Už je to hezkých pár let, co jsem poprvé viděl Radůzu. Bylo to na Malé Straně v Baráčnické rychtě. Stála sama s tahací harmonikou uprostřed kruhu stojících posluchačů a zpívala jako o život. Když kdosi v davu vyrušoval, přišla k němu a natáhla mu jednu takovou, že všem klesla brada. Od té doby hodně vyměkla, ale konečně má nástupce. Jmenuje se Rozálie.

S filmovými biografiemi pop hvězd se roztrhl pytel. Po úspěchu životního příběhu Freddieho Mercuryho a Eltona Johna se v těchto dnech dostává do kin story Whitney Houston, výjimečně vokálně nadané hvězdy osmdesátých let. Jmenuje se podle jednoho z jejích největších hitů I Wanna Dance With Somebody.

Vltava patřila a patří mezi nejosobitější kapely u nás. Každý, kdo poslouchá některou ze sedmi jejich desek, je překvapen nejen jejich neuchopitelným hudebním stylem, ale i bezkonkurenčně zvláštní poetikou jejich písní a výrazným rukopisem frontmana Roberta Nebřenského.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v prosinci roku 1992?

„Jste normální?“ odstartovala Mucha v dlouhých oranžových jednodílných šatech nejspíš z výprodeje svůj koncert v Malostranské besedě. „Já jsem toho včera řekla tolik, že dneska budeme jenom hrát.“ A spustila ječivým hlasem jednu ze svých nejznámějších písní #metoo.

Mikoláš Chadima si sám vytvořil recenzi vlastní desky. Ve skladbě Výletní loď zpívá: „Šedou mlhou v šedém dešti / šedošedý parník pluje / šedým dnem a šedou nocí / šedý kouř se za ním válí / po hladině šedé řeky“. K tomu není co dodat. Text Ivana Wernische výstižně zachycuje ponurou atmosféru alba Svět se rozpadá.

Představitel tzv. liberecké školy hip hopu Jonáš Červinka patří ve svých šestatřiceti ke starší generaci českého rapu. Po pětileté pauze přišel se čtvrtým albem, vydaným pod svým jménem. Dominující milostná lyrika (Lipo je víc básník než rapper) a struktura skladeb má lehce retro patinu. Tak se rapovávalo na začátku nultých let. Nicméně rozdíl mezi tehdejším soft rapperem Pánem kožichů Marešem a Lipem je v tom, že Jonáš své dílo nejspíš nedokáže marketingově zvládnout.

Tak osobních desek, jako je sólový debut Martina Chobota, se najde v české hudbě posledních měsíců jen málo.

Je pozoruhodný samorost, kterých Valašské Meziříčí zplodilo v posledních letech plnou ošatku. Hrál s tancovačkovými kapelami, ale poté, co se ve třiadvaceti přestěhoval do Zlína, uchytil se u folkrockových AG Flek a následně u Fleretu.

Legendární Flamengo se vrátilo. Tentokrát pod názvem Flamengo Reunion Session. V pětičlenné sestavě se dvěma členy staré party ze začátku sedmdesátých let. To je víc, než mají třeba Slade nebo Nazareth, aniž by používali slova Reunion. A návrat je to velkolepý.