Obrázek k článku Best of 2021. Ani Adele ani Billie Eilish. Albem roku je večírek Silk Sonic
| Honza Vedral | a redakce, foto: Warner Music

Best of 2021. Ani Adele ani Billie Eilish. Albem roku je večírek Silk Sonic

Redakce Headlineru sestavila svoje hudební best of roku 2021. Tohle je 31 loňských světových alb, které nás bavilo poslouchat.

Vyloženě globálních nahrávek v roce 2021 opět ubylo. Byla tu Billie Eilish, bylo tu očekávané album Adele, rozporuplně přijatí Coldplay i s průměrem bodující Imagine Dragons. Objevila se celá řada zajímavých nováčků... Ale snad až na comeback pamětníků z ABBA nic, co by opravdu strhlo soustředěnou pozornost napříč světem. Možná i proto jsme při redakčním kompilování názorů zjistili, že se nás nejvíc shodlo na desce, která řemeslně skvěle, nápaditě i aktuálně přináší něco, co už tu vlastně dávno bylo.

Světové album roku: Silk Sonic – An Evening with Silk Sonic

Ano, je to hodně „americký“ projekt, pro české ucho vůbec není na první dobrou. Bruno Mars a Anderson .Paak ho dali dohromady spíše náhodou jako poctu starým funkovým a soulovým nahrávkám. A na tom světě, který se jim podařilo znovu vytvořit zůstává pořád něco lákavého. Povedla se jim ohromně muzikální nahrávka, která evidentně vznikala s velkou vášní. Neposouvá nic dopředu, nehledá nové cesty. Jenom zkrátka zatraceně skvěle hraje.
Honza Vedral 

Pro mě coby milovníka klasického Motownu je tahle deska jedním velkým polaskáním. Už kvůli radosti, že se někdo k takovému zvuku vrátil a v roce 2021 nám ho tak naservíroval tak elegantně jako Bruno Mars a Anderson .Paak.
Jarda Konáš

Unikátní deska, kterou by si měl poslechnout každý bez ohledu na žánr. Kombinace funky, soulu, R&B s velice uvolněnou atmosférou a vynikajícími interprety.
Daniel Mohr

Výběr z redakčního best of 2021- Světové album roku

Hudba nejsou závody. V jednotlivých kategoriích jsme se proto rozhodli vyhlásit vždy jedno album, na kterém se nás shodlo nejvíc redaktorů Headlineru. A v následujících tipech především brouzdáme na osobní vlně zajímavostmi napříč žánry. Řadíme je abecedně a za poslech stojí všechny. 

Adele – 30
Velký pop, velké písně a velké hlasy stále existují. I když prvotní okouzlení z britské zpěvačky už je pryč, dokázala si udržet úroveň a natočit další nadnárodně srozumitelnou desku, do které otiskla svůj skromný osobní příběh. To není málo.
Honza Vedral

Billie Eilish - Happier Then Ever
Billie Eilish zvládla svůj přestup do běžného mainstreamu. A zachovala si svůj styl i rukopis, se kterým ho před pár lety změnila. I na téhle desce je neuvěřitelné, kolik energie a dynamiky dokáží s bratrem Finneasem natlačit do jednoho tracku za použití úplně minimalistické produkce.
Honza Vedral

Birdy - Young Heart
Britská písničkářka se na svojí čtvrté studiovce oprostila od opulentního zvuku, a instrumentací šla prakticky na dřeň. Young Heart je křehká deska o prvních láskách a zlomených srdcích, která se ale netopí ve zbytečném patosu a ani trochu netlačí na pilu. Je lehká, vzletná a jednoznačně jde o to nejlepší, co má hudebnice zatím na kontě.
Michael Švarc

Black Country, New Road – For The First Time
Skoro by se mohlo zdát, že v roce 2021 britská hudební scéna objevila český novovlnný androš. Black Country, New Road na svém „poprvé“ exeperimentují s formou i obsahem za frenetického zvuku přibližně laděného saxofonu. Je to divné, je to pozoruhodné.
Honza Vedral

Black Keys – Delta Kream
Během deseti hodin na hraná desátá deska Black Keys je poctou mississippskému country a blues. Nic víc, nic míň. Jenom výjimečná atmosféra.
Honza Vedral

Black Midi – Cavalcade
Na druhém albu se black midi odklonili od bouřlivé frenetičnosti debutu, posunuli své hranice a pustili se vynalézavějším, ochestrálnějším, swingovějším a jazzovějším směrem. Cavalcade je soudržný soubor osmi precizních, řemeslně zvládnutých a do detailu propracovaných, vrstevnatých, dramatických a poutavých skladeb. Kapela na něm zpochybnila standardní rockový formát a modernizovala ho jazzovou fúzí. Podle mě je to jedno z nejlepších kytarových alb minimálně poslední dekády.
Marek Reinoha

