Zatímco den předtím mohli mnozí fanoušci s Limp Bizkit cestovat časem do doby svého dospívání, s Bring Me The Horizon jsme se vrátili jen dva roky zpátky na Rock for People 2024. Předvedli totiž skvělou, ale prakticky identickou show. Schválně si teď přečtěte wladův tehdejší report – sedí dokonce i to, že BMTH hráli třetí den festivalu. Mohl bych sem vykopírovat 95 % předloňského textu a platilo by to i pro letošek, ale protože na rozdíl od Oliho Sykese a Milana Caise z Tata Bojs mý jediný přání není opakování, zkusím to trochu jinak.
V první řadě chci zdůraznit, že to opravdu byla výborná show, kterou v žádném případě nechci nikomu kazit. Velkolepé projekce, zábavná intermezza s animovanou avatarkou, skvěle dotažená práce s motivem vitrážových skel v pozadí pódiové scény. Ohně, kouř, konfety, lasery. Super zvuk s krásně čitelnými vokály. A uhrančivý frontman Oli Sykes, který si mohl vykřičet svůj neuvěřitelně silný hlas. Jen… je to všechno pořád stejné. Spíš než jako sledovat podruhé stejný film, to bylo jako vidět podruhé stejnou divadelní hru, kde ale herci mluví a pohybují se na milimetr přesně stejně.
Vystoupení Bring Me The Horizon postupně vyrostla tak moc, až se z nich stala gigantická audiovizuální produkce, něco mezi koncertem, filmem, divadlem a jízdou v zábavním parku. Na nepřesnost není místo, stejně tak není manévrovací prostor pro improvizaci nebo něco skutečně unikátního oproti ostatním zastávkám koncertní šňůry. Je to celé přesné, až strojově přesné. Najednou i Sykesův emotivní projev působí mnohem víc jako herecký výkon. To celé byl absolutní protiklad k Limp Bizkit a zevláckému freestylu „strejdy Freda“, kde to šlo zase do opačného extrému. Nejživější na celém koncertu BMTH nakonec byl song Antivist se zpívající fanynkou, která dobře zvládla své party včetně growlů, byť i to je stálý bod programu.
Ještě mě napadá jeden postřeh, který wlado před dvěma lety nezmiňoval. Oli Sykes absolutně dominoval projekcím na postranních obrazovkách. Až by si člověk mohl myslet, že jde o jeho sólový projekt. Frontman si vždycky bere hlavní díl pozornosti, to je jasné, ale tady byl zbytek kapely vidět míň, než jsou jinde i nájemní muzikanti. Bylo mi jich až líto.
Celkově je na aktuální show Bring Me The Horizon napoprvé všechno ohromující. Už napodruhé (ani nemluvím o více opakováních) se ale odhaluje ona strojovost celé performance, která přinejmenším na mě osobně působila odtažitě a rozpustila velkou část původního kouzla. Velmi rád si někdy v budoucnu dám BMTH znovu, ale příště mi prosím přineste nový horizont.
