Názory, které zazněly v projevech oceněných ve Velkém koncertním studiu Slovenského rozhlasu, byly jistě nepohodlné. Hudebníci konkrétně kritizovali ministerstvo kultury, poměry ve veřejnoprávních médiích nebo zásahy do kulturních institucí. Vedení televize svůj krok zdůvodnilo tím, že šlo o jejich „osobní a politické postoje“ a že je potřeba dbát na vyváženost.
Přeloženo: hudebníci si dovolili říct něco, co se nehodí. A z čeho by mohl mít někdo ve vedení oplétačky.
Aby té ironie nebylo málo, místo aktuálního vyhlášení cen Radia FM, kde se mluvilo o současnosti, nasadila televize dokument Slobodní o disidentech, kteří se postavili fašistické i komunistické totalitě. To už není jen trapné. To je cynismus. Televize temnou část historie použila jako dekoraci ve své vlastní snaze vypnout přítomnost.
Kdo Radio_Head Awards sleduje delší dobu, ví, že nejde o žádnou estrádu. Vznikly jako protiváha mainstreamových anket a prostor pro alternativní scénu. A kdo byl letos v sále nebo stihl vidět záznam, než ho odevšad stáhli, ví i to druhé: že politikou zfrustrované projevy hudebníků se skutečně celým večerem táhly jako červená nit. Nešlo o žádné „vybočení z dramaturgie“ ani tajemně zosnovanou kampaň, ale legitimní vyjádření pocitů slovenských umělců z toho, co se v jejich zemi právě děje. I kdyby to byl názor menšinový, jistě má právo zaznít.
Ve škole nám říkali, že existují tři druhy cenzury. Předběžná, následná a autocenzura. Ve zkratce – v té první lze vyrábět jen předem schválený obsah. V té druhé se zveřejněný závadný obsah maže, černí a gumuje. V té třetí na sebe lidi, kteří mají obsah vytvářet, ze strachu sami vytvářejí tlak, aby náhodou nedostali do potíží sebe či své blízké. Slovensko je teď někde mezi prvními dvěma. Televize pořídila záznam z předávání hudebních cen, ale nesmí ven. Kritické hlasy se snaží umlčet mantrou vyváženosti, jako bychom nežili v době internetu.
Dobrou zprávou je, že zacpat pusu si ještě Slováci nenechají – lavina reakcí, kterou ředitelka televize Martina Flašíková svým cenzurním krokem spustila, je slyšet svobodně a hlasitěji, než kdyby záznam nechala odvysílat. A tou špatnou? Současná česká vláda se snaží sešněrovat veřejnoprávní média do kozelce právě po vzoru Slovenska. Není třeba připomínat beslavnou „poradní“ schůzku Oto Klempíře se slovenskou ministryní kultury Martinou Šimkovičovou, která je za vykleštěná slovenská, nyní už jen takzvaně veřejnoprávní média odpovědná.
Tlak, pod kterým jsou veřejnoprávní média u nás, je až podezřele podobný. Od personálních změn, financování přes debaty o „vyváženosti“ až po snahy mluvit do obsahu. Nejprve se začne mluvit o objektivitě. Pak o „zneužívání prostoru“. Zaklínat se „vyvážeností“. A nakonec se raději přestanou vysílat přímé přenosy Radio_Head Awards… nebo Lvů, Andělů, Thálií a dalších cen. To je jedno, jakých. Ale co kdyby náhodou někdo řekl něco, co se někomu nahoře, kdo rozhoduje, náhodou nebude líbit.
Radio_Head Awards letos podtrhly jednu jednoduchou věc: že problém není, když umělci mluví. Problém je, když někdo rozhoduje, že je nikdo nesmí slyšet a udělat si vlastní názor. Svobodná společnost se s kritickými názory vypořádá přirozeně. A tu nesvobodnou už jsme tu jednou (společně se Slováky) měli.
Radio_Head Awards 2025 – výsledky
Album roku
Fallgrapp – Anthropos
Fvck_kvlt – MŔTVA REVOLÚCIA
Skladba roku
Meowlau – Ruksak
Objev roku
Meowlau
Debut roku
FVLCRVM – EEST
Kategorie poroty
Elektronická hudba
FVLCRVM – EEST
Hard & Heavy
Besna – Krásno
Folková hudba
Dorota Nvotová – Lazy
World music
Júlia Kozáková – Manuša II
Klasická hudba
AD FONTES, Sylvia Urdová – Duchovní hudba na Slovensku
Jazzová hudba
Nikola Bankov – EVERWANTED
Experimentální hudba
Kodiki – Your Excellence
Novinářské ocenění
Fvck_kvlt – MŔTVA REVOLÚCIA
Speciální ocenění
Ocenění za přínos hudbě
Bez ladu a skladu
Ocenění Nadace Advance Investments
MonoPlastic