Nejde jen o to, že Farna je první českou zpěvačkou (a po P!NK vůbec první zpěvačkou), která si troufla na stadionovou show v Edenu. Rozměry, které jí dala, byly skutečně nadstandardní i v ohledu světových produkcí. Scéně dominovaly tři monstrózní LED obrazovky, pod nimiž hrála kapela a zpívaly sbory. Prostřední z nich skrývala další samostatnou scénu, ale hrálo se i uvnitř konstrukcí, chodeb, pod molem, na střeše. Nechyběly ohně, ohňostroje, tanečníci, kostýmy, posuvné pásy a další kupa efektů. Ale vzhledem k tomu, že se chystají ještě dvě reprízy, nebylo by fér odhalovat jednotlivé detaily a fóry a kazit překvapení.
Důležité je, že žádný z nich nepůsobil samoúčelně. A že výsledek připomínal spíše než koncert ohromný proud perfektně zrežírovaných klipů snímaných dynamickou kamerou, která byla zpěvačce doslova v patách (nebo krok před ní). Každá písnička v setlistu měla svůj nápad, vizuální řešení, ale co je nejdůležitější – emoci. Farna šla do koncertu stylem všechno nebo nic. Až brutální upřímnost jejích nových písní Perpetuum Mobile či Big Mac se plně propsala i do dramaturgického pojetí večera, v rámci nějž rekapitulovala svoji dvacetiletou kariéru. A to nejen prostřednictvím písní, ale i zvláštní formou psychoterapie, kterou v předtočených videích uštědřovala svému vlastnímu já.
Byl to svým způsobem ohromující muzikál o vnitřním světě Ewy Farne, která se rozhodla kousnout do jablka poznání. Nechyběl mu ani humor, který obstarával ve velmi specifické roli především Lajfr a spousta slavných hostů od Jiřího Korna až po Zdeňka Polreicha, kteří si v předtočených scénkách střihli cameo. Ale hlavní ingrediencí byla upřímnost a v popovém světě až nevídané odhodlání nebát se obnažit i věci, které jsou osobní, mohou bolet a většina lidí je schovává. Tak se totiž navazuje kontakt a souznění.
Prvním působivým momentem večera byla v tomto ohledu píseň Tělo, před jejímž finále se na obří obrazovce promítaly vzkazy, co si o sobě Farna čte běžně v diskusích a určitě se něco takového objeví i pod tímto článkem.
„V tom Edenu by měla spíš běhat po oválu.“
„Zpívající prase.“
A tak dále…
Farna se přitom po pódiu (a jednu chvíli i nad ním) pohybovala s až neuvěřitelnou lehkostí a byla doslova všude. „Být perfektní je podle mě nuda,” hlásila a pečlivě připravenou show s chutí sama rozbíjela. Třeba jen tím, že se musí napít a o vodu prosila zdravotníky v pitu.
Další emotivní momenty? Ewa, kterou zmítá pubertální vztek v rekonstrukci jejího dětského pokojíčku, kde zpívá píseň z Camp Rocku. Přearanžovaný hit Dobré ráno milá, v němž se David Stypka ze záznamu přidal až v samotném, krutě dojemném finále. Citlivý „manželský“ love song s Martinem Chobotem. Ženský tribute v podobě coveru P!nk, během nějž Farna motivačně vyzdvihovala svoji maminku, sestru stejně jako Zuzanu Čaputovou nebo objev roku, zpěvačku Marii April a řadu dalších silných žen. Ale nejpůsobivější byly nakonec všechny ty autentické chvíle, kdy se Farna dojetím neudržela a užívala si ohromné nadšení fanoušků, kteří se do jejího oživlého filmu nechali vtáhnout už od úvodní skladby Boží mlejny melou. Jistě v tom byl i kýč a patos, ale to k téhle disciplíně patří.
Foto: Barča Chlebová
Ewa dobře pochopila zákonitosti stadionové show, která musí dát desítkám tisíc lidí víc podnětů, než je „jen“ hudba. Zatímco řada jejích kolegů v této fázi na organičnost muziky rezignuje a věcí si zjednodušuje různými half i celoplaybacky či jinými triky, v případě Farne a Edenu bylo i hudební pojetí velké. Tedy vlastně VELKÉ. Perfektně sehranou kapelu a sbor vokalistů zhusta doplňoval živý orchestr a řada písní měla aranže přímo upravené pro stadionové provedení, které teprve prověří sílu refrénů. Případně přinesou překvapení jako vyloženě brodwayská verze písně Boky jako skříň, ve které se navíc mezi taneční company zjevila Ester Ledecká, aby Ewu drezůrovala v běhu do schodů a jízdě na rotopedu. To byl skvělý a dotažený fór nejen po stránce hudební.
Foto: Barča Chlebová
Farna v tomto ohledu uspěla jak se skladbami letitými, tak s těmi úplně novými. Na stadionu dokonce oznámila vydání nového alba ADHD Pop, které tu bylo k dostání pouze na fyzických nosičích. Zaznělo z něj hned několik kusů, které setlistu koncertu výrazně pomohly. Třeba oproti O2 aréně před pár lety byl nyní suverénní a konečně bez jistého pocitu nastavování a dolepování. Fantasticky v tomto ohledu fungoval zejména singl Big Mac. Dobře vyšel i loňský duet Ať je klid s Calinem, který se v Edenu až překvapivě dobře rozezpíval.
Snad jen při skladbě Moje holka s Annet X, která má spíš klubový charakter, večeru na malou chvíli spadnul řetěz. Ale to už je poznámka z kategorie zcela hnidopišských. Stejně, jakože se občas „rozpadal“ obraz z kamery. Při grande finále s hitem Na ostří nože, kterému dala druhý život Dua Lipa, už si na to nikdo nevzpomněl. Atmosféra byla strhující – aby ne, když měl koncert takový spád a diváci zcela pod vlivem silných refrénů nevěděli, kam dřív koukat.
Foto: Barča Chlebová
Česká populární hudba díky Ewě Farne po dlouhých letech znovu zažívá zlaté časy, kdy se protíná kvalita s úspěchem. Prvním Edenem prokázala, že i mainstream se dá dělat živelně a vášnivě, že se v něm lze vyhnout strojenosti. A že v něm mají místo písně s obsahem, přesahem a silným postojem a poselstvím. Technicky, produkčně, dramaturgicky, vizuálně i hudebně se koncert zařadil k tomu nejlepšímu, co je dnes na světových pódiích v ranku ženského popu k vidění a slyšení. O České republice nemluvě.
Verdikt: 97%
Foto: Barča Chlebová
Poslechněte si podcast NOTY VOLE o kariéře Ewy Farne.