Obrázek k článku Před třiceti lety: Nebezpečný pád Janka Ledeckého a byznys Františka Janečka
| Josef Vlček | Foto: Profimedia

Před třiceti lety: Nebezpečný pád Janka Ledeckého a byznys Františka Janečka

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v říjnu roku 1992?

Rozhlasová stanice Evropa 2 začala přebírat koncerty MTV Unplugged. ◆ Konečně bylo oficiálně ohlášeno, že gramofirma Monitor se stává „českým zástupcem britského koncernu EMI“. ◆ Laura a její tygři se vrátili z turné po Francii a pokřtili své nové album Síla v nás s podtitulem Soubor písní a tanců o samotě v davu, ve dvou a o vnitřním hledání. ◆ Dodo Doležal a Guy Mann-Dude cestují po českých a moravských klubech. ◆ Popron Music vydává album Michala Penka O bláznech. Kupodivu je o něj nečekaný zájem. ◆ František Janeček nechal Kroky Krokama a přesedlal z hudby do světa odívání – otevřel módní obchod Craull. Patří mu prý i restaurace Evropa na pražské Národní třídě. Pamětníci si připomínají jeho tehdejší výrok: „Zatímco vy jste cinkali klíčema, já jsem otevřel dva podniky.“

Nejlepší místo pro život podle Vlasty Třešňáka? „Karlín. Kdyby byl někde u Uppsaly.“ ◆ Při natáčení klipu k písni Na ptáky jsme krátký se přetrhlo lano, které spojovalo rychlý člun s padákem, a Janek Ledecký spadl z deseti metrů. Přežil, ale s trojitou zlomeninou předloktí. ◆ Kolins z thrashového Debustrolu vysvětluje novinářům rozdíl mezi profesionálním a amatérským hudebníkem: „Ten, kdo je profesionální, se vzbudí, kdy chce, a pak už záleží jen na něm, co bude dělat. A ten, kdo profesionální není, je nucen budit se podle budíka. Jeho den začíná v pět ráno… My tři profíci si počínáme různě. Někdo šíleně cvičí a dře, až přijde na to, že je Bůh, a jinej na kytaru třeba tejden nesáhne a pak to dohání.“ O kousek dál v interview přidá další perlu: „Máme v sobě polku, aniž bychom si to uvědomovali. Proč byl Debustrol druhej v hitparádě nejprodávanějších českejch metalovejch kapel? Protože hraje rychlou polku!“ ◆ Robert Křesťan, kapelník Druhé trávy, ohlašuje, že skupina natočila druhou desku. Bude v angličtině. Má obsahovat dylanovku Ještě jedno kafe.

Pavel Zajíček a Mejla Hlavsa společně pracují na albu, které se má jmenovat Uměle přichuceno. O několik dní později klasici českého podzemí změní jeho název na Uměle ochuceno. ◆ Není to jediný okrajový projekt muzikantů kolem Plastic People, jejich bývalý bubeník Jan Brabec přichází s deskou Neděle, vydanou pod hlavičkou jeho souboru Domácí kapela. ◆ Bratislavská punková klasika Zona A hledá vydavatele pro svou druhou desku. Slovenské vydavatelství Opus prý krachuje a české firmy nemají zájem. ◆ Jen pro zajímavost ceny tehdejších nosičů domácích umělců: LP za 89, CD za 198 a kazeta za 70 Kčs. Svině II od Michael’s Uncle neboli Majklova strýčka je ještě o desetikorunu levnější.

Skupina Manželé ukončila činnost. Odešel Mirek Gärtner a zbytek, tedy Lesík Hajdovský a Jiří Úrubek, se vrátil k původnímu názvu F.O.K. S rapováním je údajně konec, kapela se vrátí k původnímu písničkářskému zaměření. ◆ Po téměř pětadvaceti letech má vyjít hudba Jana Hammera k filmu Šíleně smutná princezna s nově natočeným průvodním slovem Václava Neckáře a Heleny Vondráčkové. Její vydání chystá gramofonová firma NeaNe bratří Neckářů. ◆ Merta, Hutka s Hladíkem, Karásek, Jablkoň, Mišpacha a další soubory vystoupily 12. října v Domě barikádníků na Koncertu pro Somálsko, pořádaném Nadací dobré vůle Olgy Havlové. ◆ Amrit Sen, kdysi vůdčí osobnost Majklova strýčka, se vynořil s novou kapelou Těžká brutalita. A zase zmizel…

