Vein Kristian
Call Me Vein (singl)
Že se nám do Feedbacku dostane hudební projekt slovenského baleťáka, to bych tedy nikdy neřekl. Kristián Vein mi připadá jako takový ten typ člověka, který na co sáhne, to mu jde. Mimo jiné je členem Baletu opery Národního divadla v Praze a jednoho dne se zkrátka rozhodl, že chce na hudbu nejen tančit, ale chce ji i vytvářet. Začal navštěvovat hodiny zpěvu a tvořit. Koncem letošního dubna vydal singl s názvem Call Me Vein. Je to pop šmrncnutý elektrem a estetikou 80. a 90. let. Ti Depešáci z toho prostě jsou cítit, to se nedá nic dělat. Ale není to revival, je to velmi vkusné a to se dá říci i o videoklipu, v němž Kristián ukazuje, že hýbat se a tancovat rozhodně umí. Doporučil bych ještě trošku vypilovat výslovnost, ale jinak to je za mě velmi příjemná písnička, která mě neuráží.
wlado
Peaches
Nechám (singl)
Pražská kapela Peaches dříve vystupovala pod názvem Peaches Shoecase. Vznikla roku 2022 v prostředí pražské DAMU a pohybuje se na pomezí alternativního rocku s výrazným performativním přesahem. Ten vychází z toho, že všichni členové jsou nejen absolventy konzervatoře, ale i profesionálními herci. Jak sami uvádí, singlem Nechám jít kapela vstupuje do nové etapy s jasně definovaným hudebním jazykem a jednotným zvukem. A pokud ten hudební jazyk bude ukotven v duchu singlu Nechám jít, tak to je jen dobře. Jejich předcházející tvorba zaznamenaná na albu Lesní zvěrstvo totiž byla syrovou koláží nápadů rozevlátých mezi alternativním rockem, funk punkem, indie, art rokem a nevím čím ještě. Taky obsahovala více než únosné množství divadelních a kabaretních prvků. Singl Nechám jít přináší jasnou vizi a zvukovou kultivaci. Je to dospělá skladba, jež ukazuje, že kapela dokáže pracovat s dynamikou a moderní produkcí. A i zpěvák Jan Staněk našel polohu, která už je více uvěřitelným zpěvem balancujícím mezi intimním civilním projevem a rockovou naléhavostí než hereckým výkonem. Jednoznačně krok správným směrem.
Marek Reinoha
Silver Dogs
Opožděný Let (EP)
Když poslouchám debutové EP nové skupiny Silver Dogs, mám rozporuplné pocity. Na jedné straně lze ocenit poměrně slušný a konkrétní zvuk, což u rockových partiček podobného rázu není vždy pravidlem. Rovněž mě zaujala informace, že šikovnému bubeníkovi je teprve třináct let. Nicméně ze čtyř skladeb je znát, že kapela teprve hledá svou tvář a že původně začínala na coverech. Zatímco song Únor vychází z klasického hard rocku, písnička Královna noci zase jasně koketuje s gothic rockem po vzoru 13. století. Přiznávám, že mě tyhle „starší“ žánry generačně dost míjely a hůře se mi tak celek hodnotí. Nicméně určitě to chce se více vymezit a zamakat na textech. Některé absurdní slovní hříčky opravdu dobře nefungují (viz refrén písně Hopiny).
Lukáš Rešl
Alžběta Dohnalová
Znamínka (EP)
Čtyřpísňové EP Alžběty Dohnalové působí spíš jako samostatné singly. Moderní alternativní písničkářství s osobními texty, skvěle zazpívané i zahrané. Velmi vkusně vymyšlené aranže, které jdou po motivu a pocitech vyjádřených v textech, někdo skvěle vymyslel doprovodné vokály. Je tam tak akorát všeho, tohle není šité horkou jehlou a na prvotinu je to výjimečné. Druhá píseň na tomhle EP je v angličtině: inspirace Beatles, o kterých nám Alžběta napsala, že byli její zlomovou kapelou, je tady nesporná, ale naprosto skvělá. EP produkoval Jakub Krajíček, skladatel scénické hudby, předpokládám, že ta nádherná zvukomalebnost je jeho práce. Že je EP opravdu zvukově krásně barvené, dokazuje čtvrtá skladba Atd. Teprve devatenáctiletá Alžbeta Dohnalová má slušně nakročeno být hvězdou alternativní scény, a to hned z několika důvodů. Je to dobře napsané, zahrané, vymyká se to mainstreamu. A hlavně, pořád je to písnička. Obyčejná písnička o obyčejných věcech, pocitech, o radosti, trápení a lásce. Je to srozumitelné hudebně i textově. A to mi v této době na alternativní scéně vysloveně chybí.
