Co má vlastně splňovat píseň roku? Měla by mít ohlas a být populární? Měla by přinášet něco nového? Měla by se nějak vztahovat k současnosti? Měla by vzbuzovat silné emoce? Z loňské rekapitulace redakce nám vzešla vítězka, o které platí, že rozhodně budila vášně a nehrála na jistotu.
Song roku (domácí): Ewa Farna – Tělo
Zejména textem a sdělením se Ewě Farne povedlo v prvním singlu z desky Umami vykročit mimo u nás stále velmi tradiční pojetí popu, které je postavené na ukazování vysoustružené dokonalosti a bezproblémovosti. „Nejsem obyčejná holka, jsem obyčejná žena, snažím se být spokojená, se vším, co mám i nemám…“ vrací se empaticky k jednomu ze „svých“ témat. Coby Venuše z Boticelliho malby Jaro se v klipu obklopila svými Gráciemi, které postupně ukazují jizvy, šrámy a další „nedokonalosti“ všech obyčejných žen, ke kterým Farna promlouvá. Sdělení není nijak složité: vše přijmout a oslavovat jako součást vlastní existence a ženskosti. Tělo je v základu motivační popová písnička, která mnohé provokuje, ale nemoralizuje. Při své cílevědomosti nepostrádá pozitivní vajb, skvělý zpěv a celkovou produkci. A k tomu sdělení, s jakým běžně pracují ikony světového popu jako Beyoncé nebo Lady Gaga, ale v tuzemských popových mantinelech, jehož protagonisté se často spokojí s vyzkoušeným klišé, bývá buď vzácné nebo upachtěné.
Ewa Farna touhle skladbou ukázala, že i u nás se dá pop dělat chytře, chytlavě, dráždivě a přitom stoprocentně současně. Kéž by to tak bylo i jinde a více.
Honza Vedral
Ewa Farna vydala nové album po sedmi letech a hned první singl Tělo ukázal, že si jde pro úspěch. Ta skladba nemá chybu, i když na začátku se jedna vloudila. Na Youtube se nejprve objevilo jen nehotové demo, které až později nahradila oficiální verze s dotaženým soundem. Ale ten song je tak chytlavý, že nad „originálním“ zvukem původní verze se podivovalo jen pár lidí a spousta lidí si chyby všimla, až když na něj upozornil producent Lukáš Chromek. Většina fanoušků si s Ewou rovnou začala pobrukovat, nebo jí tleskat za poselství.
Šárka Hellerová
Výběr z redakčního best of 2021- Píseň roku CZ
Hudba nejsou závody. V jednotlivých kategoriích jsme se proto rozhodli vyhlásit vždy jednu nahrávku, na které se shodlo nejvíc redaktorů Headlineru. A v následujících tipech především brouzdáme na osobní vlně zajímavostmi napříč žánry. Řadíme je abecedně a za poslech stojí všechny.
58G - Daily Duppy
Fenomén loňského roku a držitelé několika ocenění přišli v půlce roku s nástupcem první nahrávky. Humla, Doktor a TK27 opět dokázali pobláznit fanoušky a tenhle track je důkazem, že nejlepší rap se teď dělá v Jihlavě.
Vladimír Sejk
Aid Kid – Four Track Recorder
Nezkrotná sbíječka, která právě demoluje zdi vašeho oblíbeného klubu. Pilotní singl aktuální desky producenta Ondřeje Mikuly alias Aid Kida vyšel u labelu Addict Sound a svým intenzivním beatem vám vybije díru do hlavy.
Vojtěch Tkáč
Ano. Banger na odpálení beden.
Ondřej Horák
Annet X – Hlavolamy
Na singl roku pro mne aspiruje píseň Bylo nebylo už jen proto, že debutová deska z listopadu 2020 neprávem zapadla. Ještěže Annet X během uzávěrky Headlineru vydala Hlavolamy, ke kterým udělal beat Idea! Je to zdravě sebevědomý singl s nadhledem a jednoduchým klipem, který zdůrazňuje její talent.
