Únorovou bouři Eunice zažila s předstihem oproti České republice, protože v době našeho rozhovoru pobývala v Londýně, kde aktuálně tvoří a studuje. Mohutný vítr, který jí v noci před rozhovorem rušil spánek, rušil i spojení našeho videohovoru, tak jsme si po několika zamrznutích nakonec obyčejně zatelefonovaly. Alespoň na chvíli jsem ale viděla, že i ve všední den vypadá, jako by vypadla ze své promo fotky. Velmi jemně a půvabně na jedné straně, zároveň originálně a nezapomenutelně.
Přečtěte si její myšlenky ohledně produkce vlastních skladeb, studiu v Londýně, přijetí popu či vykročení vstříc kytarovějšímu zvuku. Co jí vyhovuje na spolupráci se Stevenem Ansellem? Co pro ni znamená dokonalost?
Nové album bude zvukově dospělejší, protože už vím, co chci.
I když pracuji s více producenty, jsem schopná říct, jak si přeji, aby písnička ve finále zněla. Díky tomu bude album soudržnější. Písně, které jsem na něj doposud připravila, mají jiný zvuk a myslím, že se nějakým způsobem koncepčně vyvíjí. Na první desku jsem písničky nějak poslepovala, a i když mi to samozřejmě dávalo určitým způsobem smysl, věřím, že na desce, kterou nyní připravuji, jsem se v tomto ohledu posunula. Stejně jako na předchozí desce jsou texty hodně introspektivní, zároveň je to jejich trochu zralejší verze.
Přestala jsem se brát tak strašně vážně.
Jsem díky tomu i otevřenější dalším žánrům, konkrétně třeba popu. Ještě nedávno jsem ho nepovažovala v rámci své hudby za nic přínosného. Nyní se mu vůbec nebráním.
Dřív jsem věřila, že každá písnička potřebuje opravdu velmi hluboký a důležitý význam.
Nedovedu si například představit, že bych písničku jako loňský singl Gemini, který je o znamení zvěrokruhu, napsala před dvěma lety.
Písničky v mé hlavě vznikají zároveň s představou o vizuálu, který bych s nimi ráda spojila.
Už při skládání přemýšlím, jak bych je ráda předávala lidem a hrála naživo. Baví mě všechno od psaní po produkci. Je to jeden kreativní proces. Za svým týmem přicházím většinou s konkrétním nápadem na klip, potom už jde o společný projekt.
Studium pro mě bylo především záminka odjet do Londýna.
Nakonec se soustředím jen na hudební produkci a předpokládám, že ji využiji především ve vlastní tvorbě. Už mi zbývá posledních pár měsíců školy. Mám ale pocit, že nejvíc se naučím od lidí, se kterými spolupracuji. Moc ráda je pozoruji a snažím se připodobnit jejich zvuku.
Moje vlastní produkce zatím bohužel není na úrovni, kterou bych chtěla vydávat.
Na písních, které vyjdou na další desce, se podílelo několik producentů. Z těch českých Filip Vlček. Sama se ještě necítím na to, abych něco čistě ve své produkci pustila ven. Už delší dobu se prezentuji písničkami s dobrými producenty, kteří se tomu věnují roky, proto bych si svou tvorbu na úrovni, kterou jsme společně nastavili, ráda udržela. Potřebuji se zdokonalit.
Dlouho pro mě byl problém na koncertech mluvit mezi písničkami.
Hledala jsem se, i když samotné vystupování mi potíže nedělalo. Cítila jsem se zvláštně a nevěděla, co říkat. Mám pocit, že se lidi na umělce, kteří vůbec nemluví, často nenapojí. Ale už mi to nějak přecvaklo a hodně si to užívám. A vnímám, že si to pak víc užívají i posluchači. V jednu chvíli naštěstí přišlo uvědomění, že se lidi na koncert chodí bavit a já dělám show pro ně, tím pádem se mám bavit i já. Abych k tomu ale dospěla, bylo pro mě důležité se hodně vyhrát. A to nejde jinak, než že odehrajete mnoho koncertů. Odehrála jsem dobré i špatné, ty, kde nebyl skoro nikdo, i ty, kam přišla spousta lidí.
Nyní hodlám víc zapracovat na tom, aby má show byla ještě zajímavější.