Dany Stejskal
DEYCHEY
Na dně tvý sklenky (singl)
Šestičlenná kapela DEYCHEY nám poslala nový singl z loňské studiovky doprovázený sugestivním černobílým klipem. Na první pohled (a poslech) to není žádná amatéřina, jak píseň, tak video jsou profesionálně dotažené do maxima, jaké asi kapela po dvou letech existence zvládne. Už tak mají dopředu solidně nakročeno.
Na dně tvý sklenky je procítěný doják, balada o smrti blízké osoby, a klip v tomto ohledu přenáší sdělení o něco lépe než píseň. Škoda toho textu, slyšíme klišé v podobě rýmů ze slovesných tvarů a korunuje to cimrmanovský absolutní rým „počkám tu dál / než pozveš mě dál.“ Takovým rýmováním si kapela sama trochu podkopává nohy.
Ze zvědavosti jsem projel starší kousky DEYCHEY a musím říct, že ve svižnějších skladbách mě zaujali o dost víc. Když se do toho opřou jako třeba v písni Protipóly, klidně bych to dal naživo. Na dně tvý sklenky by mě na koncert nepřitáhla, i když chápu záměr balady s hlubokým tématem.
Jarda Konáš
Josef Treutner
Sál jsi whiskey (singl)
Tak tu máme konečně nějaký country song s pijáckou tematikou. Blanenský zpěvák Josef Treutner ho pojal ve stylu, který by se uchytil i v Limonádovém Joeovi. Výčep a nevěstinec na Divokém západě, opilec, který se sotva hýbe, protože málem vypil i okenu, výčitky svědomí: „Léta jak dělo, teď ksichtem v louži. / Bezvládný tělo vdovu nesouží. / Kaluž zmaru, stává se mi hrobem, / smutečních krys zástup dává sbohem.“ To říká všechno!
Věřím, že spoustě ctitelů ortodoxní country se tahle táboráková píseň bude líbit, ale najdou se určitě i tací moralisté, kteří budou tvrdit, že bezbřehé chlastání je v písni málo odsouzeno. Já ale ocením hlavně originální hovorový jazyk („tak plním kušnu kořalkou“) a pěkně aranžovaný doprovod trubky.
Josef Vlček
Sára Lagová
Vidím tam (EP)
Zpěvačka a textařka Sára Lagová přichází s šestistopým EP Vidím tam, které napsala po svém působení v projektu Něhy Báry Polákové. Nejedná se o její první počin, oproti desce Have Some Hack z roku 2019 je však znát jistý posun, minimálně co se žánru a celkového dojmu týče. Žánrově se pohybujeme na pomezí alternativy, popu a nemohu si pomoct, v melodiích vnímám i značný vliv české lidové písně.
Na EP hostují zvučná jména české hudební scény, v titulní skladbě se o zpěvovou linku dělí Sára se Štěpánem Urbanem, autorem partu bicích nástrojů je Oliver Lipenský a v písni Liška hostuje na violoncello Dorka Barová. EP má průzračný zvuk a zpěvaččin hlas příjemně nese melodie i slova. Texty jsou oduševnělé, je za nimi vidět péče, a zmíněný vliv lidové písně je mi také velmi sympatický, při poslechu si představuji českou krajinu zalitou letním sluncem a všechno se zdá být na svém místě. Metafory v textech však jistě umožní každému posluchači představit si trochu něco jiného. To se povedlo.
Štěpán Kordík
Temnonoš
Blázen (singl)
Kapela Temnonoš se nám v průvodním e-mailu představila jako Honza, Kuba a Martin z Mělníka a Prahy. Nevíme o nich tedy mnoho. Každopádně mají rádi rozostřené indie kytary a nebojí se k nim přidat české texty a také typické české nástrojové obsazení – čímž je myšlen saxofon. Písnička Blázen začíná příjemně, má to dobrý tah. Ale pak se nějak rozplizne. Není to jen tím saxofonkovým sólem, které je tu jednoznačně navíc. Ale obrácené přízvuky v refrénu vysloveně tahají za uši a působí jako zbytečná manýra. „Posílám ti vzkáázy, vzkazy poštou vzdůůšnou.“ Vždyť by se to tam vešlo i normálně! Klukům to ale hraje a něco na nich je. Určitě bych zkusil přizvat na příští nahrávku producenta, aby dobré nápady trochu zestřídmil a usměrnil. Songu Blázen by přesně to prospělo.
Honza Vedral