The Bug - Fire

Britský producent v sobě proudil oheň a nahrál možná nejbrutálnější desku roku. A že si ji rok 2021 zasloužil. Kevin Richard Martin, ale není muž jedné tváře a běsnícímu albu Fire sekunduje ambientní opus Return to Solaris, alternativní soundtrack k psychologickému sci-fi Andreje Tarkovského z roku 1972. Málokdo umí pracovat s hlubokými frekvencemi tak kreativně a důmyslně jako The Bug.
Ondřej Horák

Nick Cave a Warren Ellis – Carnage
Album, které hodně dobře odráží současnou “dobu covidovou”. Je znát, že duo Nick Cave a Warren Ellis už má za sebou celou řadu soundtracků, takže i tahle melodramatická nahrávka má krásně vygradovanou atmosféru, vnitřní sílu a skvělou soudržnost.
Antonín Kocábek

Deep Purple – Turning To Crime
Turning To Crime je sympatický anachronismus. Aneb když už nemusíš nikomu nic dokazovat a hraješ sám sobě pro radost. To jsou Deep Purple v roce 2021. Málokterá kapela dokáže stárnout tak hezky.
Radek Pavlovič

Gaspard Augé - Escapades
Polovina kultovní dvojice Justice naservírovala nahrávku jejíž rytmus nenechá jediné boky bez zavlnění. Zábavná a energická diskotéka!
Vladimír Sejk

Idles – Crawler
Idles úplně jinak? Na albu Crawler zkoušejí jiné žánry a formy. Ale to hlavní, čím je jejich hlučná a neurvalá hudba výjimečná, si zachovali. Naléhavost. Ta se totiž na styl neptá.
Honza Vedral

Injury Reserve – By the Time I Get to Phoenix
Fragmentace, dekontextualizace, diverzifikace a následné poskládání zpět do jednoho celku. Injury Reserve jsou králové experimentálního rapu, který už dávno probořil všechny představy o žánrech. R.I.P. Jordan Groggs.
Vojtěch Tkáč

The Killers – Pressure Machine
Pro mě rozhodně největší překvapení letošního roku. Největším kouzlem alba je jednoznačně jeho podmanivost, která vás vtáhne do příběhu desky, ze kterého vypadnete až po dohrání poslední stopy.
Daniel Mohr

Protože "světová" kapela se rozhodla natočit něco o pár akrech americké půdy.
David Randuška

Kings of Conveniece: Peace or Love
Křehký návrat na důvěrně známá místa. Kings of Convenience znovu přinesli svůj zvuk, který se ovšem nikdy neoposlouchá.
Šárka Hellerová

Lady Gaga - Dawn of Chromatica
Remixové album písní z šestého alba královny popu Lady Gaga Chromatica, které vyšlo už loni. Obsahuje skvělé momenty současného hyper-divno popu jako je duet Gagy s Arianou Grande v remixu Arca - současné hvězdy experimentální elektroniky. Plastic Doll v remixu od Ashnikko, úchvatného remixu featu s hvězdami korejského popu Black Pink o který se postarali Shygirl a Mura Masa. Asi největším hitem této i původní neremixované verze pro mě zůstává Sine from Above – duet Gagy ve společnosti sira Eltona Johna. Tato tvrdá balada v remixu od Chester Lockhart, Mood Killer a Lil Texas se potácí mezi posluchačsky téměř nepřijatelným hyper-popem a úžasným hitem pro tisíce, aby se v závěru mohla zlomit v regulérní rychtu toho nejlepšího střihu.
Dód

Lana Del Rey - Chemtrails Over The Country Club
První ze dvou desek, které Lana Del Rey v roce 2021 vydala, je čistou esencí amerického písničkářství a country tradice. Zpěvačka tentokrát opouští velká města na západním pobřeží USA a utíká před chaotickým životem do vnitrozemí, do divočiny anebo ke vzpomínkám. Je to křehké a melodické album, které má navíc tak akorát dlouhou stopáž.
Michael Švarc

Lana Del Rey - Blue Banisters
Lana Del Rey byla dle některých názorů v roce 2021 nadproduktivní, když natočila dvě desky. Její druhý počin, který vyšel letos na podzim dle mého naprosto smetl očekávanou a vychvalovanou desku Chemtrails Over The Country Club, vydanou začátkem roku. Nenápadné, a velmi osobně působící písně, jako je úvodní Text Book, If You Lie Down With Me či Violets for Rose, jsou autentickými hity ve střihu toho nejlepšího z tvorby americké zpěvačky.
Dód

Liars - The Apple Drop
Angus Andrew si prošel různými fázemi tvorby, bylo jich více než městy, ve kterých se usadil. Poslední desku jsem si zamiloval na první poslech a jel ji několik týdnů v kuse bez toho, aniž by se mi oposlouchala a pořád v ní objevuji nové a nové momenty.
Vladimír Sejk

