Dobrou zprávou je, že jubilejní ročník se na trenčínském letišti uskuteční podle plánu. Třiatřicet tisíc návštěvníků čeká mimořádně pestrý program. Vedle jmen jako Gorillaz, The Cure, The Prodigy nebo Lykke Li dorazí například japonský rapper Yuki Chiba, jedna z největších současných hvězd své země, britský elegán Baxter Dury nebo mexická zpěvačka Luisa Almaguer, která propojuje folk, shoegaze a hyperpop. Více než 120 hudebních vystoupení doplní divadla, živé podcasty, diskuse i debaty o společenských tématech. Právě tady ale začíná problém.
Pohoda totiž nikdy nebyla jen hudebním festivalem. Když ji Michal Kaščák v roce 1997 zakládal, vznikala mimo jiné jako kulturní odpověď na atmosféru mečiarovského Slovenska. Chtěla ukázat, že Slovensko patří do otevřené evropské společnosti, a vytvořit prostor, kde se lidé budou cítit svobodně. V devadesátých letech země hledala odpověď na otázku, jestli patří na Západ. O téměř třicet let později jako by se tato otázka vracela.
Kritici Pohodu rádi označují za „festival politické písně“. Letos se ale spor přenesl i do zcela praktické roviny. Přestože festival uzavírá smlouvu s provozovatelem trenčínského letiště, konečné slovo má ministerstvo obrany vedené Robertem Kaliňákem. Vedle výrazného navýšení nájemného organizátoři upozorňovali také na požadavky, které podle nich zasahovaly do programu festivalu a omezovaly uměleckou svobodu. Ty odmítli přijmout. Největším problémem však byla dlouhotrvající nejistota. O budoucnosti festivalu na letišti se rozhodovalo až ve chvíli, kdy už tým paralelně připravoval další ročník.
Nakonec se obě strany dohodly a Pohoda zůstane na trenčínském letišti i v roce 2027. Přesto celá situace ukázala, jak snadno se může kulturní instituce stát předmětem politického boje.
Na celé kauze je přitom nejzajímavější jiný paradox. Pohoda v posledních letech získala dvakrát titul Nejlepší evropský festival střední velikosti v rámci European Festival Awards. Už v roce 2018 navíc obdržela ocenění Take A Stand Award za podporu občanské společnosti, lidských práv a veřejné debaty. O rok dříve získala Green Operations Award za ekologický přístup. To, co evropská festivalová scéna považuje za její největší přednosti, se dnes na domácí scéně stává jedním z hlavních důvodů politických útoků.
Ve veřejném prostoru se přitom vytváří obraz Pohody jako jakéhosi centra liberální opozice. Realita je mnohem prozaičtější. Diskuse, neziskové organizace nebo lidskoprávní témata jsou součástí programu už řadu let, ale zůstávají jen jednou z mnoha vrstev festivalu. Drtivá většina návštěvníků přijíždí především za hudbou, atmosférou a pocitem, že několik dní na rozhádaném Slovensku existuje místo, kde vedle sebe bez problémů fungují lidé různých generací, názorů i životních stylů.
Možná právě tady leží největší paradox třicetileté historie Pohody. Festival své základní hodnoty nijak zásadně nezměnil. Otevřenost, evropskost, občanská debata nebo respekt k lidským právům jsou součástí jeho identity už tři desetiletí. Změnilo se především Slovensko kolem něj. To, co bylo ještě nedávno považováno za samozřejmou součást moderní evropské kulturní akce, se dnes stává předmětem kulturních válek. Známe to už i od nás.
Michal Kaščák se svým týmem tak dnes neřeší jen booking kapel a logistiku jednoho z nejlépe hodnocených evropských festivalů. Vedle toho musí obhajovat samotnou existenci prostoru, který vznikl jako oslava otevřené společnosti. A je příznačné, že právě tato myšlenka je po třiceti letech předmětem politického sporu.
Pokud ale existuje dobrá zpráva, pak je to ta, že jubilejní Pohoda se uskuteční. Standardní třídenní vstupenky jsou sice vyprodané, letošní třicáté narozeniny ale přinášejí i speciální zahajovací den navíc včele s The Cure. Pro ty, kteří ještě váhají, tak stále existuje možnost milovaný i proklínaný festival zažít na vlastní kůži.