„Všechno se může stát / (…) můžem si začít hrát,“ veršuje v novém singlu Richard Krajčo a snadno při tom můžeme protáčet panenky. Textově tu máme typické Kryštof, bezobsažné frázování tvářící se jako poetika. „Když v přesýpacích hodinách / Hoří čas po vteřinách / jsou všechna přání / na počkání.“ Kolikrát jsme takové obraty už u Kryštofů slyšeli? I kdybyste ten text viděli jen tak na papíře, nejspíš si řeknete: „No jistě, Krajčo.“ Respektive Petr Harazin, dlouholetý Krajčův spolupracovník podepsaný i pod textem k Moviestars.
Je samozřejmě otázka, jestli je to špatně nebo dobře. Platí obojí, předvídatelnost a čitelnost Kryštofů je vodou na mlýn posměváčkům, na druhou stranu fanoušci přesně tohle chtějí. Najdou si v tom poetiku, které rozumí a s níž se ztotožní. Platí to i pro rap hostujícího Sergeie Barracudy, který tu mluví jazykem někde na půli cesty mezi pozérstvím a nekonfliktní mainstreamovou srozumitelností. Ve slovech je zkrátka Moviestars bez nápadu a snaží se tvářit hlubší, než ve skutečnosti je.
Po hudební stránce už je to ale jiná liga. Máme tu roztančenou pozitivní píseň, ukázkový stadionový pop, který když kapela zařadí na finále koncertu se všemi těmi světly a konfetami, bude to dobře fungovat, a ještě budou fanoušci odcházet vysmátí jak měsíček na hnoji. Pozitivita Moviestars je nakažlivá a vlezlá, ale to je v pořádku, tak to má v dobrém popu být. Hodně samozřejmě dělají funkové kytary a dechy, to je holt trik, který v popíku funguje už skoro padesát let a nejspíš bude fungovat vždycky.
Chápu nadšení kapely z nové písně, složili další hit, co fanoušky rozhýbe na první poslech. Ale Moviestars by jen pomohlo, kdyby víc škrtali. Kdyby to utnuli po třech minutách, ničeho byste si nevšimli. Takhle jsou tu další téměř dvě minuty protahování původních nápadů až na hranici únosnosti. A i ten Barracudův rap a zdivočelé autotune party jsou tu v podstatě zbytečné, protože chytlavost a líbivost písně je někde úplně jinde. Všechny ty pentličky okolo jen rozmělňují prvotní groove.
Závěrem můžu dodat upřímnou poznámku z redakce. Po poslechu Moviestars jsem kolegům řekl, že se mi ta píseň líbí. Považuji ji za dobrý rádiový pop, ale nesetkal jsem se moc s pochopením. Tak to budou mít Kryštofové nejspíš u leckoho a možná už jsou na to zvyklí, protože takové debaty se vedou už roky u každé jejich desky či singlu. A Moviestars z jejich produkce nijak nevybočuje.