Ondřej Horák
Xavier Baumaxa – Půjdu do Globusu
Kontroverzní skladba Xaviera Baumaxy provokuje i baví na několika rovinách. Na první poslech je to „boomerské“ vzdychání nad vývojem doby, která někam utekla. Ale stejně tak v sobě skrývá srážku virtuálního, digitálního světa, který zkracuje a zároveň nekonečně prodlužuje vzdálenosti, když všechno poznání a myšlení zdrcává na provokativní titulky o sedmdesáti znacích včetně mezer. A v důsledku vytváří hyperkorektní svět, kde se některé věci z obav před reakcí raději neříkají nahlas, i když na nich nic není. „Jsem bílý heterák středního věku, mám tři děti, vysokou školu, hypotéku, přítelkyni s dítětem, piju pivo, žeru maso,“ začíná Baumaxa svou drsně humornou litanii s refrénem, v němž jedinou útěchu nachází v reklamních sloganech obchodních řetězců.
Hlas má posazený hluboko a z hloubky se ozývá i minimalistická a přitom čímsi vřelá, jazzově vyklidněná hudební ambaláž. Je to skladba, kterou nejspíš nikdy nezahraje žádné rádio a v dnešní době by se skutečně dala označit za drzost, možná i prvoplánovou provokaci. Dá se poslouchat jako vtip, dá se nad ní rozčilovat za nestoudnost. Anebo se u ní dá přemýšlet, co tím chtěl Xavier Baumaxa, který přestože působí jako lopata není žádný debil ani xenofob, přesně říct. A jestli tím náhodou nedokázal vystihnout pocity, které době navzdory zůstávají jaksi univerzální a normální jako objednat si v hospodě pivo.
Honza Vedral
Bert & Friends – Ejchuchu
Asi to není nejlepší song roku, ale ten klip je čistá genialita. Nic vtipnějšího se podle mě u nás v roce 2021 nenatočilo.
Jarda Konáš
BoLs/sLoB – HEARTBEAT
Málokdo u nás dokázal do své tvorby promítnout vlivy britských kolektivů PC Music nebo NUXXE tak šikovně jako BoLs/sLoB. Čerstvému EP mladého producenta Matěje Dvořáka kraluje kuriózní track, který překalibruje vaši tepovou frekvenci.
Vojtěch Tkáč
Calin & Kvítek – Tiká
Brněnští Rychlí kluci si od nuly postavili vlastní svět. A v letošním roce se jim dařilo produkovat normální rádiový sound, aniž by si toho zatím moc rádií všimlo (čest výjimkám!). Tiká má skvělý vajb, lehký taneční rytmus i klip, který je vlastně holdem odlišnosti, jinakosti a pestrosti světa. Z Calina roste čím dál větší hvězda. A v Kvítkovi hodně zajímavý producent s přesahem do taneční hudby.
Honza Vedral
Emotionally Spoonfed – Lila’s Lullaby
Nenápadná, ale o to talentovanější dvojka teenagerů ošlehaná buskingem. Spousta talentu na malém prostoru. A to je teprve začátek...
Radek Pavlovič
Gruppo Salsiccia - Mia Barca (Když řeknu, tak příjdu)
Orionova divná parta je tak divná, až to nemá konkurenci. Až řeknu, tak příjdu stvořilo jednu z party hlášek roku 2021, i když těch party zas tolik nebylo.
Honza Vedral
Roman Holý ft. Necrocock – Soulož je zázrak
Funky song o sexu, který zpívají dva muži a není vůbec oplzlý? Ano, to je zázrak stejně vzácný jako soulož z výtečné a nápadité desky Romana Holého.
Honza Vedral
Kapitán Demo - Pudeme domů a budeme někoho pomlouvat
Spoustě lidí už se Kapitán a jeho crew přejedl, což se holt s úspěchem stává. Přizvat do písně Dalibora Jandu je samozřejmě pro nezávislého muzikanta odporná troufalost. Ale přimět ho zpívat procítěně o liáně a trochu přefetlé party? To byl rozhodně jeden z nejzábavnějších momentů tuzemské populární hudby uplynulého roku!