Little Simz – Sometimes I Might Be Introvert
Nejosobitější rapperka současnosti. Album o síle a ženskosti, které je plné londýnského stylu a zcela odkostěno o jakékoliv kompromisy. Little Simz je tady všechno, jen ne introvertní.
Vojtěch Tkáč

Low – Hey What
Jednoduché, krásné melodie, neokázalé, nenabubřelé skladby, které nemusí zachraňovat producent studiovými kouzly. Čisté a skromné.
Antonín Kocábek

Part Chimp – Drool
Vždycky, když se potřebuju energeticky dobít, tak se vracím ke svým oblíbencům Part Chimp. Nabízí totiž syrovost a údernost, která vrací na zem, žádné předstírání a maximální odevzdanost.
Antonín Kocábek

Public Service Broadcasting - Bright Magic
Britské trio mě baví svým až vědeckým pojetím hudby. Jde jim o to nastudovat si nějaké téma a pak ho tematicky hudebně zpracovat, třeba včetně dobových samplů. Navíc všichni tři členové Public Service Broadcasting jsou fenomenální hudebníci. Na čtvrté desce se věnují historii Berlína. Na albu zachycují velkolepost metropole, beton, fabriky, ale i kluby a elektronickou scénu tolik spjatou s německým městem. Deska už z podstaty nezasáhla tolik lidí, jelikož dnešní doba singlů a streamovacích platforem prostě tematickým nebo konceptuálním albům tolik nepřeje. Ale když si uděláte čas a zavřete oči – ocitnete se v Berlíně. Fantastisch!
Vladimír Sejk

Rome - Parlez-Vous Hate?
Jérôme Reuter je jednou z nejsympatičtějších a zároveň nejplodnějších postav na malé a velmi rozvětvené neofolkové scéně. Vedle jmen jako King Dude, či Ostara patří jeho hudba k tomu nejpovedenějšímu na scéně. Jeho lockdownové lednové album mimo skvělý zvuk a moderní podobu temného a scénického folku přináší i klasicky humorně ironické momenty, jako je parafráze na píseň Born in the U.S.A. Bruce Springsteena nazvaná Born in EU. Či kyselinou a krystaly nasáklou drogovou hymnu německých tankistů Panzerschokolade.
Dód

slowhtai – TYRON
Spratek z Northampotonu se oklepal po blamáži na cenách NME a nahrál sebevědomé album prosycené melancholií, aniž by ztratil cokoliv na své živelnosti. Těšíme se, až ho naživo představí na Rock for People!
Ondřej Horák

Snail Mail – Valentine
Láska a alkohol pohánějí druhou desku americké hudebnice Snail Mail a dělají z ní překvapivě příjemně trýznivý zážitek. Od prvních vztahů, které pohltily sami sebe, přes dvacátnickou apatii se na ní totiž dostává až k neodolatelně silným kytarovým písním.
Vojtěch Tkáč

The Specials - Protest Songs 1924 – 2012
Znovuzrozená 2 tone ska legenda radikálně vystoupila ze zvuku, který ji proslavil, a na albu cover verzí revidovala žánr protestních písní.
Ondřej Horák

Turnstile – Glow On
Má rocková hudba budoucnost? Na třetím albu americké harcore punkové se zdá, že ano. Pohybovat se zrovna v tomhle žánru mimo bezpečné území jeho klišé umí málokdo. Turnstile mají nekonvenčních riffů na rozdávání. A do žebříčků nejlepších nahrávek patří už pro to jak v tracku Don’t Play zvládli převést sambu na punk rock.
Honza Vedral

Tyler, the Creator - Call me if you get lost
Pokud vás zajímá, na kterém albu v roce 2021 nestál rap na místě, poslechněte si šesté album studnice nápadů jménem Tyler, the Creator.
Honza Vedral

Kanye West – Donda
Zatímco Kanye bojuje se svými bipolárními epizodami, já bojuju s bipolárními pocity k jeho osobě. Donda nemusí být hudebně to nejlepší album, které letos vyšlo, ale ve velikosti show okolo releasu alba pravděpodobně nemá konkurenci.
Kristina Kratochvilová

Wolf Alice - Blue Weekend
Třetí deska Wolf Alice je časovaná bomba. Písně sice mnohdy začnou zlehka, ale nakonec explodují do mnoha zvukových vrstev, mají skvělé vnitřní napětí, silnou gradaci i pointu. Nálada je proměnlivá a barvitá, a přesto všechno drží skvěle pohromadě.
Michael Švarc

Další tipy:
Doja Cat - Planet Her
Tom Jones: Surrounded By Time
Sleaford Mods - Spare Ribs
squid – Bright Green Field

Best of 2021 podle Headlineru