Na konferenci Prague Music Week mě v panelu nazvaném Jak mohou mladí umělci uspět v zahraničí zaujalo česky znějící jméno, za nímž byly jako zaměstnavatel uvedeny společnosti Festival Republic/Live Nation UK. Její pozice Festival Talent Buyer. Zajímalo mě, kdo je žena, která „kupuje umělce“ nejen pro již zmíněný Reading a Leeds, ale také je hlavní bookerkou Gunnersbury Parku v Londýně s kapacitou 25 000 návštěvníků.
Sešly jsme se den po jejím vystoupení na Prague Music Weeku v kavárně Národní galerie, kam dorazila mezi pracovními povinnostmi na konferenci a krátkým výletem do Jizerek s přáteli. Oproti jiným světovým hudebním veletrhům a podobným mezinárodním networkingovým akcím má pro ni tahle benefit návratu do rodné země. I když v Londýně žije od studií a zdá se, že do tamějšího hudebního světa už patří natrvalo, jezdí do Česka pravidelně. Požádala mě ovšem, abychom si povídaly anglicky. Mimo jiné proto, že s námi u stolu seděl její britský přítel, ale taky už je prostě zvyklá tak přemýšlet.
Jste v kontaktu s lidmi z české pobočky Live Nation?
V Live Nation máme dvakrát ročně setkání v Londýně, takže lidé z české kanceláře jezdí za námi. Přátelím se s několika mladými promotéry, a když si v Londýně nějací umělci skvěle vedou, dám českým kolegům tip, aby je mohli sledovat. To dělám hodně. Často jsem v kontaktu především s Terezou Odehnalovou z Live Nation, která velmi dobře ví, co se děje. Je opravdu dobrá, ráda vidím v lokální pobočce čerstvou krev.
Co vás vůbec nasměrovalo k práci v hudebním průmyslu?
Vyrůstala jsem v Čechách a ani jsem netušila, že je práce v hudbě vůbec možná. Vždycky jsem jezdila na koncerty do Prahy, Rakouska i Německa, ale vždycky jen pro zábavu. Vůbec jsem si nemyslela, že je pro práci v tomhle oboru prostor. Nebo jak se k hudbě vůbec dostat, že jo? Pak jsem šla studovat do Londýna, obor Events Management na univerzitě v Greenwichi. Po promoci jsem hodně dobrovolničila a účastnila se stáží. Nakonec jsem potkala jednu holku, která mě doporučila na pozici v Universal Music. Tak jsem se dostala dovnitř toho prostředí a asi rok pracovala jako asistentka. Potom už jsem se ucházela o práci asistentky ředitele Festival Republic a postupně jsem se dostala k bookingu, což dělám v současné době. Trpělivě jsem se vypracovala. Jsem „talent buyer“, což je v zásadě americký výraz pro člověka, který umělce pro akce bookuje. V týmu jsme čtyři.
Pro jaké akce umělce bookujete?
Pracuji především pro festivaly Reading a Leeds, kde bookuji umělce pro velké scény. A pak taky bookuji umělce pro denní koncerty v londýnském Gunnersbury Parku. Dělala jsem tam například koncert Limp Bizkit a k nim sháněla čtyři další umělce. Není to úplně festival, spíš jednodenní událost. Měli jsme tam interprety od Smashing Pumpkins, Korn, Limp Bizkit, boygenius, Jojiho, Toma Grennana po PJ Harvey. To je má hlavní práce. V poslední době jsem taky začala pracovat jako promotér, když jedou umělci ve Velké Británii na turné, naplánuji ho. Baví mě to a je to zároveň výzva, protože s tím nemám tolik zkušeností. Ale jde to docela dobře.
Co je na tom pro vás nové?
Nikdy jsem ani nedělala žádnému promotérovi asistentku, takže jsem neznala všechny potřebné kroky. V kanceláři máme ale mnoho lidí, kteří jsou ochotni mi pomoci. Nevěděla jsem například jak pracovat s rozpočtem nebo kolik peněz musíte počítat třeba na catering, kolik stojí crew nebo kolik můžete utratit za marketing. Všechno jsem se učila za pochodu. V poslední době jsem se musela učit pracovat například se škálováním cen vstupenek a různými cenovými hladinami.
S kým konkrétně pracujete?
Například se Suki Waterhouse, Jamesem Marriottem, Rachel Chinouriri, Matte Maltesem a několika dalšími jmény.
Když bookujete jména pro festival, hraje v tom nějakou roli váš osobní vkus?
Když jsem začínala pracovat pro Reading a Leeds jako asistentka, bylo pro mě těžké se od vlastního vkusu a zážitků odpoutat a navrhovala jsem umělce, kteří možná nebyli ti úplně praví. Ale s každým rokem se člověk učí víc o svém publiku a jeho jádro je velmi mladé. Myslím, že jsem si časem vkus vytříbila a víc se naladila na to, co naši fanoušci chtějí. Takže ne vždy by to byla přesně má vlastní volba, ale rozhodně už umím zacílit na to, co bude určitě fungovat.