Mimochodem, původně jsem kromě hudební produkce a managementu studovala i vystupování, což může znít v češtině zvláštně. A popravdě mi to ani moc nedávalo. Takový obor může mít smysl pro lidi, kteří s hraním ještě nemají reálné zkušenosti.
Měla jsem možnost nahrávat se Stevenem Ansellem z kapely Blood Red Shoes.
Je velmi příjemný po lidské stránce a zároveň mě baví hudebně. Z řady producentů, které jsem poznala v rámci sessions v Anglii, jsme si sedli asi nejvíc, a proto jsme spolu nahráli víc písní. Nemontuje do práce ego. Žádný nápad není špatný, můžeme všechno vyzkoušet. Je vidět, že hudbou opravdu žije.
V poslední době tíhnu ke kytarovějšímu zvuku.
Nevím, jestli je to proto, že se teď kytary zase víc vrací, nebo proto, že jsem na nich sama vyrůstala a vždy je měla ráda. To je asi i důvod, proč si rozumíme se Stevenem. Baví mě, že je zapálený pro alternativní hudbu a zároveň má cítění pro chytlavější věci. A sám je z rockové kapely, takže to funguje samo.
Rozhodla jsem se, že další album vydám až na podzim.
Čas, který jsem získala vydáním české písně a nového singlu I Want to be Perfect, využiji k tomu, že na album přidám ještě několik čerstvých písní. To je můj aktuální plán. Nedávalo mi smysl všechno vyhodit na začátku roku a pak nebýt aktivní.
I Want to be Perfect.
Inspirovala mě ta věta samotná. Protože na sebe kladu vysoké nároky a chci mít všechno dokonalé, což způsobuje, že občas cítím frustraci. Očekávám, že zvládnu být vším najednou, že se mi bude dařit kariérně a zároveň budu mít dobrý okruh přátel, blízkých lidí a budu dobrá dcera… Dávám tomu veškerou energii a neumím vždy najít balanc. Hodně pracuji a moc neodpočívám.
Vše má své datum expirace. I sny a touhy.
To je věta, kterou jsem pronesla před časem v souvislosti s názvem svého dva roky starého alba Expiration Date. Pořád si myslím, že všechno má svou expirační dobu. V mém případě nastane ve chvíli, kdy nějakého snu dosáhnu. Pochválím se, ale jdu dál. Neprodlévám nad tím.
Byla bych ráda, kdyby se má kariéra odvíjela na více mezinárodní úrovni.
Pokud se povede působit na dalších místech, budu jenom ráda. Momentálně se nejvíc pohybuji na třech místech. V Praze, doma v Karlových Varech a v Londýně. V Londýně vznikají hudební trendy a našla jsem tu možnost spolupracovat s lidmi, kteří jsou hodně otevření změně a něčemu novému. To je super.
Česká písnička Alter Ego vznikla tak trochu omylem.
Byla jsem na songwriting campu, kde jsem pomáhala psát jinému umělci v češtině, což byla v tomto jazyce moje vůbec první songwriterská zkušenost. A díky ní jsem zjistila, že to umím, tak jsem jednu napsala. Nyní mám rozpracovanou další a přemýšlím, jestli ji zařadit na desku. Každopádně v tomto směru neplánuji žádnou pravidelnost.
Naposledy jsem koncert navštívila v září 2021. Bylo to v Londýně na Jungle.
Je jich sedm, a díky tomu svou energii výborně předávají i na scéně. V nedávné době jsem na žádných koncertech bohužel zatím nebyla, i když už to v Londýně, kde jsem teď především, hudebně žije. Měla jsem koupený lístek, shodou okolností na Blood Red Shoes, ale zrovna jsem potřebovala odjet do Čech.
Zajímavé příležitosti se objevují cestou tak trochu z ničeho nic.
Proto nevím, co všechno mě letos čeká, každopádně z toho, co je v plánu, se nejvíc těším na vydání alba a koncerty. Máme zabookovaných i několik festivalů.
Seznamte se:
Aiko v roce 2018 debutovala eponymním EP, o dva roky později vydala své první album, které nazvala Expiration Date. Letos vydala singl Alter Ego, svůj první v češtině, a na podzim chystá třetí desku. Vzniká převážně v Londýně, kde Aiko aktuálně dokončuje studium hudební produkce na univerzitě. Aiko se narodila v Rusku, odmala žije v České republice. Její pseudonym je inspirovaný Japonskem.