Reklama
Obrázek k článku GLOSA: Umělá inteligence krade hudbu, protože jde o miliardy. Kauzu vyřeší jen pravidla
| Text: Martin Hoffer, foto: Pavla Hartmanová

GLOSA: Umělá inteligence krade hudbu, protože jde o miliardy. Kauzu vyřeší jen pravidla

Kauza ukradených písní, na nichž se umělá inteligence Suno a Udio "učila" skládat písně, se dotýká i Česka. V odhalené databázi zdrojových songů jsou stovky, možná tisíce písní českých autorů. Ochranný svaz autorský chystá žalobu. „AI utekla legislativě o několik let dopředu,“ píše hudebník a producent Martin Hoffer ze skupiny Skyline. V databázi má přes 64 „ukradených“ písní.

Reklama
Reklama

AI v hudbě používám skoro každý den, takže mám docela dobrý přehled o tom, co dnes umí, ale i kde jsou její limity. Generativní AI se stává běžnou součástí hudební produkce podobně, jako se kdysi stal sampling nebo auto-tune. Tohle už prostě nejde zastavit.

Je ale potřeba rozlišovat mezi AI nástroji, které fungují jen jako nějaká chytrá utilita, a modely, které umí generovat části nebo celé skladby. Samotné generování hudby taky není problém. Ale to, na čem byly některé modely natrénované. Zatím všechno nasvědčuje tomu, že u těch nejznámějších služeb bylo použito obrovské množství autorsky chráněné hudby bez souhlasu autorů a bez možnosti se tomu nějak bránit.

Inspirace mezi hudebníky existovala vždycky. U AI je ale obrovský rozdíl v měřítku. Není to jeden člověk, který se něčím inspiruje. Je to systém, který dokáže analyzovat miliony skladeb, a pak na těchto znalostech stavět komerční produkty.

Já jsem si svoji hudbu v databázi AI Watchdog, kterou zveřejnil The Atlantic, taky vyhledával a vůbec mě nepřekvapilo, kolik jsem tam našel svých skladeb, včetně hudby kapely Skyline. Samozřejmě samotná přítomnost skladby v této databázi ještě není důkazem, že byla skutečně použita pro trénování konkrétního modelu, ale dobře ukazuje rozsah dat, která se mezi vývojáři AI modelů sdílela.

Podle mě by měla vzniknout jasná pravidla, která budou chránit autory, ale zároveň nebudou zbytečně brzdit další vývoj. Ideální by bylo, kdyby si každý autor mohl sám rozhodnout, jestli chce svoji tvorbu pro trénování AI poskytnout, a pokud ano, tak za jasných licenčních podmínek. Technologický pokrok a respekt k autorům se podle mě vůbec nevylučují.

A je fér dodat, že nejsou všechny AI firmy stejné. Vedle služeb, kolem kterých se vedou soudní spory, už dnes existují i modely, které se snaží fungovat etičtěji a trénují jen na licencovaných datech nebo se souhlasem autorů. Za zmínku stojí třeba iniciativa Fairly Trained, která takové modely certifikuje.

Bohužel AI utekla legislativě o několik let dopředu. A myslím si, že je trochu naivní čekat, že firmy, které na tom vydělávají miliardy, změní svůj přístup samy od sebe. Tak to nakonec stejně budou muset vyřešit soudy a nová pravidla.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama