Nany Nau (feat. Orion)
Orion: Tihle hudební kočkopsi mě moc nebaví a takový klávesy mám spojený hlavně s kostelem, se hřbitovem. Tahle vážná hudba je na mě prostě moc vážná. Po druhém třetím poslechu mi to ale sedlo a hned mě napadla melodie. A teď se mi to líbí moc. Navíc jsem udělal i zavírák, takže tam jsem i nejsem. Jen projdu. Přišlo mi dobrý, že si do toho Mike nechal kecat, protože to se obvykle neděje. Dobře se známe a víme, co od sebe čekat. Naše spolupráce je plodná a je hezký, že jsme našli společnou řeč. I když jsme ji vlastně měli vždycky.
Mike T: Ty máš od tý desky klíče! Ale vážně, Miki mi hodně pomohl. Potřeboval jsem oponenturu a on byl u všeho, u propadů i u toho, kdy jsem to celé znova stavěl. Na sólovou desku je člověk sám, ale já měl tohodle buddyho, executive producera, kterej se mnou šel do hlubokýho lesa. Inspirací Nany Nau byla Devátá a s optimistickým nádechem. Přizval jsem k ní Ondru Pivce. Chtěl jsem nahrávat klasicky naživo, což by ale bylo strašně drahý i tady, natož v New Yorku, kde žije. Takže jsme hledali synth. Ondra mi nahrál předobraz, který pak definoval celou desku.
Z fotky mý mámy kape krev (feat. Katarzia a Vladimir 518)
Poslední věc, která na desku vznikla. Silnej text, i když už to má asi dva roky představení Cirku La Putyka Gen XZY. Když mi poslali tu a capella věc, tak to mělo asi devět minut a nemělo to moc formu písně. Mě se ohromně dotkl ten silnej text a díky tomu, jak máme nastavenou spolupráci s Vláďou i s Katarzií, jsem mohl jít rovnou zvukovou cestou tý desky. Temnota a elektronika, tady je to žádoucí, ta hloubka. Krásně to navazuje po Nany Nau a ten příběh vychází navíc od geniálního textaře Michala Horáčka. Aniž bych se to jakkoli snažil připodobnit k Hapkově muzice, tak to je ta dramatičnost. Prostě řekne se Hapka a je to za mě heavy – koule až do prdele!
Strop (feat. Elpe)
Petr Ulrich, skladatel filmové hudby a pohádky O statečném kováři. Definice mého mládí. To je pohádka, ze který podle mě můžeš mít jako malý reálně trauma. Přijde mi, že všechny pohádky ze 70. a 80. let jsou takový. Možná, že normalizace už tak moc doléhala na lidskou psychiku, že se točily takový psycha. Prostě trip. Je to moje vyrovnání se s ní; já doma při tý pohádce zalejzal za gauč, a i teď, když si vzpomenu, jak cosi říká třeba Radovan Lukavský, chci zemřít.
A to byly pořady pro děti!
Zase jsem našel nějaký ten „zakázaný“ nástroj, tentokrát to byl cimbál. Ale ten příběh je hezkej. Elpe napsal skvělej text, ve kterým vypráví, jaký to je, když už nejseš v rapový hře. On už je mimo, my s PSH jsme taky mimo. Už si to vzali jiní, ale takhle to má bejt. Elpe je real, a když je něco real, tak to nemůže blbě zestárnout. Ten beat jsme měli už před lety v užším výběru na Teritorum, ale nakonec to udělal Elpe a já jsem za to rád.
Zákeřná (feat. Tereza Černochová)
Velkej hlas, velká zpěvačka. Tohle je jedna z prvních písniček, který pro Melodrama vznikly. Já jsem byl tehdy po rozchodu a s Terkou jsme se vídali ve studiu, ona v té době dělala svoji hudbu. Bavili jsme se o tom, jak ji to nabíjí. Vždycky jsem s ní chtěl udělat autorskou věc, protože jsme spolu před lety odjeli hodně koncertů a měli jsme k sobě blíž. Ten text je o mé tehdejší situaci, byl to opravdový důvod, pro který jsem odešel ze vztahu. Hudební spolupráce Matěj Belko, Adam Krofián a na basu Bidlák. Bylo to pro mě hodně osobní a důležitý; zní to elektronicky, ale zároveň tam hraje spousta živých nástrojů. Takhle to mám rád.