Jiří Černý recenzuje Gottovu polokompilaci Nejromantičtější: „Gott zpívá líp, čím náročnější má před sebou úkol,“ píše a dává mu jen dvě a půl hvězdičky. ◆ Kytarista Luboš Andršt přišel s jazzovým albem Imprints a při příležitosti křtu se nechal před novináři slyšet, že jeho účast ve Framus Five byla omylem. ◆ Definitivně skončily Koncerty pod Stalinem, jeden ze symbolů polistopadové hudební svobody. Na poslední akci vystoupily skupiny Paloma Smash, Prouza, Sebastians a Ecstasy of St. Theresa.

Zpěvák Fany Michalík, baskytarista Vašek Vlasák a kytarista Jindra Kvilda po útěku z Pařízkovy kapely Citron vydávají jako Funny svůj první singl s písněmi S každým ránem a Hej, vole, počkej. S nahráváním jim pomohli další bývalí kolegové, dnes členové skupiny Kreyson. ◆ Také potlučený Jan Kalousek má novou desku. Jmenuje se Řeka v plamenech a zpěváka na ní doprovází kapela Kick Poets s řadou významných muzikantů. ◆ Se zajímavou myšlenkou přišel Mejla Hlavsa: „Já se ani necítím být rockovým muzikantem, jen nemám jinou možnost, neumím se jinak vyjádřit.“ ◆ Na keltské hudbě zrovna ujíždějící houslista Honza Hrubý se vrátil z Anglie se zajímavým poznatkem: „Všichni tam zpívají jako Ian Anderson. Já jsem tam slyšel asi padesát Andersonů, který zpívají úplně stejně jako Jethro Tull… My všichni tady máme furt takový problém hrát jako špička. Hovno! Dělat to, co v srdci cítím. A když se mi líbí tenhle styl nebo tenhle region, tak to budu dělat podle svýho obrazu. Nadělám tam fůru chyb, ale nebudu zvědavej, jestli mi nějaký Čech řekne: Ale oni to tak ti Walesani nehrajou. Já když to takhle cejtím, tak to takhle naperu a oni se z toho poserou.“ A to platí i o desce Cesta na severozápad, která mu právě vychází.

Na desce Spirituál kvintetu Rajská zahrada se po letech znovu objevil Karel Zich. Však si tam také střihne elvisovku Mystery Train (Dým, jen dým). Deska se skládá zčásti ze spirituálů a zčásti z evropského folkloru. Největším hitem alba se stává spirituál Dvě báby. ◆ Průměr bodování od skvělých pěti do tragické jedné hvězdičky, v němž hlasovalo šest hudebních novinářů, vyhrály mezi českými interprety tentokrát Písničky ze Semaforu – Ach, ta láska nebeská (3,8) a budoucí klasika Deža Ursinyho Ten istý tanec (taky 3,8). Těsně za nimi se umístila stejnojmenná deska Richter Bandu a projekt Z Kopce / Ošklid: Ještě pořád tady je naděje (3,7). Nepochopená zato zůstala deska Ĺahkej múzy Tieň bolesti (1,9). Ocas si tentokrát podržela Iveta Bartošová s albem Top 13 (1,4).

Tečka za říjnem jsou obvyklá zlatá slova Jiřího Černého, tentokrát inspirovaná připravovaným dělením republiky: „Lhal bych, kdybych tvrdil, že se mi po Československu nebude stýskat. Ale zároveň cítím úlevu. Přinejmenším v tom, že skončí ona takzvaná parita, způsob, který mě ponižoval a s nímž se nikdy nesmířím: ono vědomí, že nevíte, jestli jste byli vybráni pro nějakou práci proto, že ji umíte, nebo proto, že jste Čech (Slovák). Zatímco deset Slováků (Čechů) schopnějších než vy se zkrátka narodilo na nešikovném místě.“