V závěru vystoupení „slovenského národního pokladu“, jak Mariku Gombitovou označil moderátor večera Štefan Skrúcaný, opakovaně došlo na ovace ve stoje. Byla pocta a poklona éterické legendární zpěvačce za celoživotní dílo, jež se rozhodla předvést živě na koncertu, který začal dvacet minut po osmé večerní a končil po jedenácté.
Prvních šest skladeb za doprovodu pětičlenné kapely a vokálního tria odzpívala Marika Gombitová v jednom tahu beze slova. Až po nich publikum pozdravila se slovy: „Přátelé, děkuji, že jste součástí mojí cesty, jste moje rodina, světlo v mém životě, miluji vás a děkuji vám“. To byl také moment, od kterého začalo do té doby zkamenělé publikum roztávat a reagovat.
Téměř tříhodinový koncert ve vyprodané O2 areně, kam dorazilo na dvanáct tisíc návštěvníků, nabídl hity, méně známé skladby a dokonce i dvě novinky. Hostů byla celá řada. Minimalistické uspořádání na pódiu, v jehož středu paní Marika elegantně kralovala na svém pojízdném trůnu s přidělanými klávesami, dokreslovaly tematické projekce. Často příliš křiklavé, na velkém plátně a postranních plachtách, pyrotechnické efekty, pára, decentní laserové nitě. Po většinu koncertu ji doprovázela kapela ve složení dvě kytary, baskytara, bicí a klávesy, dvě vokalistky a jeden vokalista. Moderátor pak už provázel celým večerem, připomínal důležité momenty ze zpěvaččina života a kariéry už od dětských let. Hovořil o ní v superlativech. Připomněl, že devadesát procent repertoáru večera složila sama, občas přidal pár slov, jimiž vykouzlil lidem v publiku úsměvy na rtech.
Velkou slabinou koncertu byl ale zvuk. Hlavně fakt, že zpěv nebyl vybalancovaný s kapelou. Navíc byl tak nepříjemně přebuzený, že to místy odřezávalo uši od hlavy. Někdy na začátku druhé třetiny programu se to naštěstí vše srovnalo. Nejlépe vyzněly písně Rock a Koloseum. Pokud by takhle vypadal zvuk při celém koncertu, mohl to být úchvatný hudební zážitek od začátku do konce.
Hned zkraje vystoupení věnovala Marika Gombitová skladbu Pomätená Mirovi Žbirkovi, který ji prý měl moc rád. Vašovi Patejdlovi zase do hudebního nebe poslala Malou smutnou baletku. Většina hostů vystoupila se dvěma skladbami, jednou z repertoáru Gombitové, druhou vlastní či vypůjčenou od někoho jiného.
Jako první přišel na řadu vokální sextet WOW vocal, který krom Maričiny písničky V období dažďa předvedl také Freedom od George Michaela. Část publika tím lehce rozvlnil a roztleskal. Následoval zpěvák Richard Pachman s písněmi Úlomky spomienok a vlastní Francis. Později pak přišel i zakladatel skupiny Modus: muzikant, skladatel a objevitel Mariky Janko Lehotský. Energický, po všech stránkách potěšující a do děje vtahující byl příspěvek houslisty Ondreje Kandráče a jeho folklórní grupy Kandráčovci. Spolu s Marikou dali Cingi lingi bom a sami vykouzlili magické momenty díky Aleluja, přičemž v publiku se zvedl les rukou s rozsvícenými mobily.
Asi po dvou hodinách koncertu zazněly i velké hity Mariky Gombitové Paradiso a Koloseum. Asi není ani nutné psát, že druhá jmenovaná byla mocná a velkolepá, moment, na který lidé celý večer čekali a těšili se na něj. Gombitová ji odzpívala dokonale a po nejedné tváři v publiku se linuly slzy dojetí. Pak věnovala Vyznanie Karlu Gottovi, „muži, který navždy zůstane v našich srdcích“. To mělo být grande finale!
Škoda, že po něm ještě následovala instrumentální záležitost s hostujícím saxofonistou Felixem Slováčkem, v průběhu níž dost lidí odcházelo. Přišli tak o dvě premiéry nových písní. Zážitek z první Fantóm lásky vizuálně i hudebně podtrhlo smyčcové trio dlouhonohých houslistek v blyštivých šatech.
Ovacemi ve stoje publikum Mariku Gombitovou dojalo celkem třikrát. Ona se s přáteli, jak nazývala své hosty i návštěvníky koncertu, rozloučila jako pravá dáma písněmi Adresa ja adresa ty a Úsmev, slovy „miluji vás“ a mnoha poděkováními i pokýváním hlavou se spokojeným úsměvem.
Marika Gombitová
16. 2024 - O2 arena, Praha