měl jiné plány. Vyrazil totiž pár kilometrů za Los Angeles za jakousi emigrantkou Dášou, se kterou ho propojil pořadatel koncertů.
„Čtyři dny Hurvajse nikdo neviděl. Najednou jsme už měli přeletět do Dallasu nebo kam. Kufry a žluté taxíky byly připravené… odjezd na letiště a Hurvajs furt nikde. Najednou přijel taxík. Z toho vypadlo něco, co se kdysi podobalo Hurvajsovi… Dodnes neřekl, co se tam dělo. Původně měl za Dášou jet na dvě hodinky, nakonec tam byly čtyři dny,“ vypráví Ota Váňa jeden z nejkomičtějších zážitků z turné.
Když se u nás chlapi poperou
Jedním z velkých hitů se stala písnička Pohoda, která se málem na kompilační album Suma Sumárum v rámci bonusových tracků nedostala. Autor jejího textu, Milan Špalek, s ní totiž nebyl spokojen. Populární slogan: „Když se u nás chlapi poperou, tak jenom nožem nebo sekerou“ měl sice vymyšlený už dlouhou dobu dopředu, ale se zbytkem se pral.
„Nakonec řekl: Větší kravinu jsem v životě nenapsal… A stal se z toho náš skoro vůbec největší hit,“ odhaluje pozadí vzniku Váňa.
Původně měli Kabáti spolu s Pohodou vypustit ještě jeden singl. Ten ale neměl text, a tak čekal v šuplíku dalších 15 let. Zájem o písničku dokonce projevily i jiné kapely. Ota Váňa ale radši vyčkával, dokud Špalka nepřepadne múza. Písnička se dostala až na desku Do pekla/do nebe, dostala název Houby magický a stal se z ní další obrovský hit kapely.
A co dalšího se odehrálo na přelomu tisíciletí, kdy se o Kabátech stále víc mluvilo a stala se z nich nejpopulárnější kapela v zemi? V podcastu Pětatřicátníci dojde i na účast v Eurovizi, předávání Slavíků a koncert na Bazalech, kde Kabáti museli přehlušit fotbalové fanoušky.
Seriál Pětatřicátníci můžete poslouchat v rámci podcastového kanálu Headliner CZ na Seznamu. A kromě vzpomínek Oty Váni vás postupně čekají i rozhovory s ostatními členy Kabátů. Tak si nezapomeňte nastavit odběr.