Že je něco špatně, tušili pravověrní thrashoví fanoušci už ze jména producenta. Metallica se rozhodla nahrávat černé album s Bobem Rockem, mužem, který v 80. letech dělal především s Bon Jovi, Mötley Crüe a podobnými kapelami. Jenže právě na takovou muziku fanoušci nebyli tehdy zvědaví. Stadionový rock a hair metal byly žánry, které kytarové scéně dominovaly po celé osmdesátky. A posluchači jich měli plné zuby. Vzestup grunge a alternativního rocku na začátku 90. let byl součástí posluchačského i muzikantského vzdoru, který stadionový rock a hair metal vytlačil na samý okraj pozornosti. A teď Metallica novou desku svěří právě Bobu Rockovi?
„Leckdo si myslel, že z nás Bob udělá komerční kapelu,“ pravil v rozhovoru pro Metal Hammer zpěvák Metalliky James Hetfield. „Ach ne, Bob dělá s Bon Jovi, ach ne, Bob dělá s Mötley Crüe. Ale kdyby Bon Jovi svěřili další desku Flemmingu Rasmussenovi, budou najednou znít jako Metallica?“
Pravdou ovšem je, že na černém albu Metallica opravdu odrazila pryč od thrashových břehů a změnila svůj zvuk. „Když jsme skončili práce na …And Justice For All (album z roku 1988, pozn. red.), už jsme neměli kam pokračovat,“ řekl bubeník Lars Ulrich v rozhovoru pro Uncut. „Narazili jsme na zeď. Poté, co jsme na turné hráli naše písničky roky dokola, jsme si řekli: musíme udělat reset.“
Už úvodní riff Enter Sandman se od dřívějšího zvuku Metalliky liší. Kirk Hammett pustil thrash z hlavy a nechal se inspirovat grungem. Jak pravil v rozhovoru pro stanici CBS: „Pamatuju si to dost přesně. Byly dvě nebo tři ráno a zrovna jsem doposlouchal Louder Than Love od Soundgarden. Tehdy to byla ještě undergroundová kapela na nezávislém labelu. Miluju tu desku, jedna z jejich nejlepších. Přišla na mě inspirace, popadl jsem kytaru a byl z toho tenhle riff.“
Ačkoliv byla Enter Sandman první hotovou skladbou z chystané desky, text měla naopak dodělaný jako poslední. James Hetfield totiž původně napsal text o mrtvém novorozeňátku. Na producenta a Larse Ulricha už to bylo příliš temné, tak Hetfielda poprosili, aby text předělal. Což po něm nikdo nikdy předtím nechtěl. „To mě tenkrát tak nasrali!“ vzpomínal Hetfield v rozhovoru pro Guitar World. „Odpověděl jsem něco jako: ‚Naserte si, já jsem tady textař!‘ Ale byla to vůbec první výzva, kterou jsem kdy od někoho dostal a motivovalo mě to k ještě tvrdší práci.“
Z Enter Sandman nebyl tehdy vyloženě celosvětový hit (to přišlo až s Nothing Else Matters ze stejné desky), ale když vyšel, šlo o slušný odrazový můstek pro novou cestu, po které Metallica toužila. Po vydání 29. července 1991 se píseň v domovských USA vyšplhala na 16. příčku nejhranějších skladeb, ve Spojeném království dokonce na pátou pozici. Byl to pro Metalliku s přehledem největší dosavadní úspěch v jakýchkoliv žebříčcích a rotace v rádiích dokonale připravila půdu pro srpnové vydání dnes už legendárního černého alba. „Enter Sandman nám tehdy opravdu vehnal vítr do plachet,“ potvrdil Ulrich ve výše zmíněném rozhovoru. „Co je pro mě osobně zajímavé, tak zatímco hodně našich skladeb mě přestalo bavit, tohle je pro mě pořád silný držák. Krátká jednoduchá rocková píseň.“