Z Evy Burešové je nově Saija – metalová interpretka, která se odvážně pustila do kombinace moderního metalu a coru s českými texty. Je tak vůbec první zpěvačkou takového formátu, za kterou zároveň stojí i největší vydavatelství v zemi (Universal Music). Dalo se proto čekat, že po zveřejnění první „metalové“ písně Mlč vyvolá Saija hojné reakce, a to nejen na sociálních sítích.
Zatímco část společnosti píseň nepochopila, jiná zpěvačku chválí za její odvahu i nenucený přechod k muzice, ke které již dlouho a neskrývavě vyjadřuje své sympatie. Zajímavá je bezesporu samotná reakce tvrdé hudební scény u nás, která převážně zpěvačce vyjadřuje podporu.
Sama Saija si nyní připadá zcela svobodná a o tvorbě nové muziky mluví převážně velmi skromně, tedy v množném čísle. S produkčním týmem si zcela očividně sedla. Jak se zdá, můžeme se v blízké budoucnosti těšit na celou desku. Zároveň se sama těší, jakým způsobem se bude postupně vyvíjet jako zpěvačka.
Dne 28. srpna vyšel singl Mlč, kterým jste otevřela svou novou metalovou kapitolu. Osobně jsem do té doby u nás neslyšel takto aktuální metalovou (až corovou) produkci s českým textem a zároveň ženským vokálem. Cítíte, že u nás češtinou možná bouráte hranici, přes kterou by se čeští alternativní interpreti tvrdších žánrů dříve spíše nepodívali?
Děkujeme. Upřímně, nad tím jsem takto vůbec nepřemýšlela. Je to ale možné. Chtěla jsem jen prostě zkusit udělat kompletně českou desku. Vždy jsem míchala anglický jazyk s českým a tohle jsem proto možná brala trochu i jako výzvu. „Bude tento žánr znít v češtině taky tak dobře?“ pokládala jsem si tuto otázku.
Pustit se s češtinou do takového žánru bylo minimálně odvážné.
Je pravda, že občas nad některými slovy potřebujeme přemýšlet trochu víc. Snažím se ale moc nemalovat okolo… Naopak chci napřímo říct, co si myslím nebo jak bych o tom konkrétním tématu mluvila u stolu s přáteli.
Nebudu však lhát, jeden text v angličtině mám. Napadl mě cestou do studia a nerada bych o něj přišla, takže se možná na chystané desce nějaká anglická věc objeví. Poprvé taky čtu reakce od lidí, že by Saije angličtina slušela. To naprosto chápu, je pravda, že v tomto žánru jsme naopak na angličtinu více zvyklí.
Singl Mlč sklidil různé reakce. Minimálně ale z domácí corové scény cítím až překvapivě velkou podporu. Tedy od lidí, kteří touto muzikou a „životním stylem“ skutečně žijí. Vnímáte to nějak a můžeme se třeba do budoucna těšit na společné koncerty Saiji s domácími metalcorovými skupinami?
Překvapilo mě, kolik kapel se mi ozvalo s nabídkou spolupráce z Čech i Slovenska, a to už ve chvíli, kdy ani žádná naše písnička nebyla venku. Nějaké předem domluvené věci už mám a uvidím, co z toho opravdu vznikne. Musím ale říct, že mě to moc těší. Konečně se totiž cítím svobodná, moc nad ničím nepřemýšlím a píšu o tom, co chci. A myslím, že to lidé cítí.
Proto to má takovou odezvu. Kladnou i negativní. Všem se to líbit nemusí, a to je více než dobře. Znamená to totiž, že lidé nejsou ovce a nelíbí se jim všechno… I třeba to, co někdo říká, že by se jim líbit mělo. Přijde mi to vlastně velmi přitažlivé.
Saija znamená ve finském překladu slovo „princezna“. Finsko si ve světě dlouhodobě drží status „metalové země“. Když jste si vybírala jméno, inspirovaly vás třeba i nějaké finské metalové skupiny?
