Mluvili jsme o spoustě věcí. Mimo jiné i o tom, jak těžké je nyní pro kapely z ostrovů hrát na evropském kontinentu.
Jaké to pro kapelu z Anglie je, když o nich mluví hezky Zane Lowe nebo Annie Mac z BBC, jejichž playlisty jsou sledované po celém světě?
Daniel Dorney (kytarista): No to znamenalo všechno. Jako kapela jsme začali hrát v roce 2015, už jako malý kluk jsem měl sen, že budu mít kapelu a budu jezdit koncerty, a když jsme se dali dohromady, hned jsme se domluvili, že do toho dáme všechno, sekneme s prací a opřeme se do toho a nebudeme se ohlížet na nikoho a na nic, jen na svou hudbu. Jasně, prošli jsme si těžkými chvílemi, ale jsou věci, které nám daly energii, abychom z naší cesty neuhnuli. A tohle byla jedna z nich – samozřejmě bychom rádi, aby se o nás mluvilo ještě více, ale tak kdo ví, třeba se to brzy stane…
Koukal jsem, že máte sježděnou pořádnou porci velkých festivalů, ale tady na Rock for People jste vystoupili poprvé, jak jste si to užili?
Ryan Potter (zpěvák): Bylo to skvělé, přišlo hodně lidí a zůstali po celou dobu koncertu – pro nás to byl první festival v České republice a nevěděli jsme, co můžeme očekávat. V březnu jsme byli na tour s kapelou You Me at Six a někteří lidi nám říkali, že sem přijeli na základě toho koncertu, což je fantastické. Jsme fakt rádi, jakou nám dali energii.
Daniel: Nebojím se to tu označit za jeden z nejpříjemnějších festivalů, kde jsme letos hráli.
Jack Metcalfe (bubeník): Ten dav lidí, co na nás přišel? Bylo to úžasný… Sice to nebyla hlavní stage, tahle je taková schovanější a lidé sem za tebou doslova musí přijít – někdy hraješ na hlavním pódiu a tam jsou lidé vždy, bez ohledu na to, kdo hraje, a podle toho se chovají.
Ryan: Tohle ale rozhodně nebyl ten případ a my jsme měli pocit, že to všechny baví – cítili jsme se opravdu výborně. Když jsem se ptal při jedné z písní z našeho staršího alba, kdo tu skladbu zná, zvedl se opravdu les rukou.
Jack: Všichni jsou tu na nás opravdu hodně milí – a napiš do toho rozhovoru také, jaký skvělý servis nám tu připravili organizátoři a všichni z festivalového týmu. V Británii takový servis rozhodně není pravidlem! Ať Bůh ochraňuje Evropu!
Jak těžké je pro vás vzhledem k těm všem věcem z minulosti, jako byl covid nebo brexit, vyrazit na takový koncert nebo festival?
Jack: Mrdat brexit! Je to těžké, strašně těžké – my jsme mladá generace, nikdy jsme nechtěli opustit Unii. Když jsi hudebník nebo umělec, chceš svoje umění ukázat co největšímu množství lidí.
Daniel: Všechno je teď dražší a komplikovanější – ani nezáleží na tom, na jaké úrovni jako kapela jsi. Všechna ta povolení a poplatky, co musíme zařizovat, abychom vůbec mohli hrát… Je to strašné – i přesto se ale snažíme, jak jen můžeme, abychom mohli hrát co nejvíce…
Jack: Ještě jednou se vrátím k těm úžasným fanouškům – díky nim to děláme a pro ně to děláme, a to jsou ty momenty, pro které se to všechno vyplácí. Až se vrátíme do Anglie a začneme pracovat na nové desce, tak si na všechno, co nám dalo hraní v Evropě, budeme pamatovat.
Jack: Ještě jednou! Mrdat brexit!
Daniel: Navíc se to netýká jen kapel, jako jsme my. Ani lidé teď nemají dost peněz, aby mohli chodit na každý koncert. Coldplay nebo Taylor Swift tyhle problémy nemají a nemusí se bát o návštěvnost, ale pro mladou kapelu je to prostě ohromně složité. To ale bylo i v roce 2015, kdy jsme vznikli a začali hrát. Už tehdy to nebyla žádná sranda. Vážně bych teď nechtěl být znovu v pozici kapely, co teprve začíná kariéru tak, jak jsme ji začali my – bez plánu B, s výpověďmi v práci a kompletním zaměřením na úspěch kapely.
Ryan: Jinak to ale nejde, musíš se kapele oddat a dát jí všechno, všechnu lásku!
To se o vás také psalo v programu – tři kamarádi, co nemají nic než kapelu a kompletně se jí odevzdávají. Myslím, že během vašeho koncertu to bylo vidět.
Jack: Už to bude skoro deset let, bydlíme v malém bytě, kde na sebe neustále narážíme, neustále zkoušíme a pracujeme na nových písních, hledali jsme garáž, kde budeme zkoušet – za první koncerty jsme museli sami platit, abychom si vůbec mohli zahrát.
Daniel: Když jsi hudebník, tak navíc také musíš mít na co hrát, museli jsme pořídit aparaturu a další věci. Když tady pak ale takhle stojíme a pijeme pivo, můžeme si říct, že se naše tvrdá práce opravdu vyplatila a stálo to za to. Navíc nekončíme – bude nová deska a musí být lepší než ty předchozí!
Jack: Dělej, co miluješ, a oddej se tomu – jsem v České republice a já to tady miluju!
Ryan: Znova musím zmínit tu energii, co jsme dnes dostali od fanoušků, to je to, co nás pohání.
Jack: To jo, děláme na nové desce a bude to nejlepší deska vůbec!
Seznamte se
The Hunna jsou kapela z anglického Watfordu, tvořená nejlepšími kamarády. Už za studií se rozhodli vsadit všechno na jednu kartu, založit si kapelu a hrát, aniž by měli nějaký plán B. Jejich debut 100, který vyšel v roce 2016, získal v Británii zlatou desku. Aktuální album The Hunna vyšlo loni. Doma v Británii skupina objíždí všechny velké festivaly a také předskakovala například Catfish and the Bottlemen nebo Bastille.