Jak dnes vybíráte?
Každý den mi někdo nabízí tak pět interpretů na Reading a Leeds. Je pro mě fakt důležité chodit na koncerty a podívat se, jací fanoušci tam jsou – když je ten klub plný lidí po třicítce, vím, že to není ono. Ale když je plno děcek, co dělají moshpit pod pódiem, je to stoprocentně správně. Taky používám užitečné platformy, jako je Chartmetric, kde člověk vidí, jaký je věk cílovky. Sbírají data ze Spotify, TikToku a Instagramu. Dnes jsou v tomhle směru k dispozici neuvěřitelné nástroje. Člověk se nemůže spolehnout jen na ně, ale rozhodně jsou užitečné.
Na konferenci Prague Music Week jste vystupovala v jednom panelu s rapperkou Tracy De Sà, která hodně mluvila o pomoci mladým umělcům. Cítíte to jako svou roli? Pomáhat? Nebo hledáte ty správné umělce pro konkrétní události?
Jsme komerční hudební festival. Prodáváme přes sto tisíc vstupenek, což se nám může dařit, když máme skvělý line-up plný umělců, které chtějí naši fanoušci slyšet a vidět. Prodej vstupenek je pro nás zásadní, takže když je umělec úspěšný a lidi jsou ochotni zaplatit, aby ho viděli, rádi ho bookujeme... Máme ale i scénu pro začínající umělce. Na té s námi spolupracuje BBC Introducing a je zde prostor pro mladé talenty na vzestupu. Tam mohou hrát a snad získat nové fanoušky. Je to organický proces, pro který jsou nesmírně důležité festivaly jako The Great Escape, Eurosonic či Reeperbahn, ty jsou přesně pro tohle určené – aby kapelám pomohly získat fanoušky, než se posunou na větší scény.
U rozhovoru s námi sedí váš přítel a připomíná koncert Ethel Cain a kapely MUNA, které jste bookovala před boygenius v Gunnersbury Parku a byl to pro ně velký krok v kariéře.
Ano, může to být někdy velká podpora a zlomový moment na začátku kariéry, ale v zásadě si vybíráme umělce, kteří jsou ti praví pro nás a pro crowd našeho headlinera.
Musíte některé kapely, aby na Readingu a v Leedsu hrály, přesvědčovat?
Patříme k šťastným festivalům. Kromě Glastonbury jsme největší v Británii a pro kapely jsme jakousi kotvou, od účasti u nás se odvine jejich další cesta do Evropy. Dnes je složité jedině to, že kapely vyráží na turné v různých obdobích. Část umělců přitáhne Primavera a postaví si turné kolem ní – to znamená už v červnu. A je velmi nepravděpodobné, že se americká kapela vrátí
v srpnu k nám, když už vyrazí do Evropy v červnu. To je největší výzva.
Jaké je vaše nejoblíbenější roční období?
Bože, Vánoce! Ne vážně, to se mění. Když jsem začala pro Reading a Leeds pracovat, bookovalo se daleko později. Ale od covidu se to změnilo a většina umělců plánuje téměř dva roky dopředu. Je rok 2025, ale oni už vědí, co budou dělat v roce 2027. Jestli pojedou na turné, nebo chtějí festivaly. Jestli budou vydávat album, nebo ne. Člověk musí reagovat daleko pružněji. Všechno se děje dřív, než jsme byli zvyklí. A k vaší otázce, nejraději asi mám tu chvíli, kdy je všechno zabookované a pracujeme na marketingu. A to může být o Vánocích stejně jako v dubnu. A mám ráda i tu produkční fázi, která se děje od května. A pak když je všechno hotovo a člověk si vezme třeba dva týdny volna.
Takže vrcholem není samotný festival?
Ten může být dost stresující, občas je dost těžké si ho užít. Nejde jen o to, co všechno na festivalu musíte odbavit, ale je tam mnoho lidí a agentů, se kterými se musíte pozdravit a popovídat si. Bývá to poměrně vyčerpávající. Letošní sezóna byla naštěstí opravdu povedená.
Na jaké festivaly do zahraničí ráda vyrážíte?
Letos jsem byla asi po dvanácti letech v Barceloně na Primaveře. To bylo krásné a zábavné. A jela jsem taky do New Yorku a do Washingtonu na festival All Things Go. Je hodně zaměřený na mladé lidi a queer témata. A příští rok bych chtěla na Slovensko na Pohodu, dlouho jsem tam nebyla a ten festival miluji. Kromě toho jezdím na mnoho konferencí, jako je Prague Music Week. Letos jsem byla v Brisbane a na Tchaj-wanu. Snažím se poznávat hodně různých míst a věcí.
Je to práce snů?
Ne tak docela, nevěděla jsem, že existuje, takže jsem si ji nevysnila. Ale když pracuju, často mě napadá, že je bláznivé, že si můžu tímto vydělávat peníze. Je to dobrý pocit. Stejně jako každá práce to má ale své klady a zápory. Vnímám ale, že mám štěstí.