Vidíte, a to mi došlo, až když jste na to upozornil. Saija vznikla už před rokem a půl a je to náhoda. Finské kapely mám ale ráda. Například Amorphis, The 69 Eyes a v únoru se těším na pražský koncert kapely Blind Channel.
Když se trochu ohlédnu, tak vyjma Nightwish jsem dříve mezi prvními finskými kapelami poslouchala Lordi a Children of Bodom.
Do projektu Saija jste se pustila s velkým odhodláním. V médiích jste naznačila, že brzy vydáte další skladbu. Oproti skladbě Mlč by ale měla být trochu měkčí a možná i melodičtější. Co od dalších písniček můžeme čekat?
Myslím, že můžete čekat určitou žánrovou nezařaditelnost. Nemyslím si, že můžeme s jistotou říct, do jakého subžánru Saija patří nebo nepatří. Baví mě míchat podladěné kytary s elektronickými prvky a se soulovým i melodickým zpěvem, který mi je ostatně vlastní. Inspirací pro mě byly ze začátku Sleep Token, u kterých jsem si jen opět utvrdila názor, že hudba nemá hranice a interpret by měl dělat to, co cítí.
Co se týče textů, nenajdete na chystaném albu jen texty o frustraci a zlomeném srdci. Baví mě vytvářet imaginární svět kolem Saiji. Ona zkrátka dělá věci, které já v běžném životě nedělám. Inspiraci hledám i v knihách, například z raného romantismu Utrpení mladého Werthera nebo povídky Nathaniela Hawthorna. Mám ráda melancholické příběhy, a to i ty, po kterých je člověku trochu úzko až nepříjemno.
Věci, které vyjdou do konce roku, jinak otevírají témata deprese, vztahové samoty, ale i třeba příběh, ve kterém holka loví chlapy v lese... Proč se občas nepobavit, že?
Nedávno jste v reakcích na singl Mlč uvedla, že postupem času možná vyzkoušíte i screamovací techniky. Učíte se je už nyní? Případně máte na to nějakého vokálního kouče?
Určitě je chci časem zapojit. Vždy jsem je chtěla ovládat, ale žila jsem v představě, že to člověk musí mít v sobě… Že to nejde naučit. Svého kouče mám a hodiny vokální techniky miluji. Už několik měsíců řvu, kdykoliv se to dá. Zatím mi je nejbližší growl a false cord scream. Ráda bych se dále dostala do fry screamů, ale nejde jen o to, na to přijít.
Při těchto technikách si musí i svaly navyknout. Přirovnala bych to k chození do posilky. Nemůžete jen tak nastoupit do fitka a zvedat stokilové závaží, musíte postupně. Až si to jednou osvojím, budu řvát. Těším se na ten vývoj. Kdybych to všechno uměla hned, kam bych se pak taky posouvala… Vždyť by to byla nuda!
Dovolte mi závěrem trochu osobnější otázku. S novou písničkou a stylem působíte autenticky. Je dnes metal součástí vašeho každodenního života a akceptuje vaše rodina, když si třeba doma pustíte nahlas nějakou tu metalovou nebo corovou pecku?
Metal byl vždy součástí mého života. Popsala bych to tak, že jsem se spíše konečně urvala ze řetězu a začala dělat to, co jsem chtěla. Bez pravidel, zákazů, strachu a studu.
U nás doma je to hodně multižánrové. Poslouchá se to, na co je zrovna chuť. Od klasiky po soul, funk, nebo emo. Nedávno mi vzal můj čtyřletý syn v autě telefon s tím, že teď pouští písničky on. A vybral Don`t Look Away od The Plot In You. Nebudu lhát, že jsem nebyla pyšná a nepřidala hlasitost. Baví mě se posouvat, hudebně vzdělávat a učit se nové věci. A tak to máme i doma.