Jakým způsobem nás tedy Olympic láká na novou desku? No rozhodně se s tím nemažou. Autor hudby Petr Janda začíná temným riffem na pěkně šťavnatý, zkreslený zvuk. Ze začátku bych rozhodně netipl, že se jedná o Olympic, stále mají čím překvapit. Zaujal mě zvuk bicích, který je současný a prostorný. Rozhodně se vyplatí poslouchat singl na lepší aparatuře a pořádně to osolit. Basa je pevná, klávesy pak spíše dobarvují celek v pozadí.
Klip se odehrává v prostorách hangáru, který podtrhuje text písně. Stylově oblečení muzikanti drtí kytary, opravují motor letadla, leští palubovku – to je prostě maskulinní stará škola. Text napsal Robert Kodym a přemýšlím, jestli to má být čistě oslava zmíněných záležitostí, či mám hledat nějaký hlubší význam. Mám pocit, že bombarďák v textu může být vlastně celá kapela, která neúnavně pokračuje dál. „Mám to rád/napořád/to nejde vzdát“, nebo „mám čtyři motory/a dva z nich shořely“, to zase může odkazovat na počet členů v kapele a nějaké z předešlých. Popisek klipu napovídá, že se spíše jedná o druhou variantu. Ale vlastně i ta první je fajn.
Olympic vstupuje do roku 2025 pěkně tvrdým a usazeným singlem. Fanoušci prozatím přitvrzení kvitují a myslím, že se máme na to těšit. Čtveřice vyzrálých muzikantů táhne rockový bombardér dál a rozhodně to nevypadá, že by se chystali končit. Ba naopak, z nového singlu jde parádní energie.