V jakých okamžicích jste to pociťovala nejsilněji?
Stává se to obvykle, když sleduju headlinera na Readingu. Třeba když jsme poprvé koukali na headline set Billie Eilish, byl to super pocit. Ale často nemáte čas všechno zpracovat přímo ve chvíli, kdy se to děje. Ještě mě napadá, že podobně silný moment byl, když jsem dělala již zmíněný koncert boygenius, MUNA a Ethel Cain v Gunnersbury Parku. To jsem potřebovala štípnout, abych věděla, že se to fakt děje. Letos jsem byla šťastná, třeba když Big Thief předskakovali PJ Harvey. Miluju je, takže mě to fakt naplnilo.
Posloucháte nějakou českou hudbu?
Upřímně moc ne. Milovala jsem Sunshine, Charlie Straight a podobné kapely. Občas mi někdo z Česka pošle tip, ale většinou poslouchám zahraniční kapely. Ale pokud máte nějaké doporučení, ráda si ho poslechnu! Jen mám pocit, že tu teď dominuje rap a na ten moc nejsem. Jsem ale nadšená, když se někdo z regionu dostane do světa. Jako Sunshine, škoda, že se rozpadli. Teď nejblíž české scéně sleduji Adélu ze Slovenska. Viděla jsem její koncert v malém klubu uprostřed Londýna. Soutěžila v reality show The Debut: Dream Academy, cíl byl vytvořit první americkou kapelu ve stylu K-Popu. Nedostala se do ní, protože je výrazná a silná osobnost. Vyčnívala. Ale využila to ke svému prospěchu a začala sólovou kariéru se zajímavými písničkami a dobře se jí vede. Naživo byla skvělá. Má baletní základy a vlastně jsem nikdy nic takového neviděla. Rozhodně je jedinečná. Je vtipné, že v Česku a na Slovensku o ní nikdo moc neslyšel. V zahraničí má větší úspěch než doma. Má skvělého manažera i agenta, myslím, že ji čeká velký rok. Mimo jiné pojede na turné s Demi Lovato.
Co dalšího vás nyní na hudební scéně obzvlášť baví?
Jsme velcí fanoušci začínající americké kapely Geese s vynikajícím frontmanem Cameronem Winterem. V Británii i Americe si velmi dobře vedou a v březnu budou hrát v Praze, jejich koncert je vyprodaný, i když už ho jednou přesunuli. Ty opravdu doporučuji k poslechu. Hodně mě teď taky baví Erin LeCount, Bassvictim, noví Blood Orange či kapela Water from Your Eyes. Listopad je každopádně plný koncertů a jsem venku skoro každý večer.
U nás se často diskutuje o tom, jak na koncerty a festivaly přitáhnout mladé lidi.
Musíte mít ty správné umělce, jinak je to nebude zajímat. Ale můžou to být někdy i kultovní kapely. Letos jsme měli Limp Bizkit, což by se dalo považovat za docela starou kapelu, a sledovali jsme děti, jak doslova pádí k pódiu v červených čepičkách. Bylo zábavné sledovat, jak se ten zájem přenesl na mladou generaci. Musíte se naladit na kulturu mladých. Nemůžete zanedbat, jaký na ně mají vliv sociální média. Musíte vnímat, co chtějí.
Co chtějí?
Pro příští rok hledám trochu odvážnější umělce. Něco mezi Between Friends, Fcukers nebo Frost Children. Takové věci teď dobře v Británii fungují.
Je pro vás největší satisfakce, když se podaří headliner, nebo ráda objevujete, přicházíte s novými jmény a sledujete, jak se jim bude dařit?
Dobrá otázka, ale je to tak půl na půl. Je úžasné sledovat, když se umělec, kterého zabookujete, v tom čase zrovna vyšvihne mezi špičku. Například Billie Eilish jsme měli na menší pódium a během méně než půlroku z ní byl takřka headliner. Museli jsme měnit stage, což není legrace. Ale zároveň je – je to zábava. Letos mě podobně bavilo sledovat Chappell Roan, jsem její velká fanynka. A přivézt velké popové jméno, navíc queer umělkyni, na Reading, je docela velká věc. Je to tradičně spíš rockový, mužský svět plný kytar. Měla jsem radost, že můžu sledovat, jak si spousta queer návštěvníků užívá nejlepší chvíle v životě díky tomu, že jsme zabookovali queer umělkyni. Skoro bych řekla, že se tím změnila demografie festivalu, což mě bavilo.
Seznamte se
Jana Recmanikova už osm let pracuje ve společnosti Festival Republic / Live Nation UK. Je hlavní booking manažerkou pro londýnský Gunnersbury Park, kde Festival Republic pořádá hudební akce s kapacitou 25 000 návštěvníků. Zároveň se podílí na výběru interpretů pro největší britský festival Reading & Leeds a věnuje se také promotérské činnosti napříč Velkou Británií.