Honza Vedral
Mirek Kemel – Jaro
Tohle je Amerika, bejby! Hudební doprovod jako od předních country umělců za mořem s textem, který nutí přemýšlet.
Daniel Mohr
Méta Monde – So Sad
Ohromně hravý song s refrénem, co se nitrožilně zarývá na první dobrou. Tahle synthpopová party je zabalena do barevných kabelů analogových syntezátorů a špičkového zvuku, který se zhmotňuje při každém dalším poslechu.
Vojtěch Tkáč
Nichi Mlebom – I Was Social Distancing Before It Was Mainstream
Julian Werl je sice z Rakouska ale je již nějakou dobu součástí tuzemské scény. A letos vydal výborné album vzpomínek na vyhasínající mládí a západy slunce nad hlavami lidí, kteří hledají uklidnění v neklidném světě. A I Was Social Distancing Before It Was Mainstream je nejlepší song z toho alba, ze kterého čiší uvolněný vibe a lo–fi chytlavá melodičnost, autenticita a ryzí láska k hudbě.
Marek Reinoha
Mutanti Hledaj Východisko – Čau Čau Čau
„Nazdaaaar, čau čau čaaaau!“ Písnička o covidu a jedné party s humorem „Mutantům“ vlastním sice vzhledem k aktuálnímu stavu trochu hořkne. Ale stále je to originální a zábavná písnička, která vykouzlí úsměv a zároveň si u ní začnete podupávat.
Vladimír Sejk
Prago Union – Pokračujem v jízdě
Automobilová groteska z poslední Katovy desky se stala ideálním soundtrackem při čekání na červenou, na D1 nebo pro nekonečné bědování nad průjezdností pražských ulic, které je beztak lepší křižovat na kole.
Honza Vedral
František Skála & Provodovjané – Loučko zelená
František Skála zkrátka vyniká ve všem. Jeho dechovková deska Pojď se mnou děvče mé je opravdu zábavná a veselá nahrávka, která mě letos bavila. Stačilo si pustit Loučku a vytáhla mě ze všech chmur. A že jich bylo…
Vladimír Sejk
Southpaw: Head In The Clouds
Po deseti letech se vrátili průkopníci tuzemského indie rocku písničkou, která v sobě má všechno, co mě na nich bavilo, ale hlavně charisma a melodii. Možná je příliš nenápadná, ale zase se tak rychle neoposlouchá.
David Stypka – Farmářům
Farmářům od Davida Stypky je absolutní láska na první poslech. Určitě za to mohou ty klávesové motivy upomínající Hřišný tanec. Je to hit, i když dlouhodobě se asi ještě víc pod kůži dostanou jiné skladby, hlavně asi ta O lítání.
Šárka Hellerová
David Stypka – O Lítání
Poslední album Davida Stypky je natolik kvalitní, že by si svoje místo v best of zasloužila každá skladba z desky. O Lítání však řadím o kousek výš hlavně díky dokonale vystavěnému refrénu.
Daniel Mohr
Vellocet Roll – Wanderers of the Dark / The Night is Silent Fragrant Oil Layer
Dvojsong s úchvatným filmově laděným videoklipem dovede plně vtáhnout do světa pražské post-punkové alternativní kapely. Wanderers of the Dark je jedním z nejzásadnějších songů na jejich letos vydané desce A Land Ridden by Darkness.
Dód
Vladimír Mišík – Šedesátá léta
Nádherný singl ze života s hravým a nostalgickým textem a k tomu po svém swingující Vladimír Mišík. Navíc v doprovodu Blind Boys Of Alabama. Rozhodně jeden z nejmilejších hudebních okamžiků uplynulého roku!
Honza Vedral
Vneumicky – K. O jako Vémola
Generace yungsta mládeže a nejbizarnější swagová stoka. Píseň vyšla letos na prvním albu rapového projektu Vneumicky, který se zapsal do paměti posluchačů českého rapu jako jeden nejpodivnějších úkazů na naší scéně. K. O jako Vémola hlas současné zbité generace zastupuje dokonale.
Dód
Best of 2021 podle Headlineru