Karty na stůl (Candymane)
Důležitá věc pro mě. Dlouho se potýkám s tím, že věci, který poslouchám, jsou textově placatý. Potřebovali jsme se vyjádřit, což mi jde pouze skrze ústa a hlas někoho jinýho. Měl jsem předobraz tracku, kde bicí ani jiný další nástroje nebudou rušit fokus na hlas. Mám to hotové i v jiné verzi, jak jsem v rozhovoru zmiňoval, ale nakonec jsem zvolil tuhle variantu. Ondra Brzobohatý vzal můj motiv a parádně ho rozehrál. Candy má skvělej a silnej hlas a jeho názory mi promluvily z duše.
Dopamin árie (7krát3)
První track, vypustil jsem ho před rokem. Pro mě osobní věc, mám moc rád Štěpána a jeho hlas, a tak jsem si nedokázal představit nemít ho na desce. Moc se mi líbí, jak dělá věci, buďme za tu jeho polohu rádi. Dopamin árie je asi nejvíc inspirovaná současným R&B – ten beat jsem dělal v roce 2009. Myslím si, že když je hudba dobrá, nemá expiraci, to ale známe, běžně posloucháme desky starý třeba padesát let.
Praha Výheň (Žofie Dares)
Se Žofií jsem chtěl už dlouho spolupracovat. Když přišla s textem – je český, to je pro mě důležitý –, padla mi brada. S PSH jsme udělali písničku Praha a spousta dalších lidí z Prahy udělala písničku o Praze, což je super, každý k tomu přistupuje jinak. A pak přijde Žofie a napíše to s Petrem Soukupem zase úplně jinak. V kompozici desky je tahle písnička dost důležitý světlý element.
R.E.M. (Dano Kapitán)
Tahle věc je moje hudební pocta západnímu pobřeží. Dřív jsem poslouchal A Tribe called Quest, Busta Rymese, následně Dipset, ale ze západního pobřeží nic. Před několika lety jsem s tím začal, baví mě ten groove a uhranuli mě zpěváci Warren G. nebo Nate Dogg. Dano Kapitána mi doporučil Orion, líbilo se mu, jak hostoval s kapelou Moja reč. Poslechl jsem si to a padla mi brada, jakej je to hlas. Ve studiu jsme měli dvě dlouhý sessions. Hodně jsme spolu mluvili a vypadl z nás tenhle neuvěřitelnej text o jeho životě. Má to teď těžký, je na léčení, tak doufám, že to všechno zvládne.
Děti lásky (Fejbs)
Moc fajn spolupráce. Fejbs je skvělá holka, která umí zpívat, vezme ti telefon a na první dobrou upřímně řekne, co se jí na tracku líbí a co ne. Je to jinej úhel pohledu na dětství než u Z fotky mý mámy kape krev, a taky naprosto platnej. Má to velkej šmrnc, hudebně se to hodně inspiruje kapelou The Streets, roky jsem na ní ujížděl. Ta dohrávka po refrénech je moment, kterej miluju. To, že na desce vzdávám hold svým oblíbencům, je její další rovina.
Melodrama (Daniel Matoušek & Gruppo Salsiccia)
Inspirace Nany Nau a moje potřeba udělat zase něco „zakázaného“: do rapového beatu jsem použil operní zpěv. Měli jsme několik verzí, k Danovi Matouškovi jsem se dostal přes Zuzku Tvarůžkovou. Dobře jsme si sedli, a když to otevřel naplno, měl jsem husinu až na prdeli. Slyšel jsem tam kafkovský text, který by se alespoň v náznaku dotýkal hudební branže. Četl by ho Kemr nebo třeba nejstarší Hrušínský. Nic takového ale není, a tak jsem hledal něco, co by definovalo melodrama anebo se to aspoň otřelo o práci producenta. Orion mi řekl, ať to dám Vláďovi, protože v té době ještě nebyla hotová Z fotky mý mámy kape krev. I pak to ale zůstalo otevřené. Nakonec jsem použil AI, ze který vypadl krátkej brief. To byl krok jedna. Ironkap z toho následně udělal rapovej text, kterej jsem poslal Vráťovi Šlapákovi. Ten z něj udělal ještě lepší, řekněme, hudební text, který jsem zase poslal Orionovi. Ten si ho ohnul do pusy. Pak se to ještě podladilo, aby to bylo temnější, aby to byl, a nebyl on. Vypointovaný je to pak na konci skvělým sólem od Luboše Svobody z Gruppo. Melodrama bylo výroba celý desky a jsem rád, že můžu jít dál. Jsem propuštěn.