Hudba Sunn O))) nikdy nebyla na první poslech. Vyžaduje plnou pozornost, trpělivost a ochotu nechat se pohltit těžkými kytarovými drony. Takže sluchátka na uši, zavřít oči, otevřít mysl a nechat to na sebe působit. Teprve když přežijete počáteční atak zpětných vazeb a mechanického skřípání na hranici možného, začne se vám odhalovat skrytá krása té hudby. Není jednoduché tu hudbu poslouchat, natož pak hodnotit, protože ten zážitek, který s ní posluchač má, je z povahy nepřenositelný. Přesto se o to pokusím.
Na svém desátém studiovém albu se Sunn O))) vrátili ke kořenům. Stephen O’Malley a Greg Anderson opustili dřívější zálibu v různých spolupracích a rozhodli se pro absolutní minimalismus. Nenajdeme na něm tedy žádné bicí, žádné církevní varhany, žádný dulcimer, žádný zpěv. Jen v závěrečné skladbě Glory Black jsou slyšet rezavé zvuky klavíru a myslím, že v mixu někde dole i synťáky (ale za to bych ruku do ohně nedal). Album tedy stojí téměř výhradně na silně zkreslených podladěných kytarách a zpětných vazbách, tedy na tom, co bylo vždy jádrem jejich zvuku. Přesto je to jejich nejhutnější a nejmonumentálnější počin! Sunn O))) celou nahrávkou prokazují, že méně může být více.
Album o stopáži necelých 90 minut obsahuje šest skladeb, přičemž, jak prozradil producent Brad Wood, v každé z nich je minimálně 130 kytarových stop. Ty byly nahrány v odlehlé chatě ve státě Washington, kde se hluk zesilovačů mohl šířit okolní divočinou. A nabrány způsobem, který producent popsal jako „největší stereofonní uspořádání mikrofonů na světě“. Tím se mu podařilo zachytit nejen kytary, ale i okolní zvukové textury, viz například kapání vody a zpěv ptáků v úvodní skladbě XXANN.
XXANN je tu jednou ze dvou osmnáctiminutových skladeb, které se postupně rozvíjejí a odhalují proměny nálad i zvukové textury. Dle mého názoru je to zároveň jeden z vrcholů alba. Kytary se neskládají do riffů, ale do vrstev, které se valí jako mlha nad lesem obklopujícím chatu, ve které album vznikalo. Dlouhé plochy, mikroposuny, interference tónů, které s chirurgickou přesností budují napětí.
Není to metal ani rock, je to sound art lavírující na pomezí jazzu, klasiky a alternativy podávaný prostřednictvím tradičních metalových zvuků podladěných kytar. Řekl bych, že to jsou Sunn O))) ve své nejčistší podobě. Následující Does Anyone Hear Like Venom? se stopáží sedm a půl minuty (nejkratší položka alba) se nejvíce blíží písničce v tradičním pojetí. Po bombastickém zvukovém úvodu se totiž v průběhu času promění v relativně přímočarý proud zvuku. Následující Butch’s Guns opět zaujme. Zejména tím, že začíná několikrát a končí nepředvídatelnou stopkou. Ticho mezi tóny umí být v případě téhle dvojice stejně hlasité jako hudba sama.
Čtvrtou Mindrolling, která začíná a končí zvukem tekoucí vody, považuji za jeden z klíčových tracků celého alba a jeho další vrchol. Striktně totiž odmítá jakoukoli dramaturgii. Jestliže XXANN obsahuje vnitřní pohyby a pomalé posuny, Mindrolling jde ještě dál.
Zažili jste někdy, že jste se dívali na statické výtvarné dílo a postupem času nabyli dojmu, že se hýbe? Tak přesně takový pocit mám z poslechu Mindrolling. Je to v podstatě statická zvuková masa a pouze slyšitelné kolísání hlasitosti, vznikající souzvukem tónů s velmi podobnou frekvencí, vytváří pocit Pohybu.
Za zmínku stojí také Glory Black, která nejen že celé album uzavírá, ale po desítkách minut hutných, pomalu se valících dronů přináší něco, co působí jako katarze. Rezavě znějící rozladěné piano, které posluchače vytrhne z meditace a přiměje ho přemýšlet o tom, co právě zažil. Je to vlastně velmi jednoduchý, ale nesmírně účinný prvek. Lepší zakončení alba si Sunn O))) nemohli vymyslet.
Sunn O))) není album, které by se snažilo ohromovat nebo něco dokazovat. Sunn O))) na něm nehledají nové směry, ale spíše se noří hlouběji. I bez obvyklých spoluprací na něm O‘Malley a Anderson zůstávají naprosto nejlepší ve svém oboru, tedy v oboru noise rocku, drone metalu a temného ambientu.
VERDIKT: 85 %
Poslech alba Sunn O))) je mystický zážitek, který vyžaduje, abyste zastavili, nechali ho do sebe vstoupit a naslouchali té kráse ukryté v hlubinách toho všeho vrčení, skřípání a tahání za uši. A budete překvapeni, kolik té krásy tam je. Je to svým způsobem výjimečná